Kdo má doma starou skleněnou vázu s tímhle nenápadným lomeným vzorem, sedí na malém jmění. Sběratelé za ni dávají i 78 000 Kč

Stojí ve vitríně nebo na parapetu u babičky celé roky a nikdo jí nevěnuje pohled. Těžká skleněná váza s pravidelným geometrickým reliéfem, který láme světlo do drobných plošek. Zrovna tyhle přehlížené kousky ale dokážou v dražbě vyskočit na cenu, kterou by od nich nikdo nečekal. A rozdíl mezi bezcenným retrem a malým pokladem se pozná dřív, než by člověk čekal.

Dvě skoro stejné vázy, propastně jiná cena

Řeč je o českém lisovaném skle. Rozžhavená sklovina se vtlačovala do kovových forem, takže sklárny dokázaly chrlit obrovské série levně. Vázy, mísy i popelníky se od konce 50. let daly koupit za desítky korun prakticky všude a rozešly se do statisíců domácností.

Většina závodů se v polovině 60. let spojila pod národní podnik Sklo Union, kam patřily třeba Libochovice, Rosice nebo Rudolfova huť. Odsud pochází drtivá většina těžkých váz s geometrickým vzorem, které dnes lidé nacházejí v pozůstalostech. Háček je v tom, že dvě na první pohled téměř totožné vázy může dělit obrovská propast. Jedna skončí za několik set korun, druhá vyletí na desetitisíce.

Přečtěte si také: Ani ocet, ani majonéza. Do okurkového salátu dávají Řekové po generace 1 surovinu, kterou máte v lednici

Jméno na dně rozhodne o všem

O ceně rozhoduje v první řadě autor. Stáří ani nálepka retro samy o sobě nic neznamenají. Jakmile se vázu podaří spojit s konkrétním uznávaným designérem, hodnota povyskočí. Mezi nejžádanější jména patří František Vízner, Rudolf Jurnikl, Ladislav Oliva a Vladislav Urban. Ti dali obyčejné sériové produkci strohou geometrii takzvaného bruselského stylu. Ten se u nás rozšířil v šedesátých letech po velkém úspěchu Československa na světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu.

Potíž je, že lisované sklo z téhle éry se skoro nikdy neznačilo přímo na výrobku. Konkrétní kus se proto dohledává podle čísla modelu, sklárny a přesné výšky, které se porovnají s dobovými vzorníky. I bez podpisu na dně se tak dá kus určit, chce to jen trochu detektivní práce.

Růžová varianta, kterou přehlédnete nejsnáz

Barevné sklo ze socialismu není jediná varianta. Do stejné kategorie patří i starší růžové vázy z meziválečného období, kterým se říká rosalínové sklo. Vznikaly ve 20. a 30. letech, zdobily prvorepublikové domácnosti a jejich jemný pastelový tón s geometrickými hranami se hodí i do moderního interiéru. Za jejich podobou stojí návrhář Rudolf Schröter, který povýšil levné strojní lisování na svébytný umělecký obor.

Přečtěte si také: Nevyhazujte staré nástěnné kalendáře. Za tyhle ročníky dávají sběratelé i 3 000 Kč

Poznávacím znakem bývá výška kolem 17 centimetrů. Pokud je růžová váza bez poškození a podaří se ji spolehlivě přiřadit k autorovi, kupci za ni dávají zhruba 4 000 korun. Jakákoli vada ji ale srazí na několik set korun.

Sebemenší oťuk srazí cenu o desetitisíce

U starého skla platí jedno neúprosné pravidlo: rozhoduje stav. Sběratelé mluví o takzvaném oťuku, tedy o odřené či naťuklé hraně velké sotva pár milimetrů. Na fotografii skoro zanikne, přesto dokáže cenu stlačit z desítek tisíc na jednotky tisíc. Prasklina nebo amatérské přeleštění hodnotu smáznou ještě rychleji. U té růžové vázy může jediná vada ukrojit klidně 90 procent ceny.

Jak drastický ten rozdíl je, ukazují aukční výsledky. V aukci Prague Auctions se v říjnu 2024 vydražily vázy Františka Víznera za 35 000 a 78 000 korun. Jenže dvě jeho lisované vázy z roku 1962 šly jindy z ruky jen za 600 a 900 korun. Stejný autor, a přesto propastný rozdíl daný modelem a stavem.

Přečtěte si také: Ani mouka, ani strouhanka: karbanátky nebudou suché, když do masa přidáte 1 surovinu

Než vázu vyhodíte nebo vyleštíte

Nejhorší chybu udělá člověk, který to myslí dobře. Sáhne po drsné houbičce a odře sklu celé dno, aby ho zbavil stop stáří. Tím ale smaže původní povrch a cenný kus znehodnotí. Sběratelé chtějí původní plochy s patinou a vyleštěná nápodoba je pro ně skoro bezcenná.

Lepší postup je jednoduchý:

1. Vázu jemně opláchněte vlažnou vodou.
2. Vyfoťte ji ze všech stran včetně dna a hran.
3. Změřte výšku.
4. Až nakonec zjišťujte autora, konkrétní model a přibližnou tržní hodnotu.

Většina váz vynese stovky až nižší tisíce korun, opravdu vzácné kusy v perfektním stavu atakují desetitisíce. Víznerova pozdější ateliérová tvorba se ve světových aukčních síních prodává i za statisíce, tedy podobně jako ojeté auto. Zájem přitom žene nahoru nostalgie a nedostatek zachovalých kusů, protože je shánějí i sběratelé ze zahraničí.

Přečtěte si také: Ani máslo, ani smetana. Do bramborové kaše patří 1 surovina, kterou Češi denně vylévají do dřezu

Zdroje: Autorský text, https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/stara-vaza-skrdlovice-vizner/, https://www.nespechej.cz/clanky/do-teto-nenapadne-stare-vazicky-byste-nikdy-nerekli-ze-ma-pro-sberatele-cenu-4-000-kc-po-cesku-jsou-jich-tisice-kusu-20260728-9556.html, https://techsvet.cz/zajimavosti/nektery-z-techto-predmetu-mel-doma-kazdy-cechoslovak-bez-vyjimky-tenkrat-staly-od-10-do-200-kc-dnes-maji-cenu-az-od-3-500-do-50-000-kc/vaclav-bartusek/, https://www.tiscali.cz/nemate-doma-tuhle-obycejne-vypadajici-vazu-z-cssr-driv-ji-mel-skoro-kazdy-a-dnes-za-ni-sberatele-plati-az-78-000-kc-686575, https://vedazive.cz/mix/zapomenute-vazy-z-obyvaku-dnes-za-ne-sberatele-plati-tisice-i-vic/