Ještě dneska otočte staré talíře dnem vzhůru. Pokud na nich najdete tuhle značku, sběratelé je od vás koupí klidně i za 3 000 Kč

Při vyklízení kuchyně po prarodičích putuje většina starého nádobí rovnou do kontejneru. Mezi ohmataným hrncem a sadou skleniček se ale může skrývat talíř, který má cenu lepšího mobilu. Jestli ho vyhodíte, nebo zpeněžíte, rozhodne malý detail, který z horní strany vůbec neuvidíte.

Klíč leží na rubu. Když talíř obrátíte, najdete na dně vypálené nebo natištěné razítko. Pro sběratele je to něco jako rodný list kusu. Prozradí, ze které dílny pochází, a často i to, ve kterém období vznikl. Malovaný vzor na lícní straně je hezký na pohled, o penězích ale rozhoduje právě ta nenápadná značka pod ním.

Razítko na dně je rodný list talíře

Téhle značce se odborně říká signatura nebo podznačka. Bývá schovaná pod glazurou, jindy ji výrobce natiskl až na hotový povrch. Nejčastěji bývá modrá, ale objevíte i zelenou, červenou či černou.

Přečtěte si také: Ani sádlo, ani máslo. Češi objevili tento přehlížený tuk, který je 10krát chutnější a stojí kolem 200 Kč

Kolem hlavního symbolu se často krčí drobné číslice a iniciály. Někdy jde o letopočet nebo zkratku dekoratéra, jindy o interní kód, pod kterým si manufaktura vedla konkrétní tvar nádobí. Pro běžného člověka jsou to nečitelné klikyháky, znalec si z nich ale poskládá, kdy a kde kus vznikl a čí rukou prošel.

České porcelánky drží světovou pověst

Začněte u domácích manufaktur, jejich výrobky najdete v českých kredencích nejčastěji. Severozápadní Čechy patřily za Rakouska-Uherska k porcelánovým velmocím Evropy. Zbystřit se vyplatí u kusů z Klášterce nad Ohří, Lokte, Staré Role, Dubí nebo z Horního Slavkova, kde stála vůbec první tuzemská porcelánka už v roce 1792. Sběratelsky ceněný je i Royal Dux z Duchcova, založený roku 1853, který svoje sošky a nádobí značil růžovým trojúhelníkem se žaludem a proslavil se i v zahraničí.

Vlastní příběh má modrobílý cibulák. Samotný vzor se zrodil už v 18. století v saské Míšni a teprve později ho převzaly české dílny, dnes hlavně v Dubí u Teplic. Starší kusy cibuláku s dobovým označením mají na trhu výrazně navrch před dnešní produkcí.

Přečtěte si také: Domácí ořechový závin à la cukrárna, který zmizí při první návštěvě. Na stole je raz dva

Zkřížené meče otevírají peněženky nejvíc

Úplný vrchol žebříčku ovládá jediná značka: dvojice modrých zkřížených mečů saské Míšně. Jako vůbec první dílna v Evropě rozluštila recepturu tvrdého porcelánu a funguje od roku 1710. Na pravém starém kuse je tahle značka pro aukcionáře signálem k vyšší ceně.

Sláva má i stinnou stránku. Meče se v dějinách padělaly ze všech porcelánových značek nejčastěji. Menší dílny je v minulosti rády přidávaly na vlastní výrobky, aby šly lépe na odbyt. Pokud u nějakého talíře tušíte vyšší hodnotu, nechte si pravost potvrdit u odborníka, improvizace se tady nevyplácí.

Co všechno hýbe s cenou

Slavné jméno na dně ovšem ještě výhru nezaručí. O výsledné částce rozhoduje hned několik věcí naráz.

Přečtěte si také: Klasická plotýnka končí. Nahrazuje ji 1 přenosná novinka za 699 Kč, na které uvaříte kdekoliv

Zvlášť opatrně s opravami. Amatérská oprava cenu spíš srazí. Restaurátor rozezná původní povrch od pozdějšího zásahu a každá úprava sběratelskou hodnotu shodí. Cenné kusy by také nikdy neměly skončit v myčce.

Ceny jdou od stokorun po statisíce

Rozpětí je obří a každý detail s ním pohne. Obyčejné talíře z velkovýroby druhé poloviny minulého století se na aukčních portálech draží ve stovkách korun, leckdy i pod tuto hranici. Jakmile ale jde o starší kus s ověřenou značkou v pěkném stavu, cena se posouvá do řádu tisíců a u žádaných talířů klidně přes 3 000 korun.

Přečtěte si také: Tvarohový koláč jsem dřív dělala klasicky, pak mi sousedka poradila 1 trik. Těsto je vláčné a nikdy nevyschne

Skutečné rarity hrají v jiné lize. Za vzácný míšeňský talíř padnou i desítky tisíc a vrcholné starožitnosti se na českých aukcích dostávají do statisíců. Takové sumy jsou ale výsadou sběratelské špičky. Z běžné kuchyně obvykle vytáhnete kus při spodním okraji téhle škály. I tak stojí za to každý talíř obrátit, protože i pár set korun za nádobí mířící do koše potěší.

Než kredenc odnesete do sběru

Hlavně nespěchejte. Každý kus obraťte, značku si nafoťte za denního světla a zkuste ji dohledat v některém z internetových katalogů porcelánových značek. Napoví i text kolem razítka, třeba nápis Czechoslovakia prozradí, že talíř vznikl mezi roky 1918 a 1993.

Užitečnou domácí zkoušku popsal pro web Dotyk sběratel historické keramiky Ladislav Vacek. Pravý tvrdý porcelán se podle něj proti světlu jemně prosvítá a při poklepu „musí jasně zvonit”. Když u nějakého kusu tušíte cenu, svěřte posudek starožitníkovi nebo renomované aukční síni. Pár minut s člověkem, který porcelánu rozumí, vás může uchránit od chyby, kdy by rodinný poklad skončil v bedně na bleším trhu.

Přečtěte si také: Pohárový dezert ve skle je moje záchrana, když přijde nečekaná návštěva. Minimum práce, hotovo za 10 minut

Zdroje: Autorský text, https://www.umimeporadit.cz/jedna-znacka-na-spodku-porcelanoveho-talire-rozhodne-jestli-mate-cetku-nebo-male-jmeni, https://www.dotyk.cz/magazin/porcelan-porcelanove-nadobi-servis-domacnost-starozitnost-sberatel-znacka-investice/, https://casprobydleni.cz/domacnost/stara-porcelanova-figurka-z-vitriny-muze-mit-cenu-noveho-auta-poznejte-ktera-to-je/adelastolova/, https://bydlimeutulne.cz/starozitne-porcelanove-nadobi-sberatele-hodnota-cena/, https://www.antikpraha.cz/odhad-ceny-porcelanu