Kdo má doma starou skleničku se zaprášeným nápisem z roku 1970, může za ni dostat víc než 2 000 Kč. Češi ji vyhazují

Ve starých kredencích, na půdách a v krabicích po prarodičích leží sklo, kterému roky nikdo nevěnoval pozornost. Těžké barevné skleničky, mísy a vázy z dob socialismu putovaly při úklidu často rovnou do kontejneru. Mezi sběrateli přitom jejich ceny tiše rostou a za některé kousky se platí víc, než by většina lidí čekala.

Lisované sklo znalo skoro každé Československo

Řeč je o lisovaném skle z podniku Sklo Union. Pod tuhle značku spadalo hned několik skláren, mezi nimi Libochovice, Rosice nebo proslulá Rudolfova huť v Teplicích. Ve velkém se tady začalo vyrábět na konci padesátých let.

Výroba byla jednoduchá a hlavně levná. Sklovina se za horka vtlačovala do kovových forem, takže mohly rychle vznikat tisíce kusů za pár korun. Vázy, popelníky, mísy na ovoce i obyčejné skleničky se tak dostaly skoro do každého bytu. V obchodě s domácími potřebami stály jen pár desítek korun a nikdo v nich tehdy nehledal nic vzácného.

Přečtěte si také: Kdo solí maso před smažením, dělá chybu. Šéfkuchaři ho solí v 1 přesný moment a šťáva zůstane uvnitř

Za jejich vzhledem ale stáli skuteční umělci. Tvarosloví vychází z bruselského stylu, který tehdejšímu domácímu designu udával směr. Poznáte ho podle robustních siluet, střídání matných a leštěných ploch a plastických vzorů s nádechem dobové architektury.

Za autorský design se dnes platí tisíce

Tady je potřeba být upřímný. Ne každá stará sklenička z roku 1970 má hodnotu tisíců korun. Běžné neoznačené kusy se na bazarech prodávají za stovky, klidně za 250 nebo 500 korun. Cena vyletí nahoru ve chvíli, kdy jde o práci konkrétního návrháře nebo o vzácnější barevnou sérii, kde se ceny u žádaných kousků dostávají přes 2 000 korun.

Mezi nejznámější tvůrce patří Rudolf Jurnikl, František Vízner, Vladislav Urban nebo Ladislav Oliva. Jurnikl od roku 1960 působil jako první výtvarník nově založeného Výtvarně technického střediska pro lisované sklo v Teplicích a jeho návrhy posbíraly řadu ocenění doma i v zahraničí. Tehdejší lisované sklo se navíc stalo důležitým vývozním artiklem.

Přečtěte si také: Tahle 1 česká kuchyňská tradice mizí. Generace nad 60 ji znají, mladší ji vidí poprvé v životě v restauracích

Za designové vázy, mísy, popelníky a skleničky ze šedesátých a sedmdesátých let se dnes běžně platí tisíce. U vzácných kousků nebo kompletních sad se podle prodejů ceny pohybují někde mezi 3 500 a 50 000 korunami a sběratelé hlásí, že dál rostou.

Proč ceny tiše vyletěly nahoru

Hlavním motorem je nostalgie. Lidé, kteří mezi tímhle sklem vyrůstali, dnes shánějí věci, které jim připomínají dětství a domov prarodičů. Zároveň se vrací obliba designu sedmdesátých a osmdesátých let, který najednou působí překvapivě moderně.

Svou roli hraje i prostá vzácnost. Velká část původní produkce se za desítky let rozbila nebo skončila v koši. Zachovalé kusy bez prasklin a oťukaných hran, navíc v kompletní sadě, jsou proto čím dál hůř k sehnání. K tomu se přidává rostoucí zájem zahraničních sběratelů, kteří české lisované sklo aktivně vyhledávají.

Přečtěte si také: Domácí lívance za 12 Kč na porci porazí ty z kavárny za 200 Kč. Stačí i 6 surovin a 15 minut nad pánvičkou

Jak poznáte cenný kousek od běžného

Začněte u dna skleničky. Část skláren do dna vyrývala nebo vyleptávala drobnou značku, podle které se dá původ dohledat. Prázdné dno ale samo o sobě nic neznamená, protože spousta ceněných kusů žádné logo nikdy nenesla.

Všímejte si i provedení. Žádané jsou barevné série a masivnější kusy s výrazným plastickým vzorem. Naopak každý odštípnutý okraj nebo vlasová prasklina cenu výrazně srazí. Pomůže i srovnání s aktuálními nabídkami na internetu, kam se prodej z velké části přesunul. Staré sklo dnes mění majitele hlavně přes aukční portály, bazary a sběratelské skupiny na sociálních sítích.

Než starou skleničku prodáte nebo vyhodíte

Pokud máte podezření, že držíte hodnotný kus, odborníci radí:

Přečtěte si také: Babka peče bábovku, která chutná celému sídlišti. Recept má 5 řádků a vejde se na papírek

• hlavně nespěchat,
• sklo nelepit, nepřeleštit ani se ho nesnažit jinak vylepšovat, protože takové domácí zásahy hodnotu jen snižují,
• opatrně ho zbavit prachu,
• nafotit ho za denního světla,
• srovnat se snímky v aukčních katalozích,
• u nejistého nálezu oslovit znalce historického skla.

Nejvyšší částky v řádu statisíců korun patří staršímu broušenému sklu z devatenáctého století. Jeden agatinový pohár z roku 1835 se podle magazínu Art+ vydražil dokonce za 192 000 korun. Retro sklo ze sedmdesátých let se drží o poznání níž, i tak ale platí, že obyčejně vypadající sklenička z kredence po babičce může mít hodnotu, kvůli které ji rozhodně není moudré vyhazovat.

Zdroje: https://techsvet.cz/zajimavosti/nektery-z-techto-predmetu-mel-doma-kazdy-cechoslovak-bez-vyjimky-tenkrat-staly-od-10-do-200-kc-dnes-maji-cenu-az-od-3-500-do-50-000-kc/vaclav-bartusek/, https://www.tiscali.cz/na-prvni-pohled-obycejna-sklenicka-z-dob-cssr-jeji-cena-mezi-sberateli-ale-v-tichosti-vystrelila-vzhuru-663940, https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Jurnikl, https://www.tvguru.cz/cesko-hleda-stare-sklenice-z-kredence/, https://udalosti247.cz/spotrebitel/nemate-na-pude-stare-sklenicky/