Rozhovor, nebo tisková konference ke konfliktu na Blízkém východě? Macinka má jasno

Jeden víkend, dvě úplně jiné vládní verze, tisíce Čechů mezi nimi. Na jedné straně obrat o sto osmdesát stupňů, na druhé mluvčí, který zastíní vlastního ministra. A mezi tím otázka, kdo se dostane do letadla a kdo zůstane v hotelu uprostřed vyhroceného Blízkého východu.

Jeden víkend, dvě protichůdné zprávy a ministr mimo záběr

Je sobota večer. Ministr zahraničí Petr Macinka v přímém vstupu v televizním vysílání pronese větu, která zchladí každého, kdo má rodinu na Blízkém východě: že se žádný repatriační let z Blízkého východu v tuto chvíli neplánuje. Je to jasný signál, že návrat domů nebude hned.

O den později ale premiér Andrej Babiš oznamuje zásadně jinou zprávu. V pondělí mají do Ománu odletět čtyři stroje Smartwings pro české občany. Připomíná čísla: v systému DROZD je registrováno 6 650 lidí, zhruba 650 z nich požádalo o repatriační let.

Nejprve ministr tvrdí, že se žádný repatriační let v tuto chvíli neplánuje, pak premiér mluví o čtyřech konkrétních letech a jasně vymezené skupině asi 650 zájemců z 6 650 registrovaných v Drozdu.

Nejde o žádný novinářský trik, ale o tvrdý časový střih uvnitř jedné vládní garnitury, která zároveň podle vlastních slov svolává krizový štáb i Bezpečnostní radu státu. Zatímco politici mění tón, tisíce Čechů sledují vyhrocený Blízký východ z hotelových balkonů místo z domova.

Do toho přichází obraz nedělní krizové tiskové konference na ministerstvu zahraničí. Před novináře nepředstupuje ministr, ale čerstvě pověřený mluvčí Adam Čörgő, jehož nástup do funkce krátce předtím oznámilo samo MZV. Právě on tlumočí výzvu, aby se Češi na Blízkém východě nepřesouvali a řídili se pokyny místních složek.

Macinka přitom zůstává mimo kamery, ačkoliv řeší krizi, v níž v systému DROZD visí 6 650 jmen a premiér už slibuje čtyři lety Smartwings. Mluvčí se najednou stává tváří celé operace, nikoli politik s mandátem. A Macinka? Tou dobou sedí na rozhovoru s Xaverem Veselým v jeho XTV.

Mluvčí se tak stává „hvězdou večera“ a dokonce „zastíní samotné sdělení“. V okamžiku, kdy tisíce Čechů čekají zprávu, jestli se dostanou domů, tak krizi navenek zosobňuje úředník, ne ministr.

A právě tady se z čistě komunikačního problému stává velmi konkrétní otázka: kdo vlastně řídí návrat 6 650 lidí z DROZDu, když se nahoře neshodnou ani na základním „letíme, neletíme“? A co z toho v praxi plyne pro každého, kdo doufá v místo v jednom z letadel?

Repatriační místenka: registrace, telefon a pár tvrdých limitů

Tvrdá čísla vypadají nemilosrdně. Podle premiéra Babiše se v zemích Blízkého východu registrovalo do systému DROZD 6 650 Čechů, z nichž přibližně 650 požádalo o repatriační let. Do Ománu mají odletět čtyři stroje Smartwings typu Boeing 737 MAX, každý s kapacitou zhruba 189 sedadel, dohromady tedy maximálně 756 míst.

I kdyby stát zaplnil každý kus kovu do posledního křesla, pokryje tím především registrované zájemce, rozhodně ne celý český svět rozesetý po Dubaji, Ománu a dalších místech v regionu. Kdo se do DROZDu nenahlásil, nepožádal o repatriační let a nevolá krizovou linku +420 222 420 222, z hlavního seznamu vypadává.

DROZD přitom nefunguje jako špionážní databáze, ale jako dobrovolná registrace, která MZV umožní v krizích posílat hromadné SMS a e-maily a koordinovat pomoc podle kontaktů, které lidé sami zadají. Ministerstvo pro místní rozvoj i cestovatelské poradny proto dlouhodobě nabádají, aby se Češi před cestou registraci nevyhýbali, jak připomíná i ministerstvo pro místní rozvoj.

Realita na Blízkém východě teď ten princip bolestivě potvrzuje. Číslo 6 650 neznamená všechny Čechy v regionu, ale jen ty, které systém umí oslovit jediným kliknutím. Kdo zůstane mimo DROZD, ten v krizi často zůstane mimo hru, dokud si sám nevybojuje pozornost přes telefon.

• 6 650 lidí v Drozdu – stát je umí rychle oslovit
• asi 650 žádostí o repatriační let – ti jsou v první linii seznamu
• 756 sedadel ve čtyřech letadlech – to je tvrdý strop celé operace

Zatímco stát skládá seznamy pasažérů pro čtyři repatriační lety, pražské letiště hlásí úplně jiný problém. Dopravci o víkendu zrušili 32 spojů do destinací na Blízkém východě kvůli uzavřenému vzdušnému prostoru po izraelsko-amerických útocích na Írán a odvetných íránských úderech. Tady už nejde o státní repatriaci, ale o klasická práva cestujících, a ta se řídí úplně jinou logikou, než čekají lidé u zrušeného gate.

