Převážíte svého psa v autě? Pak to musíte dělat správně. Pokud policie usoudí, že má málo prostoru, hrozí vám vysoká pokuta

Jízda na chalupu, pes v „praktické“ malé přepravce a krátká silniční kontrola. Vypadá to jako banalita, jenže tyhle minuty u krajnice můžou nastartovat řízení, které vám převrátí rozpočet i představu o tom, co je ještě „v pohodě“.

Jedna kontrola, jeden pes, ale klidně dva různé tresty

Páteční dálnice, rodina se psem v plastové přepravce míří na chalupu. Hlídka je stáhne ke krajnici, policista otevře kufr a uvidí psa, který jen stěží zvedne hlavu a čenichem tlačí do víka.

Nikdo na místě nic netrhá. Policista jen vytáhne mobil, pořídí několik fotek a oznámí, že to zatím vyřeší domluvou a případně pokutou do 1 500 korun „za špatně zajištěné zvíře“ podle § 125c zákona o silničním provozu. Řidič odjíždí s pocitem, že jde maximálně o drobnou nepříjemnost.

Jenže tím to často nekončí, právě naopak.

Stejné fotky psa namačkaného v miniboxu mohou totiž zamířit na obecní úřad jako oznámení podezření z přestupku proti zákonu na ochranu zvířat proti týrání. Orgán ochrany zvířat pak rozjede správní řízení kvůli tomu, že chovatel neposkytl psovi při přepravě dostatečný prostor podle § 8c zákona č. 246/1992 Sb.

Zatímco dopravní přestupek řešený ve správním řízení obvykle znamená částky v řádu několika tisíc, za přestupek na úseku ochrany zvířat může úřad podle § 27 uložit až 400 000 korun. V praxi tak vzniká velmi reálný scénář „dvojího trestu“ za jednoho psa v jednom kufru, který má společného jmenovatele jedině v tom, jak je zvíře v autě umístěné.

Policie tedy na místě často jen fotí, zapisuje a pustí vás dál. Fotodokumentace ale může za pár týdnů přistát v obálce s pruhem jako klíčový důkaz o týrání zvířete při přepravě podle § 27 odst. 2 písm. e téhož zákona. Rozdíl mezi „jen domluvou“ a hrozbou statisícové sankce tak stojí na jediné otázce, která se na krajnici řeší jen zřídka nahlas.

Měl váš pes v autě opravdu dost prostoru, nebo se jen nějak vešel, protože kufr je prostě malý, a vy si to teď budete muset obhajovat před úřadem?

Jak velký box pes opravdu potřebuje a kam s ním v autě

Klíč k celé situaci leží v jednoduché větě ze zákona na ochranu zvířat. Tento předpis požaduje při přepravě „dostatečnou plochu a výšku přiměřenou vzrůstu a zamýšlené cestě“ psa.

V překladu do reality to znamená nekompromisní test:

• pes musí v boxu vstát,
• musí se v něm otočit,
• musí si v něm lehnout v přirozené poloze, bez kroucení zad a mačkání hlavy do stropu.

Pokud zvíře v přepravce sotva klečí, neotočí se a box mu svírá hlavu či ocas, riskuje chovatel podle stejného zákona sankci až 400 000 korun, i když si nákup menšího boxu původně omlouval „větším pocitem bezpečí“ nebo tím, že se jinak do kufru nevejde.

Diskuse na sociálních sítích dnes zaplavují fotky psů namačkaných v miniboxech, kde se pes ani nepostaví. Častá chyba je, že majitel vybírá přepravku podle kufru, ne podle psa. Testy přepravních boxů, které provedl například švýcarský TCS a shrnul i Stiftung Warentest, navíc ukazují, že část běžně prodávaných boxů selže nejen rozměry, ale i samotnou konstrukcí. Při crashtestu se rozpadnou a figurína psa letí volně po autě.

Místo boxu v autě hraje podobně zásadní roli jako jeho velikost. Žádný český předpis výslovně nezakazuje přepravku se psem na předním sedadle, ale BESIP i ADAC ji kvůli airbagu a omezenému prostoru považují za jednu z nejriskantnějších variant. Preferují stabilní box v kufru za zadní opěrkou nebo systém na zadních sedadlech, který psa ukotví jako náklad.

Volně položená přepravka na sedadle či v kufru se při nárazu změní v projektil, a to i když v běžné jízdě „drží na místě“. Vyhláška č. 193/2004 Sb. přitom neobsahuje žádný magický limit „šesti hodin v boxu“. Ukládá jen povinnost krmit psy v intervalech kratších než 24 hodin a napájet je v intervalech kratších než 12 hodin podle § 11 vyhlášky č. 193/2004 Sb., takže klíč leží v prostoru, větrání a pravidelných pauzách.

Otázka tedy není, jak dlouho pes v boxu jede, ale jestli se v něm dá dýchat, pohnout a odpočívat, což je přesně bod, na kterém úřad i zahraniční policie začínají být mnohem přísnější.

Co opravdu říkají české předpisy a proč vás v Rakousku potrestají ještě tvrději

Redakce kvůli rozšířenému mýtu o „maximálně šesti hodinách v boxu“ detailně prošla zákon na ochranu zvířat a související vyhlášku. V žádném ustanovení jsme nenašli časový strop pro délku jízdy.

Co jsme ale našli, jsou jasné povinnosti:

• při přepravě zajistit psovi dostatečnou plochu, výšku a větrání,
• umožnit mu stát v přirozeném postoji (uvedeno v § 8c a § 8e zákona č. 246/1992 Sb.),
• krmit zvíře v intervalu kratším než 24 hodin a napájet v intervalu kratším než 12 hodin (§ 11 vyhlášky č. 193/2004 Sb.).

Kdo tedy psovi poskytne během cesty prostor podle zákona, čerstvou vodu nejpozději po 12 hodinách a krmení v intervalu kratším než 24 hodin, ten žádný český časový limit nepřekračuje, i když diskuse na internetu často tvrdí opak.

Jakmile ale s tímto psem zamíříte přes hranice, pravidla se mohou změnit výrazně k horšímu. V Rakousku i Německu berou psa v autě jako „Ladung“, tedy náklad, na který se plně vztahují pravidla zajištění proti posunu, pádu nebo vymrštění, podobně jako na palety se zbožím. Rakouský autoklub ÖAMTC vysvětluje, že za závažné porušení povinností zajištění nákladu může v Rakousku teoreticky hrozit správní pokuta až 10 000 eur, což představuje zhruba čtvrt milionu korun a jde o krajní hranici, na kterou se řidič může v extrémním případě dostat.

Proto se může stát, že český řidič mířící přes Rakousko na dovolenou řeší radary a limity rychlosti, ale finančně ho nakonec dostane až volně pobíhající pes na zadním sedadle nebo malá přepravka opřená jen o opěrku hlavy. Reálný případ rakouské řidičky, která dostala vysokou pokutu za psa na sedadle spolujezdce, pak už jen potvrzuje, že ani na krátkou cestu se nevyplatí tyto detaily podceňovat.

Kdo však vezme psa v autě současně jako pasažéra se svými potřebami, tedy s vodou, odpočinkem a prostorem, a zároveň jako náklad, který musí být pevně zajištěný stejně poctivě jako kufr s cihlami, ten zůstane v klidu jak před českým orgánem ochrany zvířat, tak před rakouskou hlídkou na dálnici, která už jen zkontroluje, jestli to, co vidí v kufru, opravdu odpovídá těmto pravidlům.

Zdroj: Právě-in

Autor: Lenka Benešová