Místo strašlivé tragédie a zakázané lásky: Do tajuplného českého údolí stále proudí tisíce lidí, prý se tu dějí zázraky

Než se z údolí stalo vyhlášené poutní místo, říkalo se mu Smolný důl, jak jsem zjistila už na první informační ceduli. Jméno pocházelo od uhlířů, kteří v tamních hlubokých lesích provozovali smolné pece. Jenže poklidný život v rokli brzy vystřídaly tragické události, o kterých si lidé v okolí šuškali po celá staletí.

Když si ani rytíř nemůže dělat, co chce

Stará pověst vypráví, že právě v těchto místech dobrovolně ukončili svůj život rytíř Jaroslav ze Svojkova a dcera sládka z Velenic. Jejich lásce totiž rytířovi urození rodiče nepřáli, a tak mladý pár zvolil společnou smrt jako jedinou možnost, jak zůstat navždy spolu.

Další, mnohem temnější příběh z roku 1680 mluví o Annemarii, dceři místního hajného. Krásná dívka měla dva nápadníky – syna bohatého sedláka a studenta, který byl synem nájemce pihelského pivovaru. Selský synek však neunesl žárlivost a svého soka v lásce chladnokrevně zavraždil. Tělo nešťastného studenta pak odvlekl hluboko do skal. Tento zločin nebyl nikdy oficiálně vyšetřen, ale místo lidské tragédie si příroda i lidská víra brzy přetvořily k obrazu svému.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Kaple vytesaná z pokory a zázraků

O desítky let později někdo na místo domnělé vraždy pověsil obrázek Panny Marie. A lidé, kteří údolím procházeli, se u něj začali zastavovat a modlit se. Některým z nich se však jejich přání splnila, a proto se rychle rozneslo, že zdejší rokle má magickou a uzdravující moc.

V roce 1772 pak nechala zbožná šlechtična, svobodná paní von Czerwelli ze Svojkova, mezi skalami postavit první dřevěnou kapličku. Netrvalo dlouho a k místu začala proudit obří procesí z České Lípy, která měla město ochránit před pustošivými epidemiemi moru a cholery. A dařilo se jí to – tedy prý. Proto tu později nechala hraběnka Alžběta Kinská vybudovat dnešní monumentální sklaní kapli. Podle jejího přání ji s obrovskou trpělivostí a pokorou vytvořil svojkovský zedník Josef Sacher. A právě její vnitřek dnes svou architekturou evokuje lurdskou jeskyni. Není bez zajímavosti, že zpočátku církev proti tomuto místu brojila a označovala ho za modlářské. Pod tlakem lidí však přece jen musela ustoupit.

Úpadek, zapomnění a sametové znovuzrození

Ještě horší ráno však zasadila místu druhá světová válka a následný komunistický režim. Údolí zpustlo, křížová cesta byla zničena a původní sochu Panny Marie někdo ukradl. O záchranu historického dědictví se v roce 1973 v tichosti postaral farář Ladislav Kubíček, který původní křížovou cestu z 19. století tajně přemístil do svojkovské kaple sv. Václava, čímž ji uchránil před totálním zničením.

Nový život se do rokle vrátil až po sametové revoluci. V roce 2001 byla na skalní oltář slavnostně dodána a vysvěcena nová socha Panny Marie. Dnes jsou v dole k vidění věrné kopie původní křížové cesty na dřevěných stojanech a celé místo ožívá každoročně 1. května, kdy se zde pod širým nebem slouží tradiční májová mše svatá. Já tu byla mimo „sezónu“, aby se tak řeklo, ale i tak tu bylo mnoho lidí. Nicméně překvapilo mě, jak tiše a pokorně se všichni chovali. Atmosféra zdejšího místa umí zapůsobit i po letech, to mi věřte.

Zdroj: VědaŽivě.cz

Autor: Jana Šrámčíková