Babišova noční můra: Demonstrace na Václaváku ukázala, že lidé mu vládnutí nedají zadarmo

Na papíře má Andrej Babiš pohodlných 108 hlasů. Na dlažbě pražského centra proti němu stojí desetitisíce lidí, petice se šplhá ke stovkám tisíc podpisů a na obzoru je Letná. Spor o vládu se tak mění ve spor o Ústavu, média i samotnou realitu.

Václavák proti betonové stoosmičce

Václavák vypadá jinak, když na něm stojí přes 80 tisíc lidí. Staroměstské a Václavské náměstí 1. února zaplnily davy, které podle odhadů organizátorů a médií čítaly zhruba 80 až 90 tisíc účastníků.

Ve stejné chvíli drží koalice ANO, SPD a Motoristé ve Sněmovně 108 hlasů, jak ukázalo hlasování o důvěře 15. ledna. Na papíře působí tahle většina jako pohodlná a pevná, jenže na dlažbě před vládou se objevil protiváhový blok, který se připomene při každém sporném kroku.

Stejný politik už jednou zažil, jak pražská demonstrace rozbije jeho jistoty. Letná v roce 2019 přivedla podle policie zhruba 200 tisíc lidí, organizátoři mluvili o čtvrt milionu a analýza operátora T‑Mobile po zpřesnění dat ukázala 283 tisíc účastníků, největší protest od roku 1989. Tehdy se posměšky o „pražské bublině“ rozplynuly ve chvíli, kdy se zhmotnila v masový obraz na Letné, který už Babiš musel brát vážně.

Redakce proto vnímá, že dnešní ironie směrem k „pár desetitisícům v centru Prahy“ ignoruje paměť těchto statisícových Leten, které už jednou přepsaly politický komfort premiéra. A právě proto není tentokrát 80 tisíc lidí jen číslo na fotce, ale první viditelná trhlina v dojmu betonové stoosmičky, která se má dál rozevírat.

Pavle, vydrž: ulice vstupuje do sporu o Ústavu

Skandování „Pavle, vydrž“ nemířilo jen k prezidentskému egu. Dav ve skutečnosti podporoval konkrétní výklad článku 68 odst. 2 Ústavy, podle kterého „předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády“.

Premiér Andrej Babiš navrhl Filipa Turka z Motoristů na ministra životního prostředí. Prezident Petr Pavel ale dlouhodobě odmítá jeho jmenování. Teoreticky existuje i možnost kompetenční žaloby k Ústavnímu soudu, která by určila, kde končí prezidentova pravomoc odmítat konkrétní ministry a kde začíná povinnost premiérovy návrhy akceptovat, premiér ji však podle svých vyjádření zatím neplánuje.

Napětí dál zvyšují SMS, které Petr Macinka posílal prezidentskému poradci a které prezident označil za pokus o vydírání. Jejich okolnosti už prověřuje Národní centrála proti organizovanému zločinu. I tady ulice vysílá jasný signál: prezident má v tomhle sporu vydržet, i kdyby se spor o jeho pravomoci nakonec řešil před soudci Ústavního soudu.

Jenže náměstí neřeší jen abstraktní články Ústavy. Ve chvíli, kdy lidé skandují „Pavle, vydrž“, zároveň přemýšlejí nad úplně konkrétní částkou ve svých rozpočtech, která se uprostřed sporu o pravomoci stala symbolem mnohem většího boje.

150 korun měsíčně: poplatek, nebo pojistka proti Babiš TV

Stejný dav, který se ohání Ústavou, řeší zároveň něco mnohem hmatatelnějšího, vlastní účty. Novela zákona o koncesionářských poplatcích zvýšila od května 2025 částku na 150 korun měsíčně za Českou televizi a 55 korun za Český rozhlas. Zároveň rozšířila okruh plátců na domácnosti s internetovými zařízeními.

Nová Babišova koalice teď slibuje, že tyto poplatky zruší a nahradí financováním ze státního rozpočtu. Právě tady se podle redakce láme důvěra střední třídy. Pro část lidí není těch 150 korun zbytečnou daní, ale pojistkou, že televizi a rozhlas neovládne přímo vláda se 108 hlasy.

Podobné dilema obklopuje i plán nahradit služební zákon novým zákonem o státních zaměstnancích. Vládní koalice chce podle svých materiálů zjednodušit propouštění a přiblížit úředníky běžnému pracovnímu poměru. Transparency International varuje, že takový krok ohrozí nezávislý výkon státní správy a otevře dveře politickým čistkám po každých volbách.

