Nevyhazujte staré zavařovací sklenice s drátěným uzávěrem. Za tenhle jeden typ víčka dávají sběratelé i 2 500 Kč

Zaprášené zavařovací sklenice patří k tomu, čeho se lidé při úklidu sklepa zbavují jako první. Většina jich opravdu nestojí za nic. Jenže v každé takové hromadě se může skrývat výjimka, za kterou sběratel bez mrknutí oka vysází několik tisíc korun. Klíč k tomu, jestli držíte bezcennou nádobu, nebo malý poklad, leží v uzávěru.

Skleněné víčko a drátěná spona jsou znamení

U nejstarších kousků nahrazovala dnešní kovové šroubovací víčko poklička ze skla. Těsnost obstaral měkký gumový kroužek nasazený na zabroušené hrdlo, přes něj se přiklopilo skleněné víčko a celé to během ohřevu k sobě tiskla kovová pružina napnutá kolem krku sklenice. Sběratelé tenhle systém nazývají obloučkovým nebo patentním uzávěrem a právě po něm jdou nejvíc.

Zásadní je přitom stav drátu. Pružina nebo třmínek, který víčko držel u hrdla, musí být pořád funkční. Zrezivělý kov už nic pevně nesevře a s poškozenou sponou se cena hroutí. Sběratelé sice ocení i dobová zinková šroubovací víčka, největší zájem ale míří na tu křehkou kombinaci skla a napnutého drátu.

Přečtěte si také: Ani ocet, ani majonéza. Do okurkového salátu dávají Řekové po generace 1 surovinu, kterou máte v lednici

Na dně bývá schovaný původ i stáří

Než sklenici pošlete do kontejneru, otočte ji dnem vzhůru. Bývá tam ražba: iniciály výrobce, znak sklárny nebo pořadové číslo formy. Laik takový detail přejde, znalec z něj ale spolehlivě určí dílnu i stáří kusu. Ražby jako REX, REFORM, INWALD nebo HERMETIC řadí sklenici do první poloviny 20. století, takže jí může být klidně kolem sta let.

Každý z těch názvů má svou historii. Princip zavařovací sklenice s gumovým těsněním stojí na vynálezu německého chemika Rudolfa Rempela z roku 1880. Jeho patent později převzal Johann Carl Weck a značka Weck se drží na zavařovačkách dodnes. U nás zdomácněla hlavně levnější varianta Reform z moravského Jevíčka, po první světové válce ji doplnily patenty jako Inwald či Hermetic. Kus úplně bez ražby má smůlu, protože se u něj nedá spolehlivě dohledat ani výrobce, ani rok, a sběratele proto skoro neláká.

Barvu a stav si sběratel hlídá nejvíc

Průhledné kusy i sklo s nádechem do zelena najdete na každém druhém bleším trhu a sběratele nechávají chladnými. Cenu zvedají teprve sytější tóny. Nejvíc se cení teplá jantarová až medová barva, kterou proti oknu poznáte podle toho, jak nasvícená doslova hoří. Právě ta patří k nejvzácnějšímu, co se z dob domácího zavařování dochovalo.

Přečtěte si také: Nevyhazujte staré nástěnné kalendáře. Za tyhle ročníky dávají sběratelé i 3 000 Kč

Stejnou váhu má stav. I jinak žádaný kus srazí prasklina, odštípnutý okraj, hluboké škrábance nebo zaschlý vodní kámen. Sběratel touží po čistém skle s čitelnou ražbou, ideálně ještě s původním gumovým kroužkem a sponou bez rzi.

Kolik peněz stará sklenice reálně přinese

A teď k částkám, které většinu lidí zajímají nejvíc. Za obyčejnou zavařovačku nedostanete v bazaru prakticky nic, běžně mění majitele i zadarmo. Vydělá jen málokterý kousek. Za lepší starší kus nabídnou sběratelé řádově stovky korun, výběrové modely se šplhají k jednomu až dvěma tisícům a absolutní špička s drátěnou sponou dokáže vynést i přes 2 500 korun. Sběratelská scéna kolem historického skla navíc pořád roste, takže tlak na ceny spíš sílí.

Orientační přehled nabízí tabulka níže:

Přečtěte si také: Ani mouka, ani strouhanka: karbanátky nebudou suché, když do masa přidáte 1 surovinu

Že drátěné uzávěry umí být opravdu cenné, ukazuje jeden extrémní příklad ze zahraničí. Americká patentní sklenice Van Vliet Improved, u níž drát s kovovým třmenem tiskl skleněné víčko k hrdlu, se podle sběratelského serveru North American Glass vydražila v roce 2007 v online dražbě za 23 500 dolarů, tedy zhruba půl milionu korun. Vyráběla se jen pár let v 80. letech 19. století, pak její výrobu ukončil požár továrny, a dochovaných kusů zůstalo minimum. O tři desetiletí dřív přitom stejná sklenice změnila majitele za pouhých pár stovek dolarů.

Takový úlovek doma skoro nikdo nemá. I tak se ale vyplatí každou starou sklenici s drátěnou sponou aspoň otočit a mrknout na dno i na barvu skla. Pár vteřin rozhodne, jestli poputuje do kontejneru, nebo do rukou někoho, kdo za ni rád zaplatí.

Zdroje: https://www.tiscali.cz/nevyhazujte-starou-sklenenou-zavarovaci-sklenici-jestli-ma-na-dne-tohle-ma-cenu-i-2-500-kc-700363, https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/stara-sklenice-zavarovani-okurky-sberatelstvi-cena/, https://www.nzm.cz/o-nas/aktuality/historie-zavarovaci-sklenice, https://www.stoplusjednicka.cz/zavarit-uchovat-zavarovani-ma-v-ceskych-zemich-bohatou-tradici, https://www.vitalia.cz/clanky/nejpouzivanejsi-zavarovacka-je-stale-model-z-minuleho-tisicileti/