Lékaři jí řekli, že nádory nejdou odstranit. Konvičková si za každou jizvu slíbila tetování, teď ukázala to nejnovější
11. 5. 2026 – 5:22 | Partnerské články | vipzivot.cz
Markéta Konvičková si na Maledivách nechala vytetovat slovo „Sebeláska“. Umístila ho tam, kde má jednu z jizev po šesti letech léčby neuroendokrinních nádorů.
Obsah článku
Zpěvačka Markéta Konvičková na konci dubna 2026 sdílelna na Instagramu fotku v plavkách s čerstvým tetováním v třísle a vzkazem: „Přeji ji každému z vás, protože všechno začíná uvnitř nás.“ Není to ozdoba z dovolené. Je to další dílek rituálu, který si stanovila v době, kdy se na vlastní tělo nedokázala podívat – za každou jizvu jedno tetování. Tentokrát si vybrala slovo, které shrnuje cestu od „nechtěla jsem žít“ k momentu, kdy stojí na pláži a ukazuje tělo, nad nímž si vzala zpět kontrolu.
Co přesně lékaři řekli a co to znamená
Konvičková o své diagnóze mluví veřejně od roku 2020. Tehdy šla na operaci cysty vaječníku a teprve histologie odhalila karcinoid, typ neuroendokrinního nádoru, který se chová jinak než „klasická rakovina„. Neroste agresivně, ale šíří se tiše a na více míst. V rozhovoru pro pořad eXtra Host v roce 2025 vysvětlila jádro problému: „Nejlepší by bylo nádory odoperovat, ale bohužel ne všude to jde.“
Nejde tedy o jeden útvar, který chirurg prostě vyřízne. Sama popsala, že se karcinoid z vaječníku „přestěhoval do uzlin“, a v dřívějším Q&A na Instagramu zmínila i plíce. Léčba je udržovací, ne kurativní, pravidelné hormonální injekce, tablety a kontroly na onkologii. V lednu 2025 pro Super.cz řekla, že v nemocnici je „častěji než doma“ a že tenhle režim trvá šest let.
Pro kontext: neuroendokrinní nádory patří mezi vzácná onemocnění s odhadovaným výskytem tří až pěti případů na sto tisíc obyvatel. V Česku existují specializovaná centra, například Centrum pro neuroendokrinní nádory MOÚ v Brně, a standardní léčebné postupy zahrnují somatostatinová analoga, cílenou léčbu i radionuklidovou terapii. Hormonální injekce, o kterých Konvičková mluví, nejsou žádná alternativa, ale součást doporučených protokolů.
Od dna k „Sebelásce“
Aby člověk pochopil váhu jednoho slova vytetovaného v třísle, musí znát kontext. V pořadu Face to Face v roce 2024 Konvičková popsala období, kdy „nechtěla žít“. Nemohla vstát z postele, nezvládala se starat o dceru Amálku, padaly jí vlasy, otékala, hubla do extrému. Tělo, které znala z pódia a z fotek, přestalo být její.
Zlom přišel postupně. V roce 2024 už v rozhovorech říkala, že černé myšlenky nemá, „naučila to svoji hlavu“. Na podzim 2025 přiznala, že po náročném půlroce potřebovala nabrat sílu i kila, což ukazuje, že stabilita není trvalý stav, ale něco, o co se znovu a znovu bojuje. A přesto, na přelomu dubna a května 2026 stojí na Maledivách, sdílí fotku a píše: „Život stojí za to žít.“ Tetování „Sebeláska“ v tomhle příběhu není dekorace. Je to vědomé přepsání jizvy, z pasivní stopy po nemoci na aktivně zvolený symbol. Konvičková z místa, kde ji tělo zradilo, dělá místo, kde si ho bere zpět.
Rituál jizev a tetování
Přesný počet svých tetování Konvičková veřejně neupřesnila. Má ale starší motiv na nártu, „Smích je hudbou života„ z roku 2012, tedy ještě z doby před diagnózou. Aktuální „Sebeláska“ v třísle je nejnovější veřejně ukázané. Mezi nimi leží roky, jizvy a zákroky, jejichž přesný seznam zůstává soukromý.
Co ale řekla jasně: „Za každou jizvu jsem si slíbila tetování.“ Není to sbírka motivů z dovolených. Je to systém, způsob, jak z každé stopy po narkóze, po skalpelu, po nemoci udělat něco, co si vybrala sama. V kontextu chronického onemocnění, kde pacient nemá nad svým tělem plnou kontrolu, je tohle gesto silnější, než by se na první pohled zdálo.
Jak vypadá život s nevyléčitelnou diagnózou
Konvičková funguje v režimu, který kombinuje onkologickou léčbu s prací a rodinou. Koncertuje hlavně v pátek a v sobotu, přes týden se věnuje Amálce. Když byl její partner René Kuboš tři měsíce na pilotním výcviku v Anglii, zvládala domácnost sama, s nemocí v těle a s pravidelnými cestami do nemocnice.
Současná maledivská dovolená ukazuje, že ve stabilnější fázi je cestování možné. Ale „stabilnější“ neznamená „vyléčená“. Nádory v těle zůstávají, léčba pokračuje, a jak sama řekla, nejde je „zmizíkovat“. Jde jen je držet pod kontrolou.
Pro lidi v podobné situaci v Česku existuje odborné zázemí: kromě brněnského centra funguje Kooperativní skupina pro neuroendokrinní nádory při České onkologické společnosti a pacientské organizace jako Fuck Cancer. Specializovaná komunita výhradně pro pacienty s NET v českém prostředí zatím tak viditelná není, o to cennější je, když o diagnóze mluví někdo s veřejným dosahem.
Proč tohle není jen celebrity story
Konvičková mohla nemoc skrývat. Místo toho z ní udělala veřejný příběh, ne proto, aby budila soucit, ale proto, aby se nemusela vzdát toho, co ji baví a naplňuje. Sama to vysvětlila v rozhovoru pro Evropu 2: mlčení by znamenalo ústup, a ústup si dovolit nechce.
Nejsilnější na celém příspěvku z Malediv není odhalená fotka ani exotická destinace. Je to fakt, že žena, které lékaři řekli, že nádory z těla nedostanou, stojí před objektivem a ukazuje slovo, které si nechala vypálit přesně tam, kde ji nemoc poznamenala. Není to vzdor. Je to něco tišího a trvalejšího, rozhodnutí, že poslední slovo o vlastním těle nebude mít diagnóza.
Zdroj: VIPživot.cz
Autor: Ema Richterová