Ve tři ráno jí četl básničky, v sedm šel kydat hnůj. Krausová se do kolegy zamilovala přes telefon, dnes spolu žijí na statku

Zní to jako scénář romantické komedie, ve které by oba klidně mohli hrát. Jenže tenhle příběh se odehrál doopravdy, v kulisách pandemické izolace, s telefonem místo jeviště a s básničkami místo replik. Dva kolegové z Divadla na Vinohradech, kteří se roky míjeli v zákulisí, se do sebe zamilovali na dálku. A pak ten vztah přenesli do reality, která voní senem, koňským potem a ranním mrazem u Orlické přehrady.

Jak se z kolegů stali milenci

Šárka Krausová, dříve známá pod příjmením Vaculíková, je členkou souboru Divadla na Vinohradech od roku 2016. Ondřej Kraus přišel o dva roky později. Potkávali se na zkouškách, v šatně, na premiérách, běžná kolegiální známost bez jisker. Pak přišel covid a zavřená divadla.

Ondřej začal Šárce psát. Nejdřív nenápadně, krátké zprávy typu „jak se máš“. Pak každý den. Šárka si podle vlastních slov zpočátku neuvědomovala, co se děje, až do chvíle, kdy zjistila, že se celý den těší hlavně na večerní telefonát. Z krátkých zpráv se staly hovory od devíti večer do tří do rána. A během nich Ondřej četl básničky. Poezie se stala jejich společným jazykem, intimním prostorem uprostřed uzavřeného světa. Jak Šárka popsala v rozhovoru pro Lifee, noční hovory se staly její „hlavní náplní dne“.

Pandemie vztah nestvořila, ale zásadně ho urychlila. Zastavila běžný provoz a otevřela prostor, který by v normálním divadelním kolotoči nejspíš nevznikl.

Tři hodiny spánku a ráno ke koním

Ondřej ale nežil jen v telefonu. Vyrůstal na rodinném statku nedaleko Orlické přehrady, kde jeho rodina chová a cvičí koně. Po nocích plných veršů vstával v sedm a šel obstarat zvířata. Kydání hnoje, krmení, výběhy, provoz statku nečeká na to, až se člověk vyspí z poezie.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Právě tenhle kontrast je na jejich příběhu nejsilnější. Nebyl to romantik, který si hraje na kovboje. Byl to člověk, který žije v režimu hospodářství a zároveň dokáže ve tři ráno číst Nerudu nebo Seiferta. A právě tohle Šárku přesvědčilo, že nejde o pózu.

Přišlo první osobní rande. Oba šli s obavou, jestli zamilovanost přežije kontakt tváří v tvář. Přežila. Šárka sama popisuje moment při svítání, kdy pochopila, že telefonní vztah nebyl iluze. 1. července 2022 se vzali.

Statek, kde bydlí tři generace a šedesát koní

Dnes žijí na statku, který má vlastní historii. Ondřejova matka pochází z rodu Bosákových, její rodina kdysi sháněla místo pro koně na prázdniny, zjistila, že Krausovi statek prodávají, a koupila ho. Ondřejův otec se tak podle synových slov „přiženil zpátky do vlastního rodného statku“.

Na místě dnes funguje vícegenerační hospodářství:

• Otec obhospodařuje pozemky
• Matka trénuje koně
• Ondřej s bratrem Martinem pomáhají, kdykoli jim to diáře dovolí
• Na statku žije přibližně 52 až 58 koní

Nejde o chalupářskou idylu za Prahou. Je to funkční provoz, kde se role dělí mezi více dospělých a kde se den řídí potřebami zvířat, ne hereckým rozvrhem. Ondřej sám o parkurovém ježdění mluví jako o poloprofesionální disciplíně vedle herectví, dva rovnocenné světy s odlišným rytmem.

Oliver, kočárek ve stáji a nová kapitola

Na konci ledna 2026 se Šárce a Ondřejovi v příbramské porodnici narodil syn Oliver. Jméno vybrali i kvůli iniciálám (O. K.). Ondřej byl u porodu a krátce poté popisoval, jak s kočárkem projíždí stájí mezi koňmi.

Šárka kvůli mateřství a časové náročnosti opustila roli Adriany v seriálu Ulice; kombinace divadelního angažmá a dlouhodobého natáčení byla neudržitelná. Roli převzala Sandra Nováková. Na vinohradském jevišti ale Krausová zůstává.

Rodičovství se na statku organicky propojilo s chodem hospodářství. Funguje to díky širší rodině, rodiče obou partnerů pomáhají, péče o dítě i koně se rozpouští mezi více lidí. Není to izolovaná nukleární domácnost, ale síť, která drží.

Poezie, která obstála v prachu stáje

Ondřej svou ženu jednou označil za „jedinou normální českou herečku“. Podle všeho tím mířil na její civilnost, vztah k přírodě a schopnost fungovat mimo hereckou bublinu. Šárka zase o koních mluví jako o protipólu uměleckého světa, ne jako o úniku, ale jako o rovnováze.

Dnes Ondřej čte Cyrana de Bergerac synovi Oliverovi. Ve tři ráno už nevolá, spí vedle ženy, kterou si vyvolal básničkami. V sedm ale pořád vstává ke koním.

Zdroj: VIPživot.cz

Autor: Barbora Kalivodová