Konečná pro Kateřinu Konečnou. Komunisté mají nového šéfa, zářná budoucnost je ale nečeká

V pražském Top Hotelu se poslední květnový den roku 2026 odehrála scéna, která by v jiné straně znamenala nový začátek. Sto devadesát čtyři delegátů hlasovalo, Roman Roun porazil Milana Krajču poměrem 94 ku 82 a převzal předsednický post po Kateřině Konečné. Aplaus, gratulace, řeči o budoucnosti. Jenže kdo se podíval na oficiální web KSČM ještě po volbě, našel v čele strany pořád Konečnou. Strana si nestihla aktualizovat ani vlastní realitu. A přesně tenhle detail říká o stavu komunistů víc než celý sjezdový program.

Odchod, který nebyl pučem, ale pomalým vyhasínáním

Kateřinu Konečnou nikdo nevyšachoval. To je důležité říct hned na začátku, protože se to snadno překroutí. Po neúspěchu projektu Stačilo! ve sněmovních volbách 2025 dala funkci k dispozici, a mimořádný sjezd v prosinci ji ještě podržel. Delegáti tehdy nenavrhli ani volbu nového vedení, ani změnu názvu, ani sloučení s čímkoli. Prostě zamrzli. Konečná zůstala, protože nikdo jiný nebyl.

Na řádný sjezd o půl roku později už nekandidovala. Podle Rouna chce naplno řešit europoslanecký mandát a rodinu. Sama odmítla spekulace o zdravotních problémech. Budiž. Ale pojďme si říct, co to reálně znamená: KSČM přišla o jedinou osobnost, kterou český volič dokázal identifikovat bez nápovědy. Konečná byla současně předsedkyně, europoslankyně a tvář Stačilo!, trojjediná záchrana strany, která bez ní nemá nikoho srovnatelného. Její osobní viditelnost byla větší než viditelnost samotné značky KSČM. A to je pro jakýkoli politický subjekt smrtelná diagnóza.

Správce úpadku místo zachránce

Roman Roun přišel do stranické politiky z PR a mediálního prostředí. Dříve se staral o komunikaci celebrit, pak pomáhal komunistům s marketingem. Seznam Zprávy ho před lety profilovaly jako člověka, který KSČM učil mluvit jazykem sociálních sítí. Dobře. Ale naučit stranu mluvit a dát jí co říct jsou dvě zásadně odlišné věci.

Roun není ideolog, není tribun, není ani kontroverzní dost na to, aby budil vášně. Je to aparátčík v tom nejméně pejorativním slova smyslu, člověk, který umí udržet chod organizace. Politolog Michal Malý to pro ČT řekl diplomaticky: Roun má mnohem menší veřejnou známost než Konečná. Řekněme to méně diplomaticky: většina české veřejnosti netuší, že existuje. A to je pro předsedu strany, která potřebuje zázrak, poněkud limitující vlastnost.

Podle nás je Roun kandidátem kontinuity, ne zlomu. Člověk, který bude spravovat to, co zbývá, dokud to bude mít smysl spravovat. Žádný nový programový manifest se po jeho zvolení neobjevil. Oficiální program KSČM dál stojí na starém rámci socialismu a „jedenácti cílech“, které čtou hlavně ti, kdo je psali.

Strana mezi dvěma hroby

KSČM se dnes nachází v pozoruhodném stavu strategické schizofrenie. Není mrtvá, uvádí necelých sedmnáct tisíc členů, drží krajské zastupitele přes koalici Stačilo! v jedenácti krajích, má majetek a aparát. Ale není ani živá v tom smyslu, že by dokázala sama přitáhnout voliče k celostátním urnám.

Prosincový sjezd odmítl změnu názvu i právního statusu. Odmítl sloučení se Stačilo!. Odmítl v podstatě všechno, co by znamenalo jasné rozhodnutí. A právě tahle neschopnost rozhodnout je horší než špatné rozhodnutí. KSČM dnes neví, jestli chce být samostatnou stranou, nebo zásobárnou lidí a majetku pro širší protestní projekt. Tak je obojím napůl. A napůl nefunguje nic.

Srovnejme to se zahraničím. Německá Die Linke získala ve spolkových volbách 2025 přes osm procent a 64 mandátů v Bundestagu. Polská Nová levice měla v roce 2023 přes osm a půl procenta. Co mají společného? Obě prošly bolestivou přeznačkou, obě se zbavily ortodoxní komunistické identity. KSČM tohle odmítá. Drží se názvu, drží se symboliky, drží se programu, který mimo stranický sjezd nikdo nečte. A diví se, že ji nikdo nevolí.

Co zbývá voličům a co zbývá straně

Pro lidi, kteří dosud KSČM podporovali, se toho moc nemění, a právě to je problém. Nemají nový důvod zůstat. Mohou dál volit Stačilo! na krajské úrovni, mohou přejít k jiným protestním subjektům, kam už část z nich dávno odtekla, nebo mohou z politiky úplně odpadnout. Změna vedení jim nenabízí žádný nový maják. Spíš další důvod hlas přesunout jinam.

A pro stranu samotnou? Formální zánik nehrozí. Právně a organizačně KSČM přežije, dokud bude mít členy a majetek. Jenže politické vysychání, stav, kdy značka existuje, ale už nikoho nepřitahuje, je v mnoha ohledech horší než čistý konec. Mrtvou stranu pohřbíte. Vysychající stranu musíte roky sledovat, jak se zmenšuje.

Roman Roun převzal volant auta, kterému dochází benzín na silnici, kde není pumpa. Může řídit sebelépe. Bez paliva daleko nedojede.

Zdroj: Pohled-IN

Autor: Helena Havranová