Kostková věřila, že manželství vydrží do smrti. Slib z kostela pak nesla jako břemeno, rozvod ji zlomil

Populární herečka a moderátorka oblíbené televizní taneční show Tereza Kostková bilancuje dvacet let mezi dvěma svými svatbami v knize, která před nedávnem vyšla v edici Řekla bych. VIP život zaznamenal, že to ale není zpověď plná slz ani bulvární zúčtování s bývalým manželem. Je to záznam proměny ženy, která v šestadvaceti stála v kostele sv. Antonína na Strossmayerově náměstí, těhotná, zamilovaná a přesvědčená, že odtud odchází s definitivním příslibem. A která o devět let později zjistila, že definitivní příběhy existují jen v pohádkách.

Slib braný smrtelně vážně

Kostková v knize popisuje svatbu s režisérem Petrem Kracíkem v roce 2006 jako moment, kdy se spojilo všechno najednou: víra v nerozlučitelnost církevního sňatku, těhotenství se synem Antonínem a výchova, která ji naučila věci „nepustit jen tak“. Slib brala, jak sama říká, „smrtelně vážně“. Nebyla to fráze z obřadu, kterou člověk pronese a zapomene. Bylo to osobní vyznání, které mělo platit do posledního dne.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Právě tahle absolutní vážnost se později obrátila proti ní. Když manželství začalo praskat, nešlo prostě odejít. Každý krok směrem ke dveřím znamenal zradu vlastního přesvědčení, vlastní výchovy, vlastního slova daného před oltářem. Kostková to nepopisuje dramaticky, spíš věcně, ale právě ta věcnost prozrazuje, jak hluboce to prožívala.

Ani „jiná žena“, ani jednoduchá odpověď

Mediální verze rozpadu prvního manželství se roky držela jednoduché zkratky: odešel za jinou. Kostková ji v knize odmítá. Ne proto, že by chtěla bývalého manžela chránit, ale proto, že ta zkratka zakrývá podstatu. Skutečná příčina podle ní ležela jinde, ve věkovém rozdílu osmnácti let a v její vlastní proměně po třicítce a po mateřství.

Neříká to jako obvinění. Spíš jako pozdní pochopení, že se v tom manželství stala jiným člověkem, než byla v šestadvaceti. A že „jiná žena by jí v tak komplikované věci vadila jako poslední“, protože jádro problému nebylo v žárlivosti, ale ve struktuře vztahu, který přestal fungovat zevnitř. Po rozvodu v roce 2015 podle vlastních slov dlouho neměla pomyšlení na novou známost. Přesto už rok po rozvodu v rozhovoru pro Sedmičku říkala, že se neutápěla v neštěstí a cítí se lépe, než si dřív uměla představit.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Čistý stůl místo války

Co z knihy vyplývá nejsilněji, není popis bolesti, ale to, co přišlo po ní. Kostková opakovaně zdůrazňuje, že s Kracíkem mají dnes přátelský vztah a „čistý stůl“. Střídavou péči nikdy nemuseli řešit soudně, dohodli se. Syn Antonín je dnes plnoletý a jeho matka důsledně respektuje jeho přání zůstat mimo média. Tahle praktická rovina je možná nejcennější část celého vyprávění. Ukazuje, že i rozvod, který člověk považoval za nemožný, může skončit důstojně, pokud si oba dokážou věci pojmenovat, i když to bolí.

V roce 2018 si Kostková vzala slovenského režiséra Jakuba Nvotu. Do druhého manželství vstupovala jako zásadně jiná žena, rozvedená, zkušenější, bez iluze, že svatební slib automaticky garantuje cokoliv. Sama to formuluje přesně: šlo o „jiný typ svazku“. Dva lidé, kteří už mají děti, oba mají za sebou rozvod a několik let hledání. Motivem už nebylo zakládání rodiny. Bylo to vědomé rozhodnutí dvou dospělých, kteří vědí, co instituce manželství může nést, i co nevynese. Kostková nelituje, že tehdy v kostele s Kracíkem brala slib absolutně vážně. Jen už ví, že vážnost slibu a trvanlivost vztahu jsou dvě různé věci.

Zdroj: VIPživot.cz

Autor: Barbora Kalivodová