Politická přestřelka o důchodech: Schillerová podle Jurečky lže a straší české důchodce

Český senior dnes žije ve zvláštní schizofrenii. Na výpisu z účtu mu naskočí vyšší penze, v politických debatách ale slyší slova o „paralyzovaném státu“ a konci důchodů. Právě v tomhle napětí se rodí konflikt mezi Alenou Schillerovou a Marianem Jurečkou, který už dávno není jen o číslech v tabulce.

Na účtu víc peněz, v televizi strašení „nechodícími důchody“

Představme si první lednový týden. Senior sedí u televize, v ruce účtenky, v hlavě věta Aleny Schillerové o „nechodících důchodech“. Ve zprávách slyší varování, že „nejpozději na podzim přestanou chodit důchody, nemocenské a příspěvky na péči“. A v duchu škrtá pečivo, maso, léky.

Ve stejné chvíli mu ale na účet dorazí lednový důchod, který je reálně vyšší než loni. Valorizace ho zvedá v průměru o 668 korun měsíčně, tedy o 3,1 procenta, na zhruba 21 839 korun. Podle vlády a ministerstva práce jde o naplnění zákonného mechanismu, který důchody pravidelně upravuje podle inflace a růstu mezd. Ministerstvo financí ve svém návrhu státního rozpočtu na rok 2026 zároveň plánuje na penze 739,6 miliardy korun, meziročně o 22,4 miliardy víc, jak uvádí oficiální návrh státního rozpočtu na rok 2026.

Lednová čísla státní pokladny mluví ještě jinak, než by čekal někdo, kdo sleduje jen dramatické titulky. Český rozpočet nepadá na dno, naopak vykazuje přebytek 32,4 miliardy korun, mimo jiné díky rozpočtovému provizoriu, které brzdí jiné výdaje. Ministerstvo financí zároveň hlásí, že výdaje na sociální dávky meziročně rostou o 3,8 procenta a samotné výplaty důchodů přesně o 3,1 procenta, protože do nich vstupuje stejné lednové navýšení, jaké vidí důchodci na svých účtech. To vše je shrnuté v aktuálním přehledu pokladního plnění státního rozpočtu.

Jen za leden spolykaly důchody zhruba 64,1 miliardy korun, takže se nevyplácí o nic méně než dřív, naopak. V naší redakci proto vidíme zvláštní rozpor: statistiky mluví o růstu důchodů, ale politická debata o jejich konci. A právě v tomhle protikladu se rodí panika, která s realitou rozpočtu moc společného nemá.

Na sítích se totiž začíná šířit úplně jiný příběh, který má k lednovým číslům dost daleko.

Panika na sítích a „chybějící miliardy“ jako politická zbraň

Diskuse na sociálních sítích plní memy a statusy o tom, že „na podzim už nic nepřijde“. Uživatelé kopírují výroky Aleny Schillerové o „paralyzovaném státu“ a konci důchodů, nemocenských a příspěvků na péči. Komentáře typu „rychle si našetřete, stát zkrachuje“ se šíří rychleji než jakákoli tabulka z Ministerstva financí.

Do toho vstupuje předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, který v rozhovorech opakovaně připomíná, že důchody patří mezi mandatorní výdaje. Jinými slovy, stát je musí vyplácet i v krizových scénářích, nejde o žádnou dobrovolnou položku podle momentální nálady vlády. Jestliže tedy senior na výpisu vidí vyšší částku, ale z obrazovky slyší, že „důchod chodit přestane“, někdo buď nepočítá, nebo vědomě pracuje s jeho strachem.

Do tohoto napětí pak dobře zapadá i další část politického příběhu, tentokrát o „díře v rozpočtu“.

Andreji Babišovi se hodí slovo „díra“, proto mluví o rozpočtovém mínusu až 100 miliard korun, které má údajně zanechat Fialova vláda. Alena Schillerová na rozpočtovém výboru počítá nepokryté mandatorní a investiční výdaje na 95,9 miliardy, její kolega Karel Havlíček pak přidává dramatickou větu o „chybějících šesti miliardách na důchody“.

Mojmír Hampl ale nastavuje měřítko: šest miliard odpovídá zhruba třem dnům výplat v systému, který ročně vyplatí kolem 740 miliard korun. V naší redakci proto tyto „chybějící miliardy“ vnímáme spíš jako nástroj politického PR než realistický popis kolapsu penzí. A tohle zamlžení čísel pokračuje i u tak zdánlivě technické věci, jako je samotné počítání penzijního účtu.

Dvě různá čísla pro jeden systém: komu se hodí jaký součet

Zmatek v debatě posiluje i dvojí číslování výdajů na penze. Specializovaná média a materiály MPSV často uvádějí výdaje na důchody kolem 722,2 miliardy korun. Naproti tomu Ministerstvo financí ve svém návrhu rozpočtu mluví o 739,6 miliardy na penze, jak vyplývá z již zmíněného návrhu státního rozpočtu na rok 2026.

