Pokrytectví v přímém přenosu: Politici, kteří dříve šikanovali opozici, teď volají po slušném chování

Kdo včera mluvil tři hodiny v kuse, dnes chce ostatním přidělit pět minut. A tváří se u toho jako zachránce parlamentní kultury.

Česká politika má jednu spolehlivou konstantu: jakmile se opozice stane koalicí, její vztah k obstrukcím projde zázračnou proměnou. Z legitimního nástroje demokratické obrany se přes noc stane barbarství, které ohrožuje chod státu. A naopak. Andrej Babiš, Tomio Okamura, Radek Vondráček, Patrik Nacher, Alena Schillerová, ti všichni v minulém volebním období stavěli obstrukce na piedestal opoziční práce. Okamurův jedenáctihodinový monolog, Babišovo tříhodinové blokování penzijní reformy, přes dvě stě opozičních vystoupení při projednávání korespondenční volby. Teď titíž lidé sedí ve vládních lavicích a podepisují novelu, která má přesně tyto nástroje seříznout. Není to paradox. Je to učebnicový koloběh parlamentní moci, jen tentokrát obzvlášť nestydatý.

Pět minut na demokracii

Novela jednacího řádu, kterou Sněmovna podpořila v prvním čtení už v únoru 2026, není kosmetická úprava. Je to chirurgický zásah do toho, kolik prostoru má poslanec na mikrofonu. Při schvalování programu schůze dostane řadový poslanec jedno vystoupení v délce pěti minut. Řečník s přednostním právem, tedy typicky šéf klubu nebo člen vedení Sněmovny, třicet minut. V dalších dnech schůze se limity stahují ještě víc: dvě minuty pro běžného poslance, deset pro přednostní právo. Faktické poznámky, dosud neomezený nástroj pro „paralelní rozpravu“, může většina seškrtat na pouhé dvě. Právo na odpověď mizí úplně.

Zůstává pojistka: při omezení rozpravy ke konkrétní předloze musí každý poslanec dostat nejméně dvě desetiminutová vystoupení. A mimořádné schůze jako politický nástroj přežívají. Jenže celkový obraz je jednoznačný: koalice přestavuje rytmus Sněmovny tak, aby maratony, které sama ještě nedávno běhala, už nikdo zopakovat nemohl.

Benda není konvertita, ale důkaz systému

Do příběhu o pokrytectví se špatně hodí Marek Benda. Ne proto, že by byl nevinný, ale proto, že je konzistentní. Už v dubnu 2025, tedy jako člen tehdejší vládní většiny, veřejně představoval vlastní návrh na omezení přednostních práv a nekonečných debat o programu. Jádro jeho tehdejší koncepce odpovídá tomu, co dnes prochází legislativním procesem; současná verze v některých bodech přitvrzuje, ale princip je tentýž. Benda novelu spolupodepsal, přestože je nyní v opozici, a sám říká, že to udělal právě proto, že ji připravoval on.

Tím ovšem alibismus končí. Bendova kontinuita totiž paradoxně zvýrazňuje diskontinuitu všech ostatních. Když poslanec ODS podepisuje totéž, co navrhoval před rokem, je to pozice. Když lídři ANO a SPD chtějí useknout nástroje, které před rokem používali jako hlavní zbraň, je to něco jiného. A slovo pokrytectví je pro to ještě slušné.

Nejde o slušnost, jde o Agrofert

Spor o jednací řád se tváří jako debata o parlamentní kultuře. Ve skutečnosti je to bitva o to, kolik prostoru dostane opozice pro opakované otevírání jednoho konkrétního tématu: střetu zájmů Andreje Babiše a dotací pro Agrofert. Benda to v rozhovoru pro Forum24 říká otevřeně: mimořádné schůze jsou platforma, kde lze s přednostními právy veřejně tlačit téma dopadu na státní rozpočet.

A ten dopad není hypotetický. Evropská komise od února 2026 požaduje po českých úřadech garance, že od 9. prosince 2025 nejsou vykazovány výdaje spojené s Agrofertem. Brusel českou odpověď označil za nedostatečnou a chce další vysvětlení. Pokud Komise dotace neproplatí, účet zůstane na českém rozpočtu, tedy na daňových poplatnících. Už auditní zpráva z roku 2021 konstatovala, že Agrofert na část unijních dotací neměl nárok. Zkrátit řečnickou dobu při debatě o programu schůze znamená mimo jiné zkrátit čas, ve kterém opozice může toto téma držet v živém vysílání.

Koalice škrtí a pak se diví

Procedurální válka ve Sněmovně nežije ve vzduchoprázdnu. Pět měsíců koalice blokovala obsazení správní rady VZP, orgánu, jehož dvacet z třiceti členů volí právě Sněmovna. Opakovaně propadaly volby opozičních nominantů do funkcí. Barbora Urbanová se stala místopředsedkyní Sněmovny teprve 5. června 2026, po sérii neúspěšných pokusů. Benda za zlomový bod označil právě splnění tohoto slibu a dodal, že „zdržovat ještě nezačal“.

To není prázdná hrozba. I po případném schválení novely zůstávají opozici mimořádné schůze, procedurální námitky dvou klubů, přednostní práva s kratším časem a celá řada legálních obstrukčních postupů, které jednací řád úplně nesmaže. Dostatečně odhodlaná opozice si cestu vždycky najde; to ostatně Benda sám varoval už v roce 2025. Novela neodstraní konflikt. Přesune ho jinam.

Celý spor je nakonec o jediné: kdo řídí rytmus Sněmovny, ten řídí agendu. A kdo řídí agendu, ten rozhoduje, jestli se o Agrofertu, dotacích a střetu zájmů bude mluvit hodiny, minuty, nebo vůbec. Pravidla se mění. Hra zůstává stejná.