Test znalostí české zabijačky: 10 otázek o pochoutkách, přípravě i zvycích prověří naprosto každého
12. 10. 2026 – 4:05 | Partnerské články | cooky.cz
Zabijačka byla na českém venkově mnohem víc než jen porážka prasete. Byl to celý rituál, který spojoval rodinu, sousedy i přátele a každý v něm měl své místo. Pamatujete si, jak to chodilo?
Zabijačka byla na českém venkově mnohem víc než jen porážka prasete. Byl to celý rituál, který spojoval rodinu, sousedy i přátele a každý v něm měl své místo. Pamatujete si, jak to chodilo?
Ještě před několika desítkami let nebylo prase za stodolou nebo na dvorku nic neobvyklého. Chovaly ho především rodiny prostých lidí, rolníci a řemeslníci; šlechta mívala blíž ke zvěřině. Zabijačky se nechávaly na chladné měsíce, nejčastěji na dobu před Vánocemi, případně na leden a únor. Důvod byl prostý a velmi praktický: mráz tehdy nahradil lednici. Svou roli ale hrálo i náboženské načasování. Maso bylo potřeba zpracovat před Popeleční středou, po níž začínal čtyřicetidenní půst, kdy se podle křesťanských zvyklostí maso nejídalo.
Zabijačka jako svátek celé vesnice
Začínalo se opravdu brzy. Kolem čtvrté, někde v pět ráno, zatímco venku byla ještě tma. Nebyl čas dlouho postávat, práce čekalo až nad hlavu. Zabijačka připadala nejčastěji na sobotu, protože lidé nemuseli na pole ani do kostela a v neděli už se dalo posedět u hotového jídla. Hospodář s řezníkem obstarali porážku, hospodyně hlídala kuchyni a sousedé pomáhali tam, kde bylo zrovna potřeba.
Z prasete potom vznikala jídla, která dnes člověk častěji najde v hospodě na lístku než doma na stole. Prdelačka, hustá polévka vařená hned v den porážky, přišla vhod už dopoledne, kdy měli všichni za sebou kus práce. Jelita a jitrnice se dochucovaly majoránkou, česnekem, černým pepřem, novým kořením a samozřejmě solí. Kroupy se přitom nenechávaly až na poslední chvíli. Hospodyně je vařily už den předem, aby stačily vychladnout a také se ušetřil čas a prostor na vaření.
Na konci dne se chystala výslužka. Balíčky nebo mísy se zabijačkovými dobrotami se nosily sousedům, příbuzným, pomocníkům i chudším lidem ve vsi. Nebylo to jen gesto slušnosti. Takhle se udržovaly dobré vztahy, oplácela se pomoc a vesnice tak lépe fungovala dohromady.
Vejmrda, prdelačka a další záludnosti
Člověk má snadno pocit, že základní zabijačkové pojmy zná. Jenže pak přijde třeba vejmrda a jistota se trochu ztratí. Jde o staročeský pokrm z křenu, jablek, octa, cukru a soli, který se podával jako ostrá příloha k zabijačkovým jídlům. V některých krajích se do něj přidával také masový vývar.
Dnešní zabijačky už samozřejmě nevypadají přesně jako ty před sto lety. Něco se zrychlilo, něco se dělá pohodlněji a leckde se celý zvyk přizpůsobil dnešním podmínkám. Pořád ale zůstávají důležité dobré suroviny, typické koření a poctivá ruční práce. Kvíz prověří, jestli poznáte nejen známé speciality, ale také starší zvyky, správné načasování a drobnosti, které z běžné paměti pomalu mizí.
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Apetitonline, iReceptář.cz, Wikipedie
Článek Velký kvíz o tradiční vesnické zabijačce: Kdo získá více než 7/10 bodů, ten má znalosti řezníků se nejdříve objevil na Cooky.cz. Jedná se autorský obsah, jehož šíření bez souhlasu je zakázáno.
Autor: Leona Vrbová