Prohledejte šuplíky po dědovi! Tento nenápadný socialistický odznak má dnes hodnotu 30 000 korun

Není to žádná masová „komunistická placka“ z výlohy vetešnictví. Jde o úzkou skupinu číslovaných stříbrných odznaků, které dostávali absolventi krátce existující vojenské vysoké školy v Brně, a právě ta krátká existence z nich dělá sběratelský artikl, za nějž se dnes platí částky srovnatelné s cenou slušného starožitného šperku. Veřejně dohledatelné prodeje na Aukru a u specializovaných obchodníků ukazují rozmezí zhruba od 5 500 do 20 000 korun za samostatný kus. Na 30 tisíc se reálně dostane mimořádně zachovalý raný exemplář s nízkým výrobním číslem, původní maticí a hlavně s papírovým doprovodem, diplomem, vojenskou knížkou, promoční pozvánkou. Bez těch papírů je to pořád cenný kov. S nimi je to příběh.

Škola, která existovala jen sedm let

Vojenská technická akademie vznikla v Brně roku 1951 jako technicky zaměřená vysoká škola pro důstojníky různých druhů vojsk. Už v roce 1954 ji přejmenovali na VTA Antonína Zápotockého a v roce 1958 sloučili do Vojenské akademie Antonína Zápotockého. Samostatná instituce tedy fungovala pouhých sedm let. Pro sběratele faleristiky je to klíčový údaj, krátká existence znamená omezený počet absolventských ročníků, a tedy i odznaků.

Právě proto nejde o „odznak ze socialismu“ v obecném smyslu. Vojenských odznaků z éry 1948–1989 existují stovky typů, většina se prodává za stokoruny. Brněnské absolventské kusy z padesátých let jsou jiná liga: stříbro o ryzosti 900/1000, individuální výrobní číslo vyražené na rubu, smaltovaný líc a šroubové uchycení s původní maticí. Rozměrově jde o předmět kolem pěti až sedmi centimetrů, dost malý na to, aby ho laik hodil do krabice k řádovým vyznamenáním a zapomněl na něj.

Dvě varianty, dvě cenové hladiny

Sběratelsky existují nejméně dvě rané varianty, které se nesmí zaměňovat:

• Starší typ 1952–1954 – nese nápis „VOJ. TECH. AKADEMIE“, rozměry přibližně 53 × 67,5 mm, dvoudílná konstrukce, stříbro 900, výrobce nejčastěji ZUKOV Praha XI, u některých kusů značka KK (Karnet a Kyselý). Tříletá výrobní série ho řadí mezi vzácnější kusy.
• Kosočtvercový typ 1955–1961 – menší formát se starým státním znakem a názvem VTA A. Zápotockého, rovněž stříbro 900/1000, číslovaný, šroubová matice. Vyráběl se déle, dochovaných kusů je víc, a tomu odpovídá nižší cena.

Veřejně doložitelné cenové body k jaru 2026 vypadají takto:

Rozdíl je zřejmý. Starší tříletý typ se pohybuje kolem 18–20 tisíc, pozdější kosočtverec o polovinu níž. Hranice 30 tisíc korun je podle nás obhajitelná u mimořádně kompletního raného kusu, nízké číslo, nepoškozený smalt, původní matice a k tomu diplom s podpisy a případně další dobové dokumenty. Samotný odznak bez provenience se tam nedostane.

Jak poznat originál a kde ho hledat

Pokud měl dědeček nebo pradědeček hodnost důstojníka a absolvoval technicky zaměřenou vojenskou školu v první polovině padesátých let, má smysl hledat. Odznak bývá uložený spolu s diplomem, vojenskou knížkou, fotkami v uniformě, často v krabičce mezi vyznamenáními, někdy zastrčený v obálce s dalšími dokumenty.

Na co se dívat, když kus najdete:

• Rub: vyražené pořadové číslo, ryzostní značka „900″, značení výrobce (ZUKOV, ZUKOV PRAHA XI nebo KK).
• Uchycení: původní šroub s maticí. Chybějící matice snižuje hodnotu.
• Smalt: nepopraskané, nepřelakované barevné plochy. Novodobý lak je varovný signál.
• Líc: odpovídající motiv, buď nápis „VOJ. TECH. AKADEMIE“ u staršího typu, nebo kosočtverec se státním znakem u mladšího.

Pokud kus nemá rubové číslo, punc ani starou matici, jde buď o pozdější masovější typ, nebo o kus s nízkou jistotou pravosti, a tedy i nízkou cenou. Zásadní pravidlo: nečistěte. Žádné leštěnky, žádná drátěnka, žádný amoniak. Jak upozorňuje americká Správa národních parků ve svém konzervačním manuálu, abrazivní čištění trvale ničí povrch a odstraňuje i žádoucí patinu, která u sběratelů naopak potvrzuje stáří. Odznak vyndejte, opatrně ofoťte, ideálně v rukavicích, a nechte ho být.

Co dělat, když máte v ruce cenný kus

Nafotit líc, rub, číslo, punc, výrobce a matici. Pak teprve řešit, kam s ním. Praktické kanály v Česku:

• Aukro – nejširší otevřený trh, kde se historické odznaky běžně obchodují a kde najdete srovnávací ceny.
• Specializovaní obchodníci – Numismatika Ostrava nebo Mincelipka pracují s faleristickým materiálem a umějí kus zařadit.
• Aukční domy – AUREA přes platformu Livebid pravidelně draží vojenské odznaky.
• Česká numismatická společnost – sdružuje i faleristy, pořádá výměnné schůzky a aukce; není obchodník, ale funguje jako odborný rozcestník pro první odhad.

Skladujte v suchu, temnu a stabilním prostředí, uzavřená krabička, relativní vlhkost do 55 %, pryč od gumy, vlny a materiálů uvolňujících síru. Pokud na kusu vidíte aktivní korozi nebo praskající smalt, nejdřív konzervátor kovů, až potom trh.

Proč papír prodává víc než stříbro

Dochovaná výrobní čísla, 155, 885, 2 260, 3 120, naznačují sérii v tisících kusů. Kolik z nich přežilo sedm desetiletí, nikdo přesně neví. Šlo o nošené uniformní předměty, které se časem oddělily od matic a dokumentů, rozptýlily v pozůstalostech nebo znehodnotily nešetrným čištěním. Některé možná skončily jako „kus stříbra“ v šuplíku.

Právě proto je provenience tak důležitá. Samotný odznak je krásný kus řemesla, smaltovaný, číslovaný, z devítistého stříbra. Ale teprve diplom s podpisy, vojenská knížka a fotka absolventa v uniformě z něj dělají kompletní historický artefakt. A ten se umí prodat za částku, kterou by holý kov nikdy nedosáhl.

Kdo najde v pozůstalosti stříbrný odznak s vyraženým číslem a nápisem odkazujícím na brněnskou vojenskou akademii, drží v ruce víc než suvenýr z minulého režimu. Drží kus instituce, která existovala kratší dobu než většina základních škol. A trh to oceňuje.

Zdroj: VědaŽivě.cz

Autor: Lukáš Jírovec