Reportáže z demonstrace zachycují účastníky, kteří na náměstí přišli právě kvůli obraně veřejnoprávních médií a služebního zákona, popisují poplatky jako cenu za nezávislou televizi a rozhlas a obávají se, že oslabení ochrany úředníků povede k politizaci úřadů, na nichž jsou denně závislí. V jejich obavách se odráží širší nejistota střední třídy, nikoli jen emoce Pavlových fanoušků, a právě tyhle obavy dělají z Babišovy většiny číslo, které se musí každý den obhajovat.

Vládní úsměv, těsné hlasování a útěk do boje o realitu

Premiér po demonstraci reaguje s úsměvem. Prohlásil, že je rád, že žijeme v zemi, kde se lidé mohou svobodně scházet a vyjadřovat názory, čímž demonstrantům udělil zdvořilou, ale bezpečně odtažitou pochvalu.

O tři dny později však jeho vláda jen těsně ustála hlasování o nedůvěře. Pro její pád hlasovalo 84 opozičních poslanců a 99 koaličních ji podrželo v sedlech. Stoosmička, která na začátku ledna vypadala jako betonová jistota, se už po pár týdnech mění v číslo, které musí vláda neustále bránit jak ve Sněmovně, tak na náměstích.

Když vláda cítí tlak ze dvou stran, přidává se k němu ještě boj o to, jak bude celé napětí vypadat na obrazovkách a displejích. Právě v této rovině se pak na sociálních sítích objevují pokusy obraz reality zpochybnit.

Dezinformace, statisíce podpisů a návrat Letné

Stejně jako lidé zaplnili náměstí, jiní lidé současně zaplavili sociální sítě. Okamžitě se rozběhly narativy o „ukrajinském komparzu“, hercích placených Georgem Sorosem nebo údajně najaté herečce Jitce Čvančarové, jak shrnují factcheckingově laděné texty.

Do stejné vlny patří i falešný snímek Víta Rakušana z demonstrace „Stojíme za prezidentem“, kde politik zvedá pravici v gestu připomínajícím nacistický pozdrav. Analýza ukázala, že jde o výtvor umělé inteligence, prozrazený neexistujícími budovami v pozadí a nesmyslnou dopravní značkou. Pokud někdo dokáže takto přepsat gesto jednoho politika, dokáže v příštím kroku „vymazat“ z fotek i celá náměstí.

Redakce proto vnímá, že 1. únor neotevřel jen spor o vládu, ale také spor o to, kdo bude v Česku určovat pravdu. Právě tady vstupuje do hry další tvrdé číslo, které se na rozdíl od fotek vyretušovat nedá.

Petice „Stojíme za prezidentem“ nasbírala několik dní po spuštění přes 100 tisíc podpisů a během prosince mířila k 176 tisícům, které Milion chvilek donesl v průvodu „Světlo na Hrad“ přímo prezidentovi. Do konce ledna přibylo podle ekonomických serverů přes půl milionu signatářů a v den demonstrace se různá média shodovala na více než 600 až 650 tisících podpisů. Předseda spolku Mikuláš Minář pak v polovině února mluvil o téměř 770 tisících jmen.

Tento seznam podpisů žádná umělá inteligence nevymaže a každé nové jméno přidává Babišově stoosmičce další náklad. Petice je ale jen první dějství. Milion chvilek současně svolává na 21. března velkou demonstraci na Letné. Babiš tak čelí hrozbě déjà vu. V roce 2019 sledoval, jak se pod ním houpe židle, když Letnou zaplnilo zhruba 283 tisíc lidí podle dat T‑Mobilu.

Tentokrát však proti sobě nemá jen náměstí, ale kombinaci prezidenta, masové petice, factcheckerů a vlastní střední třídy, která mu odmítá bez odporu předat televizi, úředníky i Ústavu. Pokud někdo v téhle situaci prožívá noční můru, pak spíš než opoziční poslanci ve Sněmovně právě premiér, jemuž lidé jasně vzkazují, že s 108 hlasy sice vládne, ale vládnutí mu zadarmo nedají ani dnes, ani při příštím zaplnění Letné.

Zdroj: Pohled-IN

Autor: Tereza Hlaváčová