Neválí se vám po babičce v kredenci tenhle kovový pomocník? Vzácné kusy letí i za 5 000 Kč
31. 5. 2026 – 6:41 | Partnerské články | extrafit.cz
Ruční šlehač s kličkou se válí v kdejaké zásuvce po prarodičích. Většina […]
Ruční šlehač s kličkou se válí v kdejaké zásuvce po prarodičích. Většina kusů má dnes hodnotu pár stovek a zůstane spíš milou připomínkou. Jenže mezi nimi se občas schovává exemplář, za který sběratelé kuchyňského retra sáhnou hluboko do kapsy. Hranici mezi obyčejným železem a malým pokladem přitom určuje pár detailů, které je dobré znát dřív, než takový nález pošlete do koše.
Které kusy mají skutečnou cenu
Že je šlehač starý, samo o sobě nestačí. Sběratele zajímají hlavně kousky z první poloviny dvacátého století a hodně záleží na stavu. Plusové body sbírá klička, která jde otočit hladce a bez zadrhávání, kov bez hlubokých škrábanců a původní lak nebo smalt.
Svoji váhu má i původ. Největší pozornost budí značkové šlehače od zavedených výrobců, často německých, kde je poctivé zpracování poznat na první pohled. A pokud se dochovala i původní krabice nebo papírový návod, konečná suma vyletí výrazně výš. Kompletnost je pro znalce skoro tak důležitá jako chod metel.
Přečtěte si také: Kdo najde ve sklepě tuhle maličkost po babičce, dostane od sběratelů 5 000 Kč na ruku. Češi to neví a nevědomě ji vyhazují
Co rozhoduje o ceně, přehledně shrnuje následující tabulka:
| Zvyšuje hodnotu | Srazí hodnotu |
|---|---|
| klička, která jde otočit hladce a bez zadrhávání | agresivní čištění odmašťovači a saponáty |
| kov bez hlubokých škrábanců | rez na metlách |
| zachovaný původní lak nebo smalt | vyviklaná nebo zaseklá klička |
| značkový výrobce, často německý | pozdější neumělá oprava |
| dochovaná původní krabice nebo papírový návod | vyleštěná patina |
| zachovaná patina a doložitelná minulost |
Proč obyčejná klička láká sběratele
Odkud ten zájem pramení, napoví pohled do devatenáctého století. Vyšlehat bílky do tuhého sněhu zabralo ručně klidně hodinu a půl únavného máchání metlou. Mechanický šlehač tu dřinu zlomil a pěna byla hotová za nějakých pět minut.
Šlehač, v němž ruční klika přes ozubené soukolí roztáčí dvojici metel, se zrodil v Severní Americe kolem poloviny devatenáctého století. O jeho rozšíření se zasloužila americká společnost Dover Stamping Company. Její model z roku 1859 chytil mezi hospodyňkami tak, že se za oceánem začalo říkat „Dover“ úplně každému kousku tohoto typu, a jen mezi lety 1870 a 1890 jich firma vychrlila kolem čtyř milionů. Do kontinentální Evropy se nástroj dostával mnohem pomaleji, a tak je tu zachovalých kusů poskrovnu, o to víc po nich dnes sběratelé prahnou.
Přečtěte si také: Otočte staré vázy dnem vzhůru. Jestli tam najdete tuhle značku, sběratelé vám za ni nabídnou i 30 000 Kč
Drsné čištění hodnotu zničí
Tady dělá spousta lidí osudovou chybu. Starý šlehač chtějí mít zase jako ze škatulky, popadnou nejsilnější čistič v kuchyni a pustí se do drhnutí. Lak a smalt jsou přitom choulostivé. Jeden pořádný nájezd odmašťovačem je poškodí tak, že se původní povrch už nevrátí, a klesne s ním i cena. Na úklid přitom postačí setřít prach suchým hadříkem, nanejvýš zlehka navlhčeným.
A ještě jedna věc kolem vzhledu. Tmavší nádech a drobné stopy let, kterým se říká patina, působí na laika jako špína určená k vydrhnutí. Zkušený sběratel v ní naopak čte stáří a pravost kusu. Právě patina totiž odlišuje skutečný starý originál od novodobých replik. Kdo ji pracně vyleští pryč, většinou si tím cenu sám srazí.
Kolik za něj reálně dostanete
Když tyhle šlehače vznikaly, šlo o laciné kuchyňské náčiní za pár drobných. Dnes se karta obrátila. Běžný zachovalý kus se na českých aukcích a v bazarech prodá řádově za stovky korun, lepší modely klidně za nižší tisíce. A pak jsou tu výjimky. Značkový šlehač, který se točí jako nový a má k sobě i původní balení, se umí vyšplhat přes 5 000 korun, hlavně když se do dražby pustí víc zájemců naráz.
Přečtěte si také: 5 největších introvertů zvěrokruhu: Tahle znamení mizí po společnosti rychle do samoty
Konečnou částku ladí maličkosti. Čím blíž má kus k původnímu stavu a čím líp jde doložit jeho minulost, tím výš se cena vyšplhá. A jeden střízlivý dovětek na závěr: kličkové šlehače se v různých podobách vyrábějí dodnes, takže ne každý kus z kredence je automaticky starožitnost.
Po sto letech pořád šlehá
Řada sběratelů navíc tyhle pomocníky nenechává jen ve vitríně a bere je znovu do ruky při pečení. Ruční pohon má jednu výhodu, kterou motor nenabídne. Tempo i sílu si hlídáte sami, takže snáz poznáte, kdy je krém nebo pěna přesně akorát.
Elektrické mixéry sice tuhle práci zvládnou bez námahy a postupně je vytlačily. Mnohý poctivě udělaný šlehač s kličkou ale šlape i po více než sto letech stejně dobře jako v den výroby, což se o většině dnešních spotřebičů říct nedá. Pokud vám tedy podobný kus leží mezi věcmi po prarodičích, vyplatí se ho vytáhnout, prohlédnout a teprve pak rozhodnout, co dál. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Kdo najde ve sklepě tuhle maličkost po babičce, dostane od sběratelů 5 000 Kč na ruku. Češi to neví a nevědomě ji vyhazují.
Přečtěte si také: Češi vyhazují staré knihy po prarodičích. Za 1 vydání mohou dostat i 1 milion Kč
Zdroje: https://homethingspast.com/2012/02/19/antique-egg-beaters/, https://www.discovervintage.com/eye/the-beater-goes-on/, https://www.lchshistory.org/things-that-matter-2016/2017/1/15/the-labor-saving-rotary-eggbeater, https://en.wikipedia.org/wiki/Mixer_(appliance), https://extrafit.cz/kdo-ma-doma-stary-rucni-slehac-ma-v-kuchyni-poklad-za-5-000-kc-sberatele-hledaji-tento-model/