Tyhle sklenice měla doma za socíku každá domácnost. Dnes za ně sběratelé nabízí klidně i 50 000 Kč

Otevřete kredenc po babičce a mezi starými servisy zahlédnete pár barevných skleniček s reliéfním vzorem. Roky stály vzadu za talíři a nikoho nenapadlo, že by měly nějakou cenu. Jenže část z nich dnes shánějí sběratelé z celého světa. Většina těch úplně obyčejných kousků vynese jen pár set korun, u vzácných modelů od známých návrhářů se ale částky šplhají do úplně jiných pater. Jak poznat, do které skupiny patří ty vaše?

Proč zrovna tohle sklo skončilo skoro v každé kuchyni

Za socialismu patřilo sklo k tomu málu, čím si stát vydělával tvrdou měnu. Vyváželo se ve velkém do Sovětského svazu, Francie, Itálie i za oceán do Států. V žebříčku světových exportérů užitkového a ozdobného skla se Československo v polovině osmdesátých let vyšplhalo až na sedmé místo.

Do zahraničí ale mířilo hlavně to dražší, tedy foukané a broušené sklo. Levnější lisované kousky zůstávaly většinou doma. Jejich výroba byla jednoduchá, rozžhavené sklo stroj vtlačil do formy a za den jich vyrobil obrovské série. Nízké náklady srazily i cenu v obchodě, takže na sklenice, misky i popelníky dosáhl každý. Není divu, že se ocitly v příborníku snad každé rodiny.

Přečtěte si také: Nemáte doma staré pionýrské odznaky? Sběratelé za ně dnes dají i 500 Kč

Podpis na dně rozhoduje o ceně

Cenu určuje především autor předlohy. Podle něj se pozná, jestli máte doma tuctové sklo, nebo kousek, o který sběratelé stojí. Největší jména téhle éry jsou František Vízner, Vladislav Urban a Rudolf Jurnikl. Vysoko se cení také návrhy Adolfa Matury nebo Pavla Pánka.

Sklo se navíc často lisovalo ručně, takže žádné dva kusy nejsou úplně stejné. Výrobky ze šedesátých let poznáte na první pohled, mají sytě zbarvené sklo, hluboké reliéfy a optické čočky zapuštěné přímo ve stěně. Tomuhle výtvarnému výrazu se říká bruselský styl, protože se prosadil po úspěchu Československa na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu.

Za kolik jdou skleničky dnes na trhu

Pojďme ke konkrétním částkám, a rovnou bez příkras. Za jednu obyčejnou skleničku z pozůstalosti vám dají většinou pár set korun, s trochou štěstí nižší tisíce. U věci, která se kdysi kupovala za pár korun, je to hezký přivýdělek, zbohatnout se na tom ovšem nedá.

Přečtěte si také: Tahle stará mosazná lampa po prarodičích se prodává až za 25 000 Kč. Lidé ji vyhazují do sběru

Víc naskočí za celé servisy. Neponičená sada šesti skleniček může majiteli vynést kolem šesti tisíc korun. A jakmile jde o kousek od zvučného jména, cena se podle typu, barvy a stavu vyšplhá klidně na tři až padesát tisíc.

Úplný vrchol je ale jinde. Víznerovy volné ateliérové objekty, tedy jeho vlastní umělecká tvorba, se v aukcích prodávají za statisíce a v galeriích se dostávají přes milion korun. Najdete je ve sbírkách muzeí v New Yorku i Londýně. S běžnou sklenkou z příborníku to má společného jen materiál.

Orientační ceny podle typu kusu shrnuje následující tabulka:

Přečtěte si také: Tahle stará petrolejka po prarodičích není na vyhození. Sběratelé za ni dají i 8 000 Kč

Podle čeho poznáte cennější sklo

Dřív než si spočítáte možný výdělek, prohlédněte si každou skleničku proti světlu. O všem rozhoduje jediné, a to stav, v jakém se dochovala. Vápenný závoj po tvrdé vodě, jemné rýhy od drátěnky nebo naštípnutá hrana dokážou hodnotu srazit na pár procent. Právě proto jsou celé neporušené sady dnes vzácnost, sklo je křehké a při jediné oslavě se ze servisu snadno ztratí kus.

Napoví taky spodek skleničky, kde bývá vyražené logo nebo značka hutě. A pozor na levné napodobeniny. Starý originál poznáte podle tří věcí:

Přečtěte si také: Zkontrolujte staré knihy po babičce. Tohle vydání se v aukcích prodává až za 150 000 Kč

• pravé sklo je těžší, než byste čekali,
• uvnitř stěny bývají zatavené drobné vzduchové bublinky,
• hrany nejsou nikdy dokonale rovné.

Novodobé kopie působí naopak nápadně lehce a na boku prozradí ostrý šev z formy.

Ať se rozhodnete sklo prodat, nebo si ho necháte doma, o péči platí jasná zásada. Myčku vynechte úplně. Horká lázeň s tabletami dokáže z barevného skla po pár praních vytáhnout lesk i hloubku odstínu. Na čištění bohatě stačí ruce, vlažná voda a kapka šetrného prostředku. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Nemáte doma staré pionýrské odznaky? Sběratelé za ně dnes dají i 500 Kč.

Přečtěte si také: Šlapací autíčko, se kterým za socialismu jezdil po chodníku každý kluk. Za zachovalý kus dnes sběratelé dají i 50 000 Kč

Zdroje: Autorský text, https://www.sklo-union.eu/fenomen, https://prazskagalerie.cz/cs/iii-vzlety-a-pady-sklarskeho-a-bizuterniho-prumyslu-v-obdobi-socialismu-v-letech-1948-1989/, https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/stara-vaza-skrdlovice-vizner/, https://www.vlasta.cz/inspirace/vzacne-retro-sklenicky-po-babicce-sberatelska-hodnota/, https://www.dotyk.cz/lifestyle/retro-nadobi-uranove-sklo-cena/