Ležel v každém šuplíku a vyhazovali jsme ho po tisících. Dnes za tuhle drobnost lidé nabízejí až 3 000 Kč

Málokdo pro ně měl doma zvláštní šuplík. Papírové kartičky s přehledem měsíců se hromadily samy od sebe, každý leden přibyla další hrstka a stará várka putovala rovnou do koše. Právě tyhle nenápadné kousky dnes lákají sběratele po celé republice. Většina z nich sice nemá skoro žádnou cenu, u některých se ale nabídky vyšplhají výš, než by kdokoli čekal.

Zdarma je do bytů nosili pošťáci i kominíci

Jde o kartičkové kalendáříky, ty malé papírové lístky s obrázkem na jedné straně a kalendáriem na druhé. V dnešní podobě, tedy jako jeden lístek do peněženky, se u nás rozšířily po vzniku Československa v roce 1918. Na začátku roku je lidem nosili až do bytu ti, kdo tak jako tak obcházeli dům od domu, tedy pošťáci, kominíci, agenti pojišťoven i baráčníci.

Lidé je brali jako úplně běžnou drobnost, která obvykle zapadla do zásuvky k účtenkám a starým klíčům. Firmy je totiž používaly jako nejlevnější možnou reklamu, a tak jich každý rok vznikaly miliony. Motivy se točily kolem toho, co se hezky prohlíželo: příroda, letadla, auta, města, děti nebo třeba horoskopy.

Přečtěte si také: Ani máslo, ani olej. Buchty zůstanou vláčné i třetí den díky 1 surovině, co babičky přidávaly do těsta

Sběratelů je hrstka, zájem o rarity ale roste

Organizovaných sběratelů u nás mnoho není. V celorepublikovém Klubu sběratelů kuriozit se kalendáříkům věnuje řádově šest desítek lidí a jejich počet spíš pozvolna klesá. U většiny sběratelských oborů převažují muži, u kalendáříků je ale zájem žen a mužů zhruba stejný.

Malá komunita ovšem neznamená, že o pěkné staré kousky není zájem. Čím míň lidí konkrétní téma sbírá, tím hůř se vzácný kalendářík shání a tím výš může vylézt cena. Novou vlnu zájmu přineslo i retro. Grafika ze socialistických podniků, kterou by před pár lety nikdo nechtěl, dnes láká lidi se zálibou ve vintage estetice. Aktuálním hitem jsou třeba série s městskými erby.

Proč jeden skončí v koši a druhý v aukci

Tady přichází to hlavní překvapení. Drtivá většina kalendáříků, hlavně těch novějších, nemá prakticky žádnou hodnotu. V bazarech se dají pořídit celé hromádky po pár korunách za kus. Cenu mají jen konkrétní kousky a rozhoduje o ní hned několik věcí najednou.

Přečtěte si také: Ani vajíčka, ani tvaroh. Lidé po 60 přešli na tuhle snídani ze Španělska a hlad dostanou až v poledne

U kalendáříků nenajdete závazný ceník, na jaký jsou zvyklí filatelisté nebo sběratelé mincí. Kolik kdo zaplatí, řídí hlavně vzhled, momentální poptávka a stáří kartičky. Vzácnost sama o sobě přitom nerozhoduje. Sběratel dá často přednost líbivé grafice před nízkým nákladem, takže kousek s vděčným výjevem, dejme tomu portrét filmové hvězdy nebo dobová reklama, zmizí z burzy rychleji než nenápadná kartička, po které nikdo neprahne. Pěkně zachovalé prvorepublikové kalendáříky se běžně dostávají na stovky korun a za ty nejžádanější dají sběratelé až 3 000 korun.

Podle čeho poznáte cenný kousek

Pokud doma na starou krabici s kalendáříky narazíte, pár vodítek napoví, jestli stojí za pozornost:

• Nejvíc táhne stáří. Prvorepublikové kartičky vytištěné na kvalitním křídovém papíře, doplněné jemnou litografií a někdy i zlacením, hrají jinou ligu než pozdější sériové tiskoviny.
• Zásadní roli hraje také stav. Kartička, která si udržela ostré hrany, čisté plochy i živé barvy, bývá ceněná mnohem výš než stejný motiv v ohmatané a vybledlé podobě.
• Cení se žádané motivy. Sběratelé jdou třeba po městských erbech, letadlech nebo starých pohlednicích.
• Dejte si pozor na novodobé dotisky a padělky. Levný digitální tisk dnes umí věrně napodobit i vzácné série, takže se vyplatí kupovat od lidí, kteří za původ ručí.

Rekordman má doma přes milion kalendáříků

Přečtěte si také: Za socialismu stála míň než lístek do kina. Dnes za tuhle litinovou formu dávají sběratelé přes 3 000 Kč

Že tahle záliba umí přerůst přes hlavu, dokazuje Lubomír Zamazal z Moravských Budějovic. Sbírat začal jako patnáctiletý kluk v roce 1965 u dvou kalendáříků od Sazky a po šesti desetiletích jich má kolem milionu. Podle Agentury Dobrý den, která spravuje české rekordy, jde o vůbec největší sbírku kalendáříků u nás. Doma jimi zaplnil obývák, kartony po pěti tisících kusech má narovnané podél stěn.

Největším klenotem je pro něj český kalendářík na rok 1902. Vídeňský vydavatel Karel Fromme ho vyrobil jako titěrnou kovovou knížečku velkou sotva pár centimetrů. Sám dnes kalendáříky i vydává a jezdí po burzách. A právě na burzách a v online aukcích se pozná, jestli je ta vaše kartička ze šuplíku bezcenný papír, nebo malý poklad.

Zdroje: Autorský text, https://www.sberatel.info/en/rekordy/ma-oficialne-nejvetsi-kolekci-kapesnich-kalendaru-v-cr-do-sve-sbirky-investoval-i-vyhru-v-sazce/, https://medium.seznam.cz/clanek/martin-lavay-co-kdo-sbira-kapesni-kalendariky-57678, http://www.sberatel-ksk.cz/sekce-kartickove-kalendariky.php, https://www.dobryden.cz/nejvetsi-sbirka-kalendariku/, https://www.nespechej.cz/clanky/za-ceskoslovenska-se-jich-povalovaly-vsude-stovky-zdarma-ted-za-ne-sberatele-davaji-300-3000-kc-20260607-8700.html

Přečtěte si také: Ani jogurt, ani pečivo. Češky letos objevily tuhle 1 večeři z Turecka, po které ráno nevstávají oteklé