Nemáte v kredenci tuhle starou lžičku? Sběratelé za ni dnes nabízí ve výkupu i 1 500 Kč a Čechům se válí doma bez povšimnutí

Při vyklízení staré kredence projde člověku rukama spousta lžiček a většina z nich putuje rovnou do krabice s odloženým nádobím. Mezi nimi se ale občas krčí kus, jehož cena je úplně jinde než ve dřezu. Stačí ho otočit a vědět, čeho si na rubu všímat.

Proč jedna lžička většinou velké jmění neudělá

Řekněme si to na rovinu. Samostatná stará stříbrná lžíce zpravidla skončí na ceně v řádu několika set korun a víc z ní nevyroste. V aukčních katalozích startují jednotlivé kousky z poloviny devatenáctého století klidně na dvou stech korunách, zdobnější lžíce se stříbrnou rukojetí se drží kolem osmi set a vídeňská moka lžička se u pražských starožitníků pohybuje okolo devíti set korun.

Opravdové peníze leží jinde, totiž v ucelených soupravách. Kompletní servis pro šest nebo dvanáct osob v původní kazetě se v aukcích vyšplhá na desetitisíce, u výjimečných souprav i na statisíce korun. Velký stříbrný komplet pro dvanáct osob se v pražském aukčním domě naceňuje i na 75 000 korun, u renomovaných manufaktur míří cena k půl milionu. Z jediné lžíce takhle velké jmění neposkládáte.

Přečtěte si také: Tahle drobnost stála v 90. letech 50 Kčs. Dneska ji hledají čeští sběratelé z celé republiky a zaplatí za ni klidně i 16 000 Kč

Orientační cenové hladiny přehledně shrnuje následující tabulka:

Kdy se i samotná lžíce vyšplhá ke 1 500 korunám

Pár výjimek ale existuje a kvůli nim se vyplatí prohlédnout každý kus. Cenu jediné lžíce zvedne vzácný výrobce, zlacení nebo bohatě zdobená rukojeť. Takový kousek dokáže vyšroubovat částku i ke 1 500 korunám, tedy několikanásobek toho, co byste dostali za běžnou lžíci na váhu.

Přečtěte si také: Nemáte v šuplíku po dědovi tuhle drobnost? Kdo ji najde, tomu sběratelé dají na ruku klidně i 200 000 Kč

Svou roli hraje i stáří. Zaoblený, ohlazený okraj misky bývá stopou po ruční práci a takové kusy mají měkčí tvary než dnešní lisované příbory. Sám tvar ale o ceně nerozhodne, poslední slovo má vždy značení na rubu.

Otočte ji a hledejte drobné značky

Klíč k hodnotě se schovává v ražbě, kterou většina lidí nikdy nehledá. Obraťte lžíci a prohlédněte si zadní stranu držadla i plošku těsně pod miskou. Ražba 800, 900 nebo 925 prozradí pravé stříbro a zároveň jeho ryzost, tedy poměr čistého kovu ke zbytku slitiny v tisícinách. U hodnoty 925 jde o sterling, číslo 800 sedí na zákonném dně, pod které už se výrobek za stříbro označit nesmí.

Vedle ryzosti bývá vyražený i státní punc. Na kusech z dob mocnářství a první republiky to často bývá dívčí profil přezdívaný hlava Diany. Mladší i starší výrobky můžou nést místo ní kamzičí hlavu nebo jiný motiv a občas k tomu přibude i samostatná značka stříbrnické dílny.

Přečtěte si také: 4 znamení zvěrokruhu, která vaří nejlepší nedělní oběd. Návštěvy se k nim hrnou z celé ulice

Špatným znamením je naopak ražba EPNS. Označuje nikl potažený jen tenkým stříbrným nátěrem, takže s pravým kovem nemá mnoho společného. Do téhle škatulky spadá i alpaka a nerez, po kterých sběratel ani nesáhne. Z několika písmen na rubu se tak dá poznat, jestli máte v ruce obyčejný příbor, nebo malý poklad.

Domácí testy, které zvládne každý

Než lžíci někam povezete, pár věcí zvládnete ověřit rovnou v kuchyni:

• potěžkejte ji v dlani, stříbro je proti obyčejnému příboru cítit jako těžší a jeho lesk působí měkčeji,
• přiložte magnet, k pravému stříbru nepřilne, takže když se kus k magnetu lepí, jde o slitinu,
• ťukněte jí lehce o talíř, ryzí kov se rozezní delším a jasnějším tónem, kdežto náhražka odpoví krátkým hluchým cinknutím.

Přečtěte si také: Jména, která prozradí narozené šťastlivce: patříte mezi tu pětici i vy?

Spolehlivý verdikt dá až punc, tahle trojice ale rychle ukáže, jestli se vyplatí pátrat dál.

Černý povlak nečistěte do lesku

Tmavý povlak spoustu majitelů odradí a lžíce putuje do koše. Přitom právě zčernání mluví ve váš prospěch. Vzniká, když stříbro přirozeně reaguje se vzduchem a vlhkostí, a nerez ani hliník nic podobného nepředvedou. Pro zkušeného kupce je proto patina spíš potvrzením, že drží opravdový kov.

Právě proto se vyplatí na čištění jít zlehka. Abrazivní pasty, kovové houbičky a ostrá chemie dokážou nenávratně poškodit gravírování i nános patiny, který dodává kusu punc stáří. Znalci z aukčního prostředí roky opakují totéž, kus vyleštěný do zrcadla prodáte hůř než ten s přirozenou vrstvou. Na očistu bohatě stačí vlažná voda s kapkou mýdla a měkký hadřík, po něm kov hned do sucha.

Přečtěte si také: Sběratelé shánějí tyhle skleničky z ČSSR. Jestli je máte v kredenci, dají vám na ruku klidně až 50 000 Kč

Komu lžíci nabídnout a kde naletíte

Nejrychlejší odhad ceny nabídne internetová aukce. Nahrajete fotky, do popisu opíšete značení a během pár dnů uvidíte, kam až jdou nabídky kupců. Jakmile ale jde o dražší solitér nebo rovnou celou soupravu, spolehlivější je obrátit se na kamenný aukční dům nebo antikváře se specializací na stříbro.

Nejvíc lidí naletí ve výkupech, které platí podle hmotnosti. Tam dostanete jen cenu kovu a sběratelská přirážka za ucelenou značenou sadu se do nabídky vůbec nepromítne. Druhá léčka se týká samotného kovu. Postříbřenou alpaku někdo rád nabídne jako masivní stříbro, takže ražbu si před každým obchodem prověřte na vlastní oči. I u obyčejně vypadající lžíce se zaobleným okrajem se tak letmý pohled na rub vyplatí mnohem víc, než by člověk řekl. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Tahle drobnost stála v 90. letech 50 Kčs. Dneska ji hledají čeští sběratelé z celé republiky a zaplatí za ni klidně i 16 000 Kč.

Zdroje: https://www.fajntip.cz/clanky/kdo-najde-doma-tyhle-stare-lzicky-dostane-od-sberatelu-8-000-kc-na-ruku-20260531-10221.html, https://www.tvguru.cz/starozitna-lzicka-za-1-milion-korun, https://starozitne-pribory.antikpraha.cz/, https://www.tiscali.cz/nez-je-vyhodite-podivejte-se-na-punc-tahle-stara-sada-priboru-vam-muze-zaplatit-dovolenou-648819, https://www.tiscali.cz/pokud-mate-v-zasuvce-tuhle-starou-lzici-se-zaoblenym-okrajem-sberatele-daji-i-1-500-kc-v-hotovosti-676390