„Podvedla mě, chtěl jsem ruské armádě ublížit,“ zuřil Rus. Dezertoval a nechal Ukrajince zabít 150 ruských vojáků

Čas od času se podaří Ukrajincům získávat od druhé strany informace v reálném čase a zničit tak větší počet vojáků, čímž mohou významně narušit její operace v oblasti. Za příklad dává redakce Armádního Zpravodaje rozhovor s Dmytrem „Apostolem“ Karpenkem, který 22. března 2026 uvedl, že jeden ruský voják dezertoval a zradil svou armádu, načež předal informace Ukrajincům. Ti potom během asi 80 dní zlikvidovali 150 ruských vojáků a další zranili.

Zrada vykoupená 150 životy dalších vojáků

Byl to akt pomsty za zradu, jaká je ruským náborářům do armády vlastní. Devatenáctiletý rodák z Novosibirsku byl povolán do vojenské služby, přestože studoval na vysoké škole, a dostal k podpisu smlouvu s očekáváním, že bude studovat jako praporčík. Místo toho byl však poslán do válečné zóny, kde sloužil ve 150. motorizované střelecké divizi v Novočerkassku.

Později byl převelen ke 102. motorizovanému střeleckému pluku 2. druhého motostřeleckého praporu, kde byl bez řádného výcviku jmenován operátorem bezpilotních letounů. Jeho jednotka operovala směrem na Sofijivku a Volodymyrivku, což by dle zjištění Armádního Zpravodaje odpovídalo Dněpropetrovské oblasti na východě Ukrajiny, potvrzuje LiveUAmap.

Tehdy už toho měl ale dost a navázal kontakt s ukrajinskou stranou prostřednictvím projektu „Chci žít“. Chtěl však ublížit ruské armádě, načež začal předávat informace o ruských ozbrojených silách po dobu asi 80 dní ukrajinské straně. Díky tomu utrpěl 102. motorizovaný střelecký pluk ztráty, přišel např. o dva tanky a raketomety, ale také o čtyři posádky bezpilotních letounů a stejný počet minometných posádek, což narušilo jeho operace v okolí.

Co ho k tomu vedlo, je patrné – zrada režimem a ruskou armádou v níž asi viděl budoucnost, i když měl být studentem vysoké školy. Armádní Zpravodaj upozorňoval na tuto praktiku víckrát, u ruských náborářů je toho lhaní zcela běžné. Naslibují lidem službu v bezpečné oblasti, ale stejně potom skončí v první linii, kde jsou prakticky odsouzeni k jisté smrti.

Není to ovšem jediný problém v ruské armádě, proč pro ni vojáci stále častěji odmítají umírat. O tom dobře svědčí výpovědi zajatců u Vovčansku, kde prakticky ani nekladli odpor, protože byli rádi, že je odvedou živé a dají jim najíst. Rusové mají totiž problémy se zásobováním a některé jednotky tak prostě obětují, než aby hledali způsoby, jak jim doručit zásoby.

Zdroj: ArmádníZpravodaj.cz

Autor: Jindřich Svěcený