Matka mu vyhrožovala sebevraždou, aby si nevzal ženu, kterou miloval. Zdeněk Dítě čekal na svatbu až do její smrti

Zdeněk Dítě patřil k nejelegantnějším tvářím české poválečné kinematografie. Zahradník z pohádky Byl jednou jeden král, šlechtic z Pytlákovy schovanky, důstojník z Adély – na plátně vždy gentleman. Za kamerou ale žil příběh, který s noblesou neměl nic společného. Po smrti otce se na něj matka upnula tak křečovitě, že mu vyhrožovala sebevraždou, pokud by se odvážil oženit. A syn poslechl. Partnerky tajil, vztahy skrýval, svatbu odkládal. Když se konečně mohl vzít, bylo mu přes padesát. A když o dvanáct let později ovdověl, zůstal úplně sám.

Matka, která nechtěla syna pustit

Mechanismus byl prostý a krutý zároveň. Po smrti manžela se Dítětova matka na jediného syna fixovala natolik, že jakoukoli představu ženitby vnímala jako zradu. Nebylo to o tom, že by měla osobní averzi konkrétně vůči Zdeně Grossové, nesnášela samotnou myšlenku, že by se o syna musela s kýmkoli dělit. Nástrojem byl emocionální nátlak nejtvrdšího kalibru: výhrůžka, že si sáhne na život.

Dítě se podvolil. Partnerky nikdy nepřivedl domů, vztahy udržoval v tajnosti. Se Zdenou Grossovou ale vydržel. Sedmnáct let spolu chodili, aniž mohli uzavřít sňatek. Teprve po matčině smrti se konečně vzali. Bylo to vykoupení i prohra, sedmnáct let, které jim nikdo nevrátil.

Krátké štěstí a dlouhé ticho

O manželství se Zdenou se veřejně mluvilo jako o šťastném. Společně cestovali, žili spořivě, šetřili hlavně na výlety. Děti neměli, oba podle dobových profilů prodělali tuberkulózu a lékaři jim početí nedoporučovali. Přesto to bylo poprvé, kdy měl Dítě skutečné zázemí. V roce 1989 Zdena zemřela. A s ní odešlo všechno, co herce drželo nad vodou.

Dítě se stáhl z veřejného života tak důkladně, že o něm kolegové roky neslyšeli. V rozhovoru pro Blesk v roce 1999, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, sám řekl, že s ním „určitě dvacet let“ nikdo rozhovor nedělal. Režisér Václav Vorlíček později vzpomínal, že herec byl bez příbuzných a dlouho ho nikdo nepostrádal. Jiří Krampol popsal jeho poslední roky ještě ostřeji: Dítě prý neměl ani na chleba, konec byl nedůstojný.

Gentleman, který zmizel

Kontrast je drtivý. Na jedné straně filmový aristokrat, kterého znaly miliony diváků. Na druhé osamělý muž v zanedbaném bytě na Smíchově, který postupně přestal být soběstačný. Přišla Alzheimerova choroba, pak čtyřlůžkový pokoj v léčebně dlouhodobě nemocných v Kralupech nad Vltavou. Zemřel 22. prosince 2001 ve věku 81 let.

Pro srovnání: když o čtyři měsíce později odešel Vlastimil Brodský, jeho smrt okamžitě rezonovala celou zemí. U Dítěte nic takového nenastalo. Žádné národní loučení, žádné titulky. Jen ticho.

Co po něm zůstalo

Dítětovy ostatky leží na Vyšehradském hřbitově ve společném hrobu Nadace Život umělce, číslo 6-88, vedle dalších zapomenutých umělců, kteří neměli nikoho, kdo by se o hrob postaral. Místo je veřejně přístupné.

Jeho filmy přežívají lépe než jeho památka. Pytlákova schovanka, Byl jednou jeden král i Adéla ještě nevečeřela jsou aktuálně dostupné na Oneplay. Česká televize je sice vede v katalogu, ale online práva k nim momentálně nemá. Národní filmový archiv navíc v roce 2024 zpracoval archivní pomůcku k jeho torzovité pozůstalosti, pro badatele zatím jediný systematický vstupní bod.

Sedmnáct let čekal na ženu, kterou miloval. Dvanáct let s ní prožil. Posledních dvanáct let svého života strávil sám, bez rodiny, bez publika, bez hlasu, který by řekl jeho jméno.

Zdroj: VIPživot.cz

Autor: Ema Richterová