Rozdíl 17,6 miliardy vypadá na první pohled jako další strašák. Ve skutečnosti ale vychází z jiné metodiky. Jednou jde o důchody vyplácené přes Českou správu sociálního zabezpečení, podruhé o širší kategorii penzí v rámci sociálních výdajů státu. Nikdo tedy ze systému „neztrácí“ miliardy, politici si jen vybírají to číslo, které se jim zrovna víc hodí do kamery.

Přes všechny početní hrátky ale zůstává klíčová otázka, která seniory zajímá mnohem víc než metodika: může někdo v Česku důchody skutečně „vypnout“, když se rozpočet vychýlí?

Co říkají zákony: důchody nejsou bonus, ale nárok

Odpověď neleží v televizních debatách, ale v poměrně nudných, o to však zásadnějších zákonech.

Zákon o důchodovém pojištění jasně formuluje nárok na starobní, invalidní i pozůstalostní důchody jako zákonné právo pojištěnce, ne jako dobrovolný bonus vlády. Tento princip je přímo zapsaný v textu zákona o důchodovém pojištění.

Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti pak řeší stropy strukturálního deficitu a úkoly pro Národní rozpočtovou radu, ale nedává ministryni financí žádné tlačítko „stop“ pro jednotlivé sociální dávky. Ministerstvo financí ve svém oficiálním vyjádření k návrhu rozpočtu 2026 výslovně uvádí, že rozpočet musí obsahovat všechny mandatorní výdaje, tedy i důchody.

Když k tomu přidáme lednový přebytek 32,4 miliardy a růst důchodových výdajů o 3,1 procenta i v režimu rozpočtového provizoria, vychází nám jasný obrázek: krátkodobě důchody neohrožuje „vypnutí kohoutku“, ale spíš dlouhodobý tlak na celý systém a otázka, kdo za jeho udržitelnost politicky ručí.

A právě u politické odpovědnosti se příběh o „nechodících důchodech“ začíná lámat.

Schillerová varuje před kolapsem, ale čísla mluví jinak

Alena Schillerová, tehdy jako opoziční místopředsedkyně hnutí ANO, v listopadu 2025 varuje, že návrh rozpočtu Fialovy vlády „paralyzuje stát“. A že zhruba v listopadu 2026 by přestaly chodit důchody, nemocenské a příspěvky na péči.

Jenže už srpnová tisková zpráva Ministerstva financí, které tehdy vedl Zbyněk Stanjura, počítá pro rok 2026 s výdaji na penze 739,6 miliardy korun, tedy s nárůstem oproti předchozímu roku. V době, kdy Schillerová mluví o „nechodících důchodech“, tak už existují oficiální dokumenty, které s jejich vyplácením dál počítají.

Když prezident Petr Pavel v prosinci 2025 jmenuje Babišovu vládu ANO a SPD, přebírá tato garnitura plnou odpovědnost za to, aby tyto peníze skutečně k důchodcům doputovaly. V naší redakci proto bereme vážně, když dnes Marian Jurečka mluví o „lži a strašení“. Míří tím právě na výroky, které odporovaly dostupným číslům už v době, kdy je Alena Schillerová pronášela.

Jenže rok 2026 nakonec ukazuje úplně jiný typ rizika, než jaký si malují katastrofické statusy o „vypnutých penzích“.

Skutečný problém: rekordní počet důchodců a předčasné penze

Realita roku 2026 vypadá jinak než facebookové horory. Česko sice jede v režimu rozpočtového provizoria, ale rozpočet v lednu přesto končí v přebytku a stát vyplácí na sociálních dávkách víc než před rokem, včetně valorizovaných penzí. Problém tedy neleží v tom, že „stát nemá z čeho“, ale že penzijní systém nese stále těžší náklad.

Ke konci roku 2025 pobírá starobní důchod zhruba 2,3 milionu lidí. Počet předčasných penzí vystupuje na rekordních 765 tisíc, tedy zhruba třetinu všech starobních důchodců. Analýzy založené na datech České správy sociálního zabezpečení a Českého statistického úřadu navíc potvrzují, že trend předčasných odchodů do penze sílí dlouhodobě a tlačí na udržitelnost systému.

Důchodci tedy letos o své peníze nepřicházejí, ale politická přestřelka o „nechodících důchodech“ zakrývá vážnější otázku, jak dlouho unese rozpočet systém těžký 739,6 miliardy ročně.

Pokud budeme debatu dál vést přes strašení podzimním kolapsem a přes hesla o „díře 100 miliard“, místo přes poctivá čísla a reformy, riskujeme, že skutečný problém přehlédneme až do chvíle, kdy už nepůjde jen o virální citát z televizní debaty. V naší redakci proto považujeme za fér říct: Alena Schillerová důchodce strašila výrokem, který neodpovídal ani tehdejším datům Ministerstva financí ani závěrům Národní rozpočtové rady, zatímco Jurečkovo obvinění „lži a strašení“ stojí na tvrdých číslech, ne na dojmech.

Až příště uslyšíme, že „důchody přestanou chodit“, měli bychom si nejdřív zkontrolovat výpis z účtu a rozpočet, ne sdílet další panický status, který s realitou systému nemá mnoho společného.

Zdroj: Pohled-IN

Autor: Tereza Hlaváčová