Nejvyšší hora Jizerských hor přišla po válce o rozhlednu i chatu. Hranice se uzavřela a vrch u tří zemí zmizel z turistických map

Po druhé světové válce o všechno přišel. Zůstal holý kopec v zakázaném pásmu, kam podle knihy Miloslava Nevrlého z roku 1981 „zabloudil málokdo“. Teprve v posledních dvou dekádách se vrátil do hry. Příběh toho, jak hora zmizí a zase se vynoří, vypovídá víc o lidech pod ní než o samotném masivu.

Jak rozhledna, chata i paměť zmizely za jediné desetiletí

Na Smrku stála dřevěná čtyřpatrová rozhledna už od roku 1892. Pod ní fungovala horská chata, která poskytovala zázemí výletníkům z obou stran hranice, z českého Nového Města pod Smrkem i z německého (dnes polského) Świeradów-Zdróje. Vrchol ležel na styku tří historických zemských celků, Čech, Lužice a Slezska, a právě tahle poloha z něj dělala přirozený rozcestník.

Válka a její důsledky smetly všechno naráz. Chata vyhořela roku 1946, původní rozhledna v poválečných letech zanikla. Zároveň proběhl odsun německého obyvatelstva z Novoměstska: většina starousedlíků odešla, do uvolněných domů přicházeli dosídlenci z vnitrozemí i z Polska, kteří k vrcholu neměli žádný osobní vztah. Přerušila se místní paměť, generace, která na Smrk chodila na nedělní výlety, prostě zmizela.

Hraniční režim a čtyřicet let ticha na vrcholu

Třetí rána přišla shora, z úrovně státní politiky. Smrk leží přímo na státní hranici, a ta se po únoru 1948 proměnila v kontrolované pásmo s omezeným vstupem. Podle studie ÚSTR fungoval československý pohraniční režim přes zakázaná pásma, propustky a systematický dohled, který spontánní turistiku v příhraničních kopcích prakticky znemožňoval.

Pro Smrk to znamenalo, že přestal sloužit jako průchozí bod. Žádná chata, žádný výhled z věže, žádná možnost pokračovat na polskou stranu. Vrchol formálně zůstal na mapě, ale ztratil veškeré důvody, proč na něj vystoupat. Kdo chtěl horský zážitek v severních Čechách, zamířil na Ještěd, s hotelem, restaurací a lanovkou z Liberce.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tomin (@tommin_o)

Patnáct let budování cesty zpátky do turistických průvodců

Obrat začal nenápadně. V roce 1991 vznikla v Novém Městě pod Smrkem Společnost pro obnovu rozhledny na hoře Smrk, lokální iniciativa lidí, kteří věřili, že vrchol si zaslouží víc než holou pláň s hraničním sloupkem. Následovaly roky příprav, projektové dokumentace a shánění financí.

Mezitím se v druhé polovině 90. let otevřel turistický hraniční přechod pro pěší a lyžaře. Smrk znovu získal to, co mu čtyřicet let chybělo: průchodnost. Definitivní tečku přinesl 20. září 2003, kdy byla slavnostně otevřena nová ocelová rozhledna se dvěma vyhlídkovými plošinami a spirálovým schodištěm. Na vrcholu přibyla útulna s lavicemi a informačními panely, památník básníka Theodora Körnera. Hora opět nabídla důvod dojít až nahoru.

Sedm set výškových metrů a pět směrů, kudy vyrazit

Dnes vede na Smrk hned několik značených tras:

• Z Lázní Libverda (424 m n. m.) po červené přes Jizerskou chatu, Hubertku a Tišinu, převýšení kolem 700 metrů, kondičně poctivý celodenní výšlap.
• Z Nového Města pod Smrkem po modré, kratší, ale strmější varianta.
• Z Bílého Potoka po žluté a modré, klidnější trasa lesem.
• Ze Smědavy po červené, pro ty, kdo kombinují Smrk s hřebenovou túrou.
• Z polského Świeradów-Zdróje přes Stóg Izerski, logisticky nejpohodlnější přístup, protože ke Stógu vyveze gondola a odtud zbývají zhruba dva kilometry a třičtvrtě hodiny chůze.

Rozhledna i útulna jsou podle města Nové Město pod Smrkem volně přístupné celoročně. V zimě ovšem bývá věž obalená námrazou a sněhem, takže se vyplatí počítat s kluzkou obuví a vrstvením oblečení. Bez auta se do Lázní Libverda dostanete autobusem z Liberce nebo vlakem do Hejnic s krátkým přestupem, odtud je to k lázním asi kilometr pěšky.

Zdroj: VědaŽivě.cz

Autor: Veronika Holečková