Víří jen prach na žluté hlíně? Proč města v horku sekají suchou trávu a jak to chrání vaše domovy před požárem

Kdo letos v květnu procházel sídlištním parkem, viděl totéž co každé suché léto: žlutohnědý pás čerstvě posečené trávy, vedle něj pruh ještě zelený, ale vysychající. Sekačka přejela, trávník zhnědl a na plotech se objevily první rozčilené vzkazy sousedům i radnici. Jenže kdyby sekačky zůstaly v garáži, totéž sídliště by za pár týdnů řešilo neprostupný porost, ve kterém se líhnou klíšťata a bují plevel. Problém není v tom, jestli sekat, nebo nesekat. Problém je v tom, že většina českých měst pořád seká všechno stejně.

Co seč v suchu provede s trávníkem

Zdravý trávník snese pravidelné zkrácení, pokud přijde o nanejvýš třetinu výšky a pokud má dost vody na regeneraci. V dlouhodobém suchu bez závlahy tohle pravidlo přestává platit. Metodika pražského magistrátu z roku 2019 to popisuje bez obalu: jemné travní druhy odumírají, v porostu vznikají holá místa a do nich se okamžitě stěhují plevele a choroby. Sekačka navíc mechanicky zatěžuje půdu, která je už tak přehřátá.

Praktický detail, který málokdo zná: tatáž metodika doporučuje ukončit seč, jakmile teplota vzduchu dosáhne 26 °C, a ideálně sekat brzy ráno. Při odpoledním horku kolem třicítky je každý průjezd sekačky pro trávník jako operace bez anestezie. Tráva po řezu ztrácí listovou plochu, která stíní půdu a drží vlhkost. Výsledek? Modrošedý odstín listů, stopy bot, které v trávě zůstávají minuty, a nakonec plošné hnědnutí. Vyšší porost přitom dělá pravý opak: stíní kořenovou zónu, podporuje hlubší prokořenění a zvyšuje odolnost vůči suchu.

Proč města přesto nemohou přestat

Nechat všechny plochy zarůst zní ekologicky, ale provozně to nejde. A důvody nejsou jen estetické.

Státní zdravotní ústav označuje za riziková stanoviště klíšťat okraje porostů s křovinami a bujnou bylinnou vegetací, strže, břehy vod a větší parkové komplexy. Projekt „Klíšťata ve městě“ z roku 2024 pak přinesl důležitý odstín: nejvíc klíšťat se vyskytovalo v méně udržovaných částech parků a lesoparků, zatímco na pravidelně sekaném trávníku byly nálezy ojedinělé. Samotná výška trávy tedy není spouštěč, ale kombinace vlhkosti, stínu a křovin v neudržovaném porostu ano.

zdroj: Foto: Jana Šrámčíková / Chalupáři-Zahrádkáři Zdroj fotografie: Foto: Pixabay

K tomu přidejte požární riziko suché vysoké trávy při horkém a větrném počasí, zhoršenou průchodnost kolem dětských hřišť a fakt, že i v suchu některé plevele vesele rostou dál. Okolí škol, hřišť a hlavních pěších tras zkrátka musí zůstat průchozí a přehledné.

A pak je tu smluvní realita. Technické služby mají harmonogram rozvržený na celou sezonu. Smlouva města Pacov se zhotovitelem údržby výslovně říká, že termíny zahájení jednotlivých sečí stanovuje objednatel, tedy město, v průběhu sezony a že při suchu si může omezit počet i rozsah sečí. Kroměřížské technické služby plánují údržbu od jara do konce října, obvykle čtyřikrát až pětkrát ročně, s posuny při deštích nebo podmáčení. Flexibilita ve smlouvách existuje. Otázka je, jestli ji města využívají.

Jak vypadá funkční kompromis

Několik českých měst už ukazuje, že to jde jinak, ne plošným zastavením sečí, ale rozlišením ploch podle toho, k čemu slouží.

• Ostrava-Poruba při letním suchu seč zastavuje, zavádí mozaikovou seč po částech a rozšiřuje květnaté louky. U frekventovaných míst naopak seká častěji. Heslo „nesekat na hlínu“ tam platí jako provozní princip.
• Plzeň 2 – Slovany odložila seč do vhodnějšího počasí a vymezila „ostrovy travních louček“ se sečí jen dvakrát ročně. Reakce obyvatel byly překvapivě kladné, dokud se neobjevily první požadavky na seč.
• Plzeň 4 seká na výšku 8–10 centimetrů, aby porost lépe držel vodu a rosu, a květnaté louky vynechává úplně.
• Praha 4 rozšířila pilotní projekt květnatých luk z roku 2020 na patnáct lokalit o ploše téměř 4 500 metrů čtverečních.
• Stromovka přešla u vybraných ploch na režim dvou až čtyř sečí ročně s cílenou odplevelovací sečí a odklízením biomasy.

Podobný princip funguje i v zahraničí. Vídeň na Dunajském ostrově seká velké části luk jen jednou až dvakrát ročně s minimální výškou řezu deset centimetrů; častěji se sekají pouze oblasti podél cest a pobytových zón. Wales od roku 2021 systematicky podporuje změnu sečných režimů u místních samospráv včetně metody „posekat a odvézt“.

Kdo za to platí a kdo rozhoduje

Údržba veřejné zeleně je běžná rozpočtová položka obce. Peníze pocházejí ze sdílených a výlučných daní a jejich použití je plně v pravomoci obce. Žádný samostatný „poplatek za sekání“ neexistuje, ale každý obyvatel se na údržbu nepřímo skládá.

Rozhodovací řetězec je přitom jasný: město nebo městský obvod jako vlastník plochy zadává režim, technické služby nebo externí firma ho vykonávají. Pokud vám vadí, že sekačka projela sídlištním trávníkem v třicetistupňovém vedru, správná adresa není řidič sekačky, ale odbor životního prostředí vaší městské části. Kroměříž na svém webu zveřejňuje mapy sečí i přímý kontakt na vedoucího provozu. Poruba komunikuje režim přes veřejné FAQ obvodu.

Není to o sekání, ale o mapě

Největší problém českých sídlištních trávníků není sekačka ani sucho. Je to jeden režim na všechny plochy. Intenzivně užívané trávníky kolem hřišť a podél chodníků potřebují pravidelnou, ale šetrnou seč na vyšší strniště. Okrajové plochy parků zvládnou mozaikový režim dvakrát až třikrát za sezonu. A některé svahy a lemy dává smysl převést na loukový režim s jednou až dvěma sečemi ročně a odvozem biomasy.

Rok 2026 s rekordně nízkými hladinami podzemních vod podle ČHMÚ je dobrý důvod přestat řešit, jestli sekat, a začít řešit kde, jak vysoko a kdy přestat.

Zdroj: Chalupáři-Zahrádkáři

Autor: Zdeňka Pavelková