Zrušené lety, žádné „odškodné za válku“ a střet s realitou práva

Na Ruzyni tak dnes může stát rodina s dětmi a kufry u zrušeného letu do Dubaje a zjišťovat, že právo funguje jinak než jejich představa spravedlnosti. Let byl zrušen kvůli „mimořádným okolnostem“, tedy politické nestabilitě, bezpečnostním rizikům a rozhodnutí řízení letového provozu.

Portál Evropské komise práv cestujících v letecké dopravě vysvětluje, že právě takové mimořádné okolnosti zakládají nárok na refundaci nebo přesměrování a základní asistenci, nikoli však na paušální finanční kompenzaci podle nařízení 261/2004. V překladu do řeči peněženek: dostanete zpátky cenu letenky nebo náhradní spoj a péči, ale ne „odškodné za válku“.

• u individuální letenky – vrácení peněz nebo přesměrování a péče podle délky čekání
• u zájezdu přes cestovní kancelář – možnost odstoupit od smlouvy bez storna při „nevyhnutelných a mimořádných okolnostech“ v destinaci podle zákona 159/1999 Sb.
• v obou případech – žádná automatická finanční kompenzace za zrušení letu z bezpečnostních důvodů

Kdo letěl v režimu zájezdu, vstupuje do režimu českého zákona 159/1999 Sb., který dává možnost odstoupit od smlouvy bez storna při „nevyhnutelných a mimořádných okolnostech“ v destinaci. Spotřebitelská poradna dTest do této kategorie řadí i válečné konflikty a závažná bezpečnostní rizika. Výsledek? Rodina získá zpět peníze a určitou péči, ne bonusové „bolestné“.

A právě v té chvíli, kdy lidé počítají poslední volná místa v letadlech a řeší, jestli a jak rychle jim někdo vrátí peníze, se láme důvěra v ty, kdo jim to všechno mají srozumitelně a věrohodně vysvětlit. Co totiž vidí na obrazovce, když zvednou hlavu od storno podmínek?

Když mluví jen mluvčí: Macinka si vybírá pohodlnější variantu

Obraz nedělní tiskovky na MZV se tak stává symbolem celé krize. V první linii stojí mluvčí Adam Čörgő, který vyzývá Čechy na Blízkém východě, aby se nepřesouvali a poslouchali místní složky. Ministr Macinka mezitím zůstává mimo záběr, ačkoliv krize nese jeho jméno v titulcích.

Komentáře popisují mluvčího briefing jako „stand-up comedy“, která vyvolává posměch a kritiku, protože viditelně chybí politický lídr, jenž ponese odpovědnost tváří v tvář. Na pódiu stojí úředník, ale odpovědnost leží na ministrovi.

Česká veřejnost po covidu a sérii dalších krizí reaguje alergicky na pocit, že se vláda „schová“. V sobotu ministr použije relativně opatrnou větu o tom, že se repatriační let v tuto chvíli neplánuje. V neděli už premiér oznamuje čtyři konkrétní lety, zatímco resortní šéf zůstává v pozadí a do první linie posílá mluvčího.

Takový mix rozhovorů, polovičních obratů a delegované odpovědnosti lidé čtou jako chaos, ne jako profesionální krizové řízení. Macinka tím vysílá jasný signál: křižovatku mezi rozhovorem a vlastní tiskovou konferencí řeší ve prospěch menší osobní expozice, i za cenu, že za pultíkem nechá stát někoho jiného.

Jenže politická odpovědnost se nedá outsourcovat. Mluvčí vždy jen tlumočí, rozhodnutí a jejich smysl má vysvětlovat ten, kdo je podepisuje. Když stát svolává krizový štáb MZV, Bezpečnostní radu státu a startuje repatriační letadla ve spolupráci se Smartwings, očekává veřejnost, že ten samý ministr se postaví i před kamery a srozumitelně přizná, proč v sobotu mluvil jinak než v neděli.

V situaci, kdy rodiny řeší, jestli se vejdou mezi 756 míst v letadlech a zda jim cestovka vrátí peníze bez storna, nepočítají jen paragrafy a počty sedaček. Sledují i gesta, tón, ochotu neschovávat se za úředníky, když je nejhůř.

Otázka z titulku – rozhovor, nebo tisková konference – tak v tomto příběhu není mediální detail, ale test odvahy. Podle veřejně dostupných záznamů Macinka v této krizi volí spíše rozhovory a mluvčího v první linii před vlastním vystoupením v nejvypjatějším momentu. To může zkrátit jeho mediální den, ale prodlužuje frontu pochybností u těch, kdo právě sedí na letišti v Dubaji, Praze nebo Ománu a čekají, jestli v příštím krizovém letu poletí i jejich jméno.

Zdroj: Pohled-IN

Autor: Tereza Hlaváčová