Naskočí vám husí kůže! České lesy ukrývají kamenné démony, které do skal vytesal kuchař s krvavými mozoly

Stačí odbočit z modré turistické značky, vyšlapat prudký svah nad údolím Liběchovky, a najednou se z korun buků vynoří dvě grimasující tváře, každá vysoká jako třípodlažní dům. Památkový katalog Národního památkového ústavu je střízlivě popisuje jako „dvě mužské tváře“. Turistická tradice z nich dávno udělala čerty, démony, kamenná monstra. Pravda ale leží někde mezi: reliéfy jsou totiž dílem sochaře Václava Levého z poloviny 19. století a jejich účinek neplyne z žádné nadpřirozené síly, ale z měřítka, výrazu a místa, kde na vás čekají. Uprostřed lesa, bez vstupného, bez plotu, bez varování.

Kuchař, který tesal do skal

Václav Levý nepřišel k dlátu přes akademii. V Liběchově pracoval jako kuchtík na zámku hraběte Antonína Veitha a po večerech vyřezával figurky ze dřeva. Všiml si ho místní farář Filip Čermák a Veithův tajemník Velc, a mecenáš Veith udělal něco, co změnilo české sochařství: poslal mladíka do učení k sochaři Františku Linnovi a později na studia do Mnichova. Levý se vrátil a mezi lety 1841 a 1846 proměnil pískovcové srázy mezi Želízy a Liběchovem v ojedinělý skalní svět. Čertovy hlavy vznikly kolem roku 1846 jako vrchol celého souboru. Levý se později stal profesorem na pražské Akademii a jeho žákem nebyl nikdo menší než Josef Václav Myslbek, autor svatováclavského pomníku. Ale zatímco Myslbekovy sochy stojí na náměstích, Levého dílo zůstalo v lese, a právě to mu dává sílu, kterou žádné muzeum nenahradí.

Jak velké vlastně jsou, a co je větší

Památkový katalog NPÚ uvádí výšku „cca 9 m“, místní web klacelka.cz mluví o „téměř 10 m“. Přesné geodetické zaměření neexistuje, takže devítimetrová hodnota je zažité zaokrouhlení. I tak jde o rozměr, který v českém prostředí nemá konkurenci. Nejbližší domácí paralelou je Braunův Betlém u Kuksu, starší a uměleckohistoricky kanonický soubor skalních plastik, ale jednotlivé figury tam nedosahují ani zlomku výšky Čertových hlav.

V evropském měřítku je situace složitější. Turistické materiály rády tvrdí, že větší reliéfy hlav najdete až v USA. Jenže na dunajském břehu v Rumunsku stojí Decebalus, portrét dáckého krále vysoký 43 metrů a široký 31 metrů, dokončený v roce 2004. Washingtonova hlava na Mount Rushmore měří 18,3 metru. A rozpracovaný Crazy Horse Memorial v Jižní Dakotě počítá s rozměry přes 52 metrů (170 stop) na výšku. Čertovy hlavy tedy nejsou světový ani evropský rekord. Jsou ale něčím jiným: dílem jednoho člověka z poloviny 19. století, vytesaným ručně do přírodní skály, bez strojů, bez dynamitu, bez státního rozpočtu. V tomto kontextu (ruční práce, doba vzniku, umístění v divokém lese) jsou skutečně výjimečné i v celoevropském měřítku.

Skalní svět, který nekončí u dvou tváří

Čertovy hlavy jsou nejfotografovanější zastávkou, ale Levého okruh je mnohem širší. Památková ochrana pod rejstříkovým číslem 18547/2-1346 zahrnuje šest objektů:

• Had – osmimetrový reliéf hada vinoucího se po skále
• Harfenice – komplex se sedící ženou, obřími grimasami a jeskyní zvanou U Ještěra
• Sfinga – tajemná tvář na okraji skalního bloku
• Kaple sv. Máří Magdalény – vytesaná přímo do pískovce
• Blaník a Klácelka – tematicky nejbohatší celek s husitskými postavami a satirickými zvířecími reliéfy

Ne všechno je ale přístupné stejně. Skalní skulptury ve volné přírodě (včetně Čertových hlav, Hada a Harfenice) jsou otevřené celoročně a zdarma. Blaník a Klácelka mají složitější osud: opakovaný vandalismus vedl k tomu, že od roku 2020 jsou znovu uzavřeny mříží. Kdo chce vidět celý Levého svět, musí počítat s tím, že některé jeho části uvidí jen přes kovovou zábranu.

Jak se tam dostat a co čekat

Výchozím bodem je obec Želízy, vzdálená asi deset kilometrů od Mělníka. V centru obce je bezplatné parkoviště, odtud vede modrá turistická značka zhruba jeden kilometr k reliéfům. Posledních 500 metrů je prudký výstup; kočárek neprojede, malé děti trasu zvládnou, ale počítejte s pomalejším tempem.

Kdo chce projít celý okruh Václava Levého, může vyrazit z Liběchova, kde je rovněž bezplatné parkování u zámku. Kompletní trasa měří 14 kilometrů, zabere asi čtyři hodiny a převýšení činí 189 metrů. Z Prahy se dá dojet autobusem PID linky 369 přímo do Liběchova.

Praktická upozornění:

• Mobilní signál v členitém zalesněném terénu kolísá; GPS navigace nemusí být spolehlivá, mějte stažené offline mapy
• Přístupová varianta k Harfenici podél frekventované silnice není bezpečná, web klacelka.cz před ní výslovně varuje
• Celý areál leží v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, platí tedy pravidla ochrany přírody: neodbočujte z cest, netrhejte nic, neškrábejte do skal

Devět metrů pískovcové grimasy uprostřed bukového lesa, bez vstupenky a bez selfie tyčí v každém záběru. Právě v tom spočívá síla Čertových hlav: nejsou atrakcí, jsou setkáním. A setkání s devítimetrovým obličejem, který na vás civí z kopce už sto osmdesát let, si člověk zapamatuje.

Zdroj: VědaŽivě.cz

Autor: Lukáš Jírovec