Před 50 lety je jedli jen chudí za pár halířů, dnes 1 porce stojí v Praze 199 Kč. Tahle pochoutka strčí svíčkovou do kapsy

Když si dnes v pražské hospodě objednáte talíř drštěk, zaplatíte víc než za poctivou svíčkovou. Před padesáti lety přitom šlo o jídlo dělníků a zedníků za pár korun. Příběh tohoto pokrmu možná nejlépe ukazuje, jak se z jídla chudých může stát módní specialita.

Z dělnické polévky pochoutka pro labužníky

Dršťky se v Praze vrátily na výsluní. V Lokálu Dlouhááá stojí porce dršťkové polévky 79 korun, u Pinkasů si za jejich „Pinkasovu” zaplatíte 119 korun. Pokud si dáte talíř drštěk jako hlavní jídlo, klidně se vyšplháte ke dvěma stovkám.

Pro srovnání: průměrná cena svíčkové na smetaně v pražských restauracích je 223 korun. Některé hospody si tedy za dršťkový guláš účtují víc než za nejtradičnější české jídlo s knedlíkem.

Přečtěte si také: Češi přišli na geniální způsob, jak zásadně vylepšit rajčata z obchodu. Když s nimi uděláte tohle, budou chutnat jako z Itálie

Dvě koruny v roce 1974, devět set za měsíc v kantýně

Za normalizace tvořily městské hospody pod hlavičkou Restaurací a jídelen (RaJ) páteř každodenního stravování. Pivnice třetí cenové skupiny, kterým lidé říkali „trojky”, byly tehdy nejrozšířenější. Cenu obědu, velikost porce i složení jídelníčku tehdy nediktoval hospodský, ale celostátní norma.

Polévky jako gulášová, dršťková nebo bramboračka tehdy stály kolem dvou korun. Svíčková na smetaně přišla strávníka na 7,10 Kčs, vařené hovězí s bramborem na 6,40 Kčs. Zdravotní sestra si přitom za měsíc odnášela kolem 900 Kčs. Ačkoliv ceny dnes vypadají jako pár drobných, oběd v restauraci tehdy ukrojil ze mzdy podstatně víc než dnes.

Přečtěte si také: Tahle 1 kuchařská profese nabízí i 50 000 Kč a stačí výuční list. Restaurace prosí lidi a 4 z 5 podniků shání marně

V hospodách na okraji Prahy probíhal ranní rituál. Po noční šichtě na jatkách se sem stavovali řezníci, k nim doráželi zedníci a kopáči na pivo před svou denní směnou. Po těžké noci na jatkách nebo na stavbě bývala dršťková prvním teplým jídlem dne.

Proč na vnitřnosti Češi zanevřeli

Za socialismu byly vnitřnosti všudypřítomné. Plíčky na smetaně, ledvinky i dršťky tvořily páteř jídelníčku v závodních kuchyních a školních jídelnách. Hovězí žaludek je přitom třeba poctivě vyčistit a několikrát převařit, na což ve velkokapacitních provozech nebyla kapacita ani vůle. Talíř pak často přivítal strávníka nasládle zapáchající pachutí, kterou si celá generace zapamatovala jako stigmatizovanou chuť.

Roli sehrály i pověsti o tom, co se vlastně jí. Pravé dršťky se připravují z hovězího bachoru, tedy z první komory žaludku přežvýkavce. Falešné varianty z kantýn se opíraly o levnější vnitřnosti, jako byl vepřový žaludek, slezina nebo dokonce drůbeží kůže.

Přečtěte si také: Recepty pro ženy 50+, které nechtějí trávit čas u plotny. 5 jídel hotových za 20 minut, která zvládne každý

Florencie, Caen, Madrid: jinde z toho mají hrdost

Zatímco v Česku vnitřnosti symbolizují chudé časy, jinde v Evropě se z nich stala chlouba kuchařů. V evropských kuchyních se podávají v podobách, ze kterých si turisté dělají gastronomické zastávky:

• italské lampredotto je dlouho vařená hovězí dršťka v aromatickém vývaru, kterou Florenťané podávají v křupavé housce z pouličního stánku,
• normandská Tripes à la mode de Caen kombinuje dršťky s jablky a calvadosem v hrnci, který se dusí přes celou noc,
• španělské callos zaplní hrnec na nedělní obědy, kde se kolem stolu schází víc generací rodiny.

Klíčový je příběh, který surovinu obklopuje. V těchto zemích se vnitřnostem dostalo hrdosti, která se v rodinách předávala jako rodinné stříbro.

Přečtěte si také: Tahle 1 věc na kuchyňské lince je podle designérů obří ostuda. Má ji 8 z 10 Čechů a kazí dojem z celého bytu

Neruda by se dnes divil

Že se dršťky vrací, by Jana Nerudu potěšilo. Slavný básník chodil v 19. století do pražské hospody U Ježíška a měl tam svůj rituál. „Polévka musí být tak hustá, aby po ní mohly chodit kočky,” říkával podle pamětníků.

Současné gastronomické trendy stojí za ním. Nostalgická tradiční jídla v luxusním provedení patří mezi nejvýraznější směry kuchyně roku 2026 a šéfkuchaři sahají po receptech našich babiček. Cena drštěk pak vyletěla výš, než si kdo uměl představit. Pokud někde v Praze uvidíte na ceduli „Dršťkový guláš 199 Kč”, berte to jako známku toho, že si česká kuchyně začala vážit vlastních kořenů.

Zdroje: https://www.toprecepty.cz/clanky/9788-jidelni-listek-z-roku-1974-smazeny-rizek-stal-9-90-kcs-okurkovy-salat-byl-za-1-50-kcs-a-nejdrazsi-biftek-s-vejcem-za-13-kcs/, https://www.podnikatel.cz/clanky/kolik-uctuji-restaurace-za-svickovou-v-nekterych-se-cena-blizi-trem-stovkam/, https://www.drevenyportal.cz/tohle-jidlo-bylo-za-komunistu-na-dennim-poradku-dnes-se-mu-cesi-vyhybaji-obloukem-a-zbytek-evropy-si-na-nem-pochutnava/, https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/lide-za-nim-cestuji-cele-hodiny-jedno-z-nejpodivnejsich-jidel-znovu-dobyva-popularitu-ma-i-festival/, https://www.nationalgeographic.cz/cestovani/gastronomie-trendy-2026-garum/, https://www.apetitonline.cz/zajimavosti/retro-menu-70-let-zavzpominejte-na-10-jidel-oblibenych-za-socialismu, https://www.apetitonline.cz/zajimavosti/drstkova-polevka-historie-recept