Němci houfně skupují tyhle české skleničky z 80. let i za 10 000 Kč, u nás končí v bazarech za stovku
13. 9. 2026 – 12:07 | Partnerské články | brunetavkuchyni.cz
Barevné vázy, těžké mísy i obyčejné skleničky stály za socialismu skoro v každé české kredenci. Většina lidí je dnes bere jako harampádí po babičce a bez váhání je odveze do...
Barevné vázy, těžké mísy i obyčejné skleničky stály za socialismu skoro v každé české kredenci. Většina lidí je dnes bere jako harampádí po babičce a bez váhání je odveze do bazaru nebo na blešák. Jenže po tomtéž skle jde v posledních letech tvrdá poptávka za hranicemi a nejhlasitěji se ozývají kupci z Německa. To, co u nás mizí za pár korun, oni loví jako sběratelský úlovek.
Proč zrovna Němci sahají po českém skle
Vztah Němců k českému sklu má hluboké kořeny. České pohraničí bylo po staletí sklářským krajem, kde velkou část hutí a dílen vedli německy mluvící řemeslníci, takže „böhmisches Glas” tam dodnes zní jako pojem s vlastní historií. Není bez zajímavosti, že za otce moderního československého lisovaného skla je považován Rudolf Schröter, který se narodil v Německu a ke sklu se dostal přes porýnské hutě, než v roce 1912 nastoupil do Rudolfovy huti.
Dnešní zájem navíc drží už řadu let. V Německu vychází vlastní sběratelský časopis Pressglas-Korrespondenz, který se českému lisovanému sklu systematicky věnuje, a na německém eBayi se s ním čile obchoduje. Sběratel, který ví, co hledá, dá za povedený kus klidně několik tisíc korun.
Přečtěte si také: Otevřete dnes skříňku s olejem a podívejte se na hrdlo. Pokud tam uvidíte 1 věc, olej je zkažený
Sklo, které stálo v každé kredenci
Řeč je o lisovaném skle, tedy o skle vtlačeném strojem do kovové formy. Odjakživa platilo za levnější náhradu drahého broušeného skla, a právě proto se dostalo do běžných domácností. V roce 1965 se většina českých a moravských skláren spojila do koncernu Sklo Union a z jeho hutí, od Rudolfovy huti přes Rosice až po Libochovice, se chrlily celé série váz, mís a popelníků.
Kromě váz a mís mířily do domácností i obyčejné skleničky. Schröter navrhl třeba odolné poháry Durit, které se v různých barvách vyráběly od roku 1934 a vydržely v kuchyních po desítky let. Barevné sklo v jantarové, modré, zelené nebo fialové se prodávalo za pár korun a málokdo v něm viděl něco výjimečného. Přesně tyhle předměty, které lidé pamatují z bytů sedmdesátých a osmdesátých let, jsou teď v hledáčku sběratelů.
O ceně rozhoduje jméno na výkresu
Propast mezi bezcenným kusem a sběratelským skvostem leží v tom, kdo předmět navrhl. I obyčejnou vázu totiž kreslil vyškolený výtvarník. Nejvýš se cení práce trojice František Vízner, Vladislav Urban a Rudolf Jurnikl, kteří od roku 1960 působili v teplickém středisku pro lisované sklo a dali československým výrobkům originální rukopis.
Přečtěte si také: Kašlu na kupované koření. Namíchala jsem si směs na celý rok a vyšla mě na necelých 400 korun
Háček je v tom, že na skle většinou nenajdete žádnou značku. Určit autora a sklárnu vyžaduje zkušenost, a tak vznikají odborné knihy i muzejní výstavy, které jednotlivé vzory přiřazují ke jménům. Britský znalec Mark Hill k tomu sepsal příručku Hi Sklo Lo Sklo, podle které dnes sběratelé po celém světě poznávají, co vlastně drží v ruce.
Jak poznat, že máte doma poklad
Konečnou cenu určí velikost, barva, stav a hlavně autor. Víznerova váza přezdívaná Struhadlo, oficiálně vzor 3390 z roku 1966 pro sklárny Libochovice, se na aukci prodala za necelé tři tisíce korun. Sběratelé přitom platí podle kategorie kusu:
- za běžné kousky dají stovky až jednotky tisíc,
- za vyhledávané designové kusy i kolem deseti tisíc,
- nejvzácnější podepsané autorské práce šplhají ještě mnohem výš.
Přečtěte si také: 3 věci ve vaší lednici, na kterých je víc bakterií než na klice od dveří. Ta poslední vás dostane
Víznerovy autorské práce dnes navíc najdete ve sbírkách předních světových muzeí umění a designu.
Ověřit hodnotu konkrétního kusu jde jedině tak, že dohledáte, za kolik se stejný model vydražil, nebo zajdete na některou z tematických výstav. Sbírá ho ostatně i známý designér Maxim Velčovský. Než tedy příště odvezete babiččiny vázy do bazaru za pár korun, zkuste si je vyfotit a porovnat. Klidně se může ukázat, že to, co vám doma jen překáží, je pro sběratele v Německu malý poklad.
Zdroje: https://plzen.rozhlas.cz/mate-doma-lisovane-sklo-nevyhazovat-mate-maly-poklad-6710654, https://www.20thcenturyglass.com/glass_encyclopedia/bohemian_glass/rosice_glass/, https://www.pressglas-korrespondenz.de/, https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/tuhle-sklenenou-vazu-muzete-mit-stale-doma-u-stareho-sklo-union-muze-cena-mile-prekvapit/, https://www.sklo-union.eu/fenomen