Kreml zuří, Francie a Británie pomáhají ničit Rusko v hlubokém týlu. Předaly tajné mapy, aby drony prolétávaly bez odporu

Dne 5. července 2026 přinesl britský Financial Times zjištění, které rozvířilo diplomatické vody na obou stranách fronty: Spojené státy sdílejí s Ukrajinou zpravodajská data, díky nimž bezpilotní stroje prolétávají kolem ruských systémů protivzdušné obrany a zasahují rafinerie, sklady i logistické uzly hluboko na ruském území. Kreml zareagoval během hodin. Mluvčí Dmitrij Peskov prohlásil, že Západ pomáhá Kyjevu „cílit přes satelity a infrastrukturu“, a dodal, že kvůli tomu už nejde o speciální operaci, ale o válku. O dva dny později ministr zahraničí Sergej Lavrov na Interfaxu posunul rétoriku ještě dál; evropské a americké zpravodajské údaje podle něj znamenají „přímou účast“ Západu na úderech proti Rusku. Načasování nebylo náhodné. 7. července se v Ankaře otevíral summit NATO.

Co se skrývá pod „tajnými mapami“

Představa jedné papírové mapy s červeně zakreslenými koridory je zjednodušení. Ve skutečnosti jde o vrstvy zpravodajských dat: rozmístění radarů, pozice systémů PVO, jejich operační sektory, slepá místa v pokrytí a pravděpodobné časové okna, kdy je obrana přetížená nebo oslabená. Americká strana podle zdrojů Financial Times poskytuje Ukrajině informace pro výpočet „nejvhodnějších tras“ dronů, tedy takových, které obcházejí zóny účinného radarového a raketového pokrytí.

Francie hraje roli jinak, ale stejně podstatnou. Francouzský ministr obrany Sébastien Lecornu veřejně potvrdil, že Paříž pokračuje ve sdílení vlastního zpravodajství s Kyjevem, a to i v období, kdy Washington dočasně váhal. 14. července 2026 pak společná deklarace Macrona a Zelenského přinesla další rozšíření: licenční výrobu řízených střel SCALP a AASM přímo na Ukrajině, radary a systémy protivzdušné obrany SAMP/T nové generace. Francie tak nepředává jen „mapy“ v americkém smyslu, ale buduje celý ekosystém, který ukrajinským úderům do hloubky dodává přesnost i ochranu.

Británie přidává třetí rozměr. V červnu 2026 Londýn oznámil balík v hodnotě přibližně 22 miliard korun zahrnující 150 000 dronů, přes 350 střel PVO a radary. A v červenci přišel krok, který přímo souvisí s průchodností dronových tras: sdílení duševního vlastnictví k rušičce Stone Cloak. Toto zařízení brání ruské protivzdušné obraně sledovat a zaměřovat drony. Tisíce kusů už Ukrajina dostala, nyní si je může vyrábět sama.

Proč „bez odporu“ neznamená nulové riziko

Formulace „bez odporu“ je nadsázka, ale ne bezdůvodná. Drony neletí vzduchoprázdnem, ruská PVO existuje a funguje. Jenže nefunguje všude stejně. Podle britského think-tanku RUSI problém ruské obrany nespočívá v kvalitě jednotlivých systémů, ale v jejich zahlcení. Když Ukrajina vypustí desítky dronů na různých směrech současně, obrana se musí rozhodovat, co chránit a co obětovat. Mezery vznikají.

A ty mezery se rozšiřují. Ukrajinské ministerstvo obrany uvádí, že od 1. března 2026 bylo potvrzeně neutralizováno 81 ruských systémů PVO. Každý zničený radar nebo raketový komplex znamená další slepé místo na mapě, další koridor, kudy dron může proletět. Západní zpravodajská data tento obraz průběžně aktualizují; nejde o statický dokument, ale o živou operační vrstvu.

Rusko se samozřejmě adaptuje. Podle Reuters zavádí rušičky proti systému Starlink, který část dronů využívá pro navigaci, maskuje zásobovací trasy a přeskupuje zbývající PVO. Odpor tedy existuje, ale mění podobu. Z plošné obrany se stává reaktivní honička za stále novými koridory.

Hluboký týl: 1 750 kilometrů od hranice

Pojem „hluboký týl“ v kontextu roku 2026 neznamená pár desítek kilometrů za frontovou linií. Ukrajinské ministerstvo obrany uvádí, že schopnosti úderů do hloubky dosáhly vzdálenosti přibližně 1 750 kilometrů; jako příklad zmiňuje úder na rafinerii v Uchtě v Komijské republice. Další zásahy proběhly v Ufě, zhruba 1 400 kilometrů od ukrajinské hranice. Od začátku roku 2026 bylo podle dostupných dat zasaženo 194 ruských rafinerií.

Ukrajina tuto kampaň veřejně rámuje jako systematické ničení ekonomické a logistické páteře Ruska, nikoli jako sérii izolovaných odvet. A právě v tom spočívá strategický význam západních dat: bez průběžně aktualizovaného obrazu ruské obrany by drony na takové vzdálenosti nedoletěly, nebo by jich doletělo výrazně méně.

Proč Kreml zuří, a co z toho plyne pro Evropu

Moskva nereaguje jen proto, že drony ničí rafinerie. Reaguje proto, že západní podpora posouvá konflikt z roviny „dodáváme zbraně“ do roviny „pomáháme plánovat konkrétní údery na ruském území“. Peskov na TASS explicitně zmínil dodávky zbraní, vojenské poradce, satelitní průzkum i umělou inteligenci jako důkaz přímého zapojení Západu. Lavrov mluvil o „přímé účasti“ evropských a amerických vojáků, byť veřejně doložené je operační a technické spolupůsobení, nikoli nasazení aliančních sil na ruském území.

Pro Evropu včetně Česka má tato dynamika konkrétní bezpečnostní rozměr. Britská mise při OBSE 22. července připomněla, že ruské drony a střely opakovaně porušují vzdušný prostor sousedních zemí, a 29. května 2026 ruský dron zasáhl obytný dům v rumunském Galați, tedy na území NATO. Česko samo Ukrajinu podporuje široce (vojensky, humanitárně, průmyslově i v oblasti kybernetické bezpečnosti), byť konkrétní zpravodajské sdílení typu úderových dat stát veřejně nepopisuje.

Koridory, kterými ukrajinské drony prolétají, nejsou jednou nakreslené čáry na mapě. Jsou to proměnlivé trasy v živém operačním prostoru, kde každý zničený radar otevírá novou cestu a každá ruská adaptace ji zase zužuje. Západ do této rovnice přidává něco, co Ukrajina sama nemá: globální zpravodajský přehled. A právě ten z ruského hlubokého týlu dělá bojiště.

Zdroj: ArmádníZpravodaj.cz

Autor: Jan Boháč