Kdo nakonec rozhodne o prezidentově (ne)účasti na summitu NATO? Macinka ani Pavel to nebudou
30. 4. 2026 – 10:41 | Partnerské články | pohled-in.cz
Na první pohled jde o další přestřelku mezi Hradem a vládou. Ve skutečnosti se ale nerozhoduje o uražená ega, nýbrž o moc, podpis a velmi nepříjemné vysvětlování. To přijde až potom.
Obsah článku
Macinka křičí nejvíc, ale klíč k Ankaře drží někdo jiný. Ústava České republiky v článcích 63 a 67 sice říká, že prezident zastupuje stát navenek, jenže část jeho rozhodnutí platí až se spolupodpisem, tedy kontrasignací premiéra nebo pověřeného člena vlády. A právě za takové kroky odpovídá vláda.
Klíč k Ankaře nedrží Hrad
To ale neznamená, že Hrad staví nárok na vzduchu. Summit NATO je setkání hlav států a předsedů vlád Aliance, kde se řeší její strategické směřování, a delegace je oficiální český tým, který stát na takovém jednání zastupuje.
Ústavní zvyklost, tedy dlouhodobá praxe s váhou i bez jediné magické věty v Ústavě, prezidentovi nahrává: Pavel vedl českou delegaci podle Pražského hradu ve Vilniusu 2023 a podle materiálů MZV ve Washingtonu 2024 i v Haagu 2025. Redakce proto nečte Pavlovu ambici jako výstřel od stolu.
Právě časová osa ale ukazuje, kde leží skutečný spor. V dopise z 8. dubna, který zveřejnil Pražský hrad, Pavel premiérovi oznámil, že se chce summitu v Ankaře zúčastnit v čele české delegace. Už 13. dubna pak Babiš podle ČT24 odsunul rozhodnutí až po květnovém jednání v Helsingborgu.
Macinka tedy sám nic neblokuje a Pavel sám nic nevynutí, rozhodující politickou páku drží vláda. Jenže o jedné sedačce se nevede válka kvůli egu, ale kvůli tomu, co bude muset česká delegace v Ankaře vysvětlovat.
O jedné sedačce se nehádají kvůli egu
V Ankaře nepůjde o fotku. Haagská deklarace NATO nastavila do roku 2035 laťku na 5 procent HDP ročně, z toho nejméně 3,5 procenta na jádrové obranné požadavky a až 1,5 procenta na související investice.
Česká debata o rozpočtu 2026 přitom u samotné kapitoly obrany podle stenozáznamu Poslanecké sněmovny pracuje jen s číslem lehce nad 1,7 procenta HDP. Tohle nejsou totožné kolonky, ale právě tenhle nepříjemný rozdíl bude někdo před spojenci obhajovat.
Pavel to ve svém dopise pojmenoval napřímo. V textu z 8. dubna, který si projdeme v originále na webu Pražského hradu, výslovně mluví o výdajích na obranu i o plánu naplňování závazků přijatých loni v Haagu. Zároveň zve premiéra, aby mohl českou pozici detailně vysvětlit.
Spor se tím přesouvá z protokolu do odpovědnosti: někdo tam ponese účet za český obranný kurz.
Zvyk prezidentovi pomáhá, podpis ale drží vláda
A Babiš už naznačil, komu ten účet připisuje. Po jednání vlády mluvil rovnou o vládní delegaci. Akreditace či notifikace jsou jen technické kroky, které účast zprocesují, samy o sobě nikomu nedají politickou moc rozhodnout o všem.
Redakce v tom čte jednoduchý signál: kabinet nechce pustit otěže ve chvíli, kdy musí někdo v Ankaře vysvětlovat český rozdíl vůči alianční laťce. A právě tady se láme celý spor: kdo do Ankary poletí, ten nebude reprezentovat jen stát, ale i český účet za obranu.
Veřejnost si přirozeně zvykla na prezidenta. Jenže zvyk není automatický nárok. NATO samo popisuje summit jako jednání Severoatlantické rady na nejvyšší úrovni, tedy hlav států a předsedů vlád, a dosavadní česká praxe Pavlovi skutečně otevírá dveře.
Ústavní kostra ale zůstává stejná: prezident stát zastupuje, vláda odpovídá a bez jejího podpisu část kroků neplatí. Redakce proto nečte dosavadní praxi jako bianko šek pro Hrad.
Kdo poletí, ten ponese účet
Termín rozhodnutí už přitom leží na stole. NATO naplánovalo schůzku ministrů v Helsingborgu na 21. a 22. května 2026 a po ní se má kabinet ke složení delegace vrátit; samotný summit v Ankaře se podle oznámení NATO o summitu v Turecku uskuteční 7. a 8. července 2026. Kohabitace, tedy soužití prezidenta a vlády z odlišných politických táborů, tak dostává velmi konkrétní kalendář i velmi konkrétní účet.
Domácí cena bude vidět hned. Výzkum Trendy Česka pro Českou televizi naměřil 58 procent pro Pavla a 39 procent pro Babiše, kdo má Česko na summitu zastupovat; to není právní argument, ale čistý politický náklad.
Veřejně se tedy křičí o tom, kdo koho pustí do letadla, ale tiše se rozhoduje o tom, kdo za Česko unese obranný účet. Až vláda po Helsingborgu určí sestavu pro Ankaru, nevybere jen pasažéra, vybere i toho, kdo spojencům ponese vysvětlení, proč česká obrana pořád stojí mnohem níž než alianční laťka.
Zdroj: Pohled-IN
Autor: Helena Havranová