Od sedmnácti let před kamerou, důchod pod očekávání. Adamovská přiznala, proč nemůže přestat pracovat

„Důchod už mi chodí. Není to sice žádná závratná částka, ale jelikož ještě pracuji, nestěžuji si,“ řekla herečka v rozhovoru pro České důchody. Věta zní smířlivě, skoro odlehčeně. Jenže za ní stojí půl století práce před kamerou, desítky divadelních premiér a státní penze, na kterou by se Adamovská sama spoléhat nechtěla. Přesnou částku nikdy nezveřejnila. To, co veřejně přiznala, ale vypovídá víc, než číslo na výplatní pásce.

Padesát let na scéně, důchod bez bonusu za slávu

Podle oficiálního profilu na webu Studia DVA začala Adamovská hrát v patnácti letech, od sedmnácti se pravidelně objevovala na televizní obrazovce. Je jí sedmašedesát a stále nemá důvod ani možnost, zastavit. V červnu 2026 ji diváci sledují v nových dílech Ordinace v růžové zahradě 2, jejíž návrat TV Nova avizovala od 22. června. Paralelně stojí na jevišti Studia DVA v několika titulech repertoáru.

Když se s manželem Petrem Štěpánkem bavili o zpomalení, výsledek shrnuli dvěma slovy: „Ale ono to nejde.“ Odpočinek si Adamovská podle vlastních slov zapisuje do pracovního diáře, jako by šlo o další zkoušku.

Proč známá tvář neznamená vysoký důchod

Český důchodový systém nepočítá s tím, jak často vás lidé potkávají na obrazovce. Výše starobní penze se skládá ze základní a procentní výměry a odvíjí se od dvou věcí: evidovaných vyměřovacích základů a získané doby pojištění. Popularita, délka kariéry ani počet odehraných představení do vzorce nevstupují.

U hereckých profesí navíc problém dělají nepravidelné příjmy, přerušované odvody a část kariéry odehraná v režimech, které se do důchodu nepropsaly. Veronika Žilková to popsala drastičtěji, na úřadě se prý rozplakala, když jí oznámili odhad kolem šesti až sedmi tisíc korun. Filmy a televizní práce, které natočila, se do penze jednoduše nepromítly, protože část z nich tehdy nepodléhala povinnému sociálnímu pojištění.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Adamovská volí střízlivější tón. Nestěžuje si, ale jasně říká: na stát se spoléhat nemá nikdo. Doporučuje mít naspořená „zadní vrátka“ a počítat se vzájemnou pomocí v rodině.

Co říkají čísla o průměrném českém důchodci

Průměrný starobní důchod v Česku dosáhl v prosinci 2025 částky 21 175 Kč. Redakce VIPŽivot zaznamenala, že od ledna 2026 ho MPSV po valorizaci odhaduje na 21 839 Kč měsíčně. Zní to jako solidní základ, jenže průměr maskuje obrovské rozpětí. Řada důchodců pobírá výrazně méně, zejména ženy, lidé s přerušovanou kariérou, a právě umělci s atypickými pracovními poměry.

Adamovská má oproti většině seniorů jednu výhodu: stále zpeněžitelnou profesi. Pracující starobní důchodce může v Česku pobírat penzi bez omezení a od roku 2025 má navíc slevu 6,5 % na důchodovém pojistném. Systém práci po dosažení důchodového věku nesankcionuje, naopak ji podporuje. Jenže tuhle možnost má jen ten, kdo práci má. A kdo ji fyzicky zvládne.

Hlasivky, průdušky a diář bez volných dnů

Adamovská přiznává, že ji trápí hlasivky a průdušky, pro herečku profesně nejcitlivější místa. Mluví o šetření energií, o tom, že den by potřebovala mít osmačtyřicet hodin. Žádné datum konce kariéry ale neoznámila. Spíš naopak: její rozvrh na první polovinu roku 2026 vypadá jako rozvrh člověka, který o odchodu do penze přemýšlí teoreticky, ale prakticky na něj nemá čas.

Halina Pawlowská, generační kolegyně z jiného žánru, to pojmenovala podobně: důchod je malý, ale práce drží člověka v chodu. U Adamovské je finanční motiv přítomný vedle toho profesního. Nejde jen o „musím“. Jde o „musím a chci zároveň“, a o systém, který padesát let práce odmění částkou, za kterou si komfort nekoupíte.

Kdo se chce vyhnout stejnému překvapení, má v Česku k dispozici doplňkové penzijní spoření jako základní třetí pilíř i daňově podporovaný dlouhodobý investiční produkt. Adamovská to shrnula po svém: mějte naspořeno a nespoléhejte na to, že se o vás někdo postará. Její diář na léto 2026 je toho nejlepším důkazem.

Zdroj: VIPživot.cz

Autor: Lucie Plíhalová