Český hokejový šampion na kolenou. Kariéru mu ukončila vážná nemoc

Příběh českého obránce, který si v NHL vybudoval stabilní kariéru napříč pěti kluby, má dva vrcholy a jeden nečekaný konec. Ten konec nepřišel po tvrdém hitu, po zranění kolene ani po vyřazení ze sestavy. Přišel v momentě, kdy se Neckář po měsících rehabilitace třísel konečně cítil připravený vrátit se na led, a tělo mu poslalo signál, který nešlo přetrénovat.

Z Ottawy přes Vídeň až na Stanley Cup

Ottawa si ho vybrala v draftu 1994 jako 29. hráče celkově. Už v lockoutové sezoně 1994–95 patřil mezi klubové lídry v počtu odehraných zápasů a o rok později nastoupil do všech 82 utkání základní části. Žádný epizodní Čech v zámoří, ale etablovaný bek, který si místo v sestavě držel.

Mezitím přišla Vídeň. Na mistrovství světa 1996 byl Neckář jedním ze sedmi obránců zlaté české soupisky, týmu, který ve skupině ztratil jediný bod a dovezl domů historicky první titul samostatného Česka. O osm let později, v dresu Tampy Bay, zvedl nad hlavu Stanley Cup. Kombinace zlata z MS a pohárového prstenu je v české obranářské generaci rarita, na niž nedosáhl ani Roman Hamrlík s 1 395 zápasy v NHL, ani Pavel Kubina s 970 starty.

Celkem Neckář odehrál 510 zápasů v základní části NHL, dobová bilance iSportu uvádí 539 zápasů včetně play off. Čísla, která ho řadí pod dlouhověké české beky, ale pořád vysoko nad průměr.

Třísla, operace, comeback, a pak nečekaný zvrat

Po zisku Stanley Cupu začaly potíže. V roce 2005 Neckář popisoval čtyřcentimetrovou trhlinu v třísle, následovala operace. Problém se vracel. V létě 2007, po další operaci, už říkal, že tříslo drží a znovu trénuje. Plánoval comeback ve Švýcarsku, cítil se fyzicky připravený.

Jenže během přípravy na návrat začal výrazně hubnout. Přišla neobvyklá únava. Lékaři naměřili vysokou hladinu cukru v krvi. Diagnóza: cukrovka.

„Dalo by se s tou nemocí normálně hrát,“ řekl Neckář v rozhovoru pro iSport v srpnu 2008. Jenže to už byl po náročné léčbě, po roce mimo led, po dvou operacích třísel, a uprostřed rozjetého byznysu v USA. Comeback, který měl být návratem na scénu, se proměnil v definitivní rozloučení.

Proč cukrovka neznamená automatický konec, ale u Neckáře ano

Obecně platí, že diabetes profesionální sport nevylučuje. Hráč NHL Max Domi je toho živým důkazem. Odborná literatura, například přehledová studie v Diabetologii, výslovně řeší elitní sportovce s diabetem 1. typu a potvrzuje, že soutěžit na nejvyšší úrovni lze, za podmínky precizního managementu glukózy, inzulinu, načasování sacharidů a kontinuálního monitoringu.

Neckářův případ byl ale jiný. Diagnóza nepřišla na začátku kariéry, kdy by si režim mohl vybudovat. Přišla ve chvíli, kdy:

• tělo už bylo zatížené dvěma operacemi třísel,
• comeback stál na křehkém základě roční pauzy,
• v Tampě běžel nový byznys a nový život.

Právě tento souběh podle nás udělal z cukrovky definitivní tečku. Ne sama diagnóza, ale její načasování, do momentu, kdy se všechno ostatní už sečetlo.

Florida, doutníky a návrat k hokeji jinak

Neckář zůstal na Floridě. Po kariéře rozjel doutníkový projekt, pojízdný VIP cigar lounge pro soukromé akce. Hokej ale neopustil úplně. Podle svého aktuálního webu pořádá v oblasti Tampy kempy, soukromé lekce, kliniky pro mládež a nabízí i videoanalýzu. Z obránce, který bránil soupeře v NHL, se stal trenér, který učí další generaci.

V rozhovoru pro NHL.com v roce 2020 vzpomínal na zlatý ročník Tampy s odstupem člověka, který si svůj kus historie odžil a dál se neohlíží. Na hokej prý už nemyslí, aspoň ne jako hráč.

Padesátiletý Neckář má dva prsteny, 510 zápasů v základní části NHL a příběh, ve kterém tělo rozhodlo dřív než hlava. Cukrovka mu kariéru nezakázala. Jen přišla ve chvíli, kdy už nebylo odkud se vracet.

Zdroj: SportyŽivě

Autor: Pavel Zdrálek