Víte, proč babičky dávaly bobkový list do bot? Já už ano - řešily tím problém, se kterým si neví rady 90 % Čechů

Zouváte boty po dlouhém dni a nejradši byste se propadli hanbou? Stačí pár hodin v uzavřených botách, jeden parný den v teniskách nebo směna v „pracácích“ a je hotovo.

Zápach nohou a obuvi je ale jen špička ledovce. Různé bolesti, plísně a další potíže s chodidly patří podle studií k nejčastějším problémům pohybového aparátu.

V jedné rozsáhlé práci přiznala bolest nohou asi třetina dospělých. Přes polovinu lidí uvedlo, že je v posledním měsíci bolela aspoň noha, noha s bércem nebo záda. V jiném velkém vyšetření mělo nějaké onemocnění nohy či nehtu více než půlka zkoumaných, plíseň nohou byla vůbec nejčastější diagnózou.

Není divu, že se tenhle „botový problém“ neřeší jen v ordinacích, ale i doma. Naše babičky neměly po ruce regály sprejů a zásypů, zato měly skříňku s kořením a hlavu plnou osvědčených fíglů.

Bobkový list pro ně nebyl jen koření do guláše. Šel do vývaru, proti molům do skříně i do smradlavých bot. Sušené listy s výraznou vůní se vkládaly přes noc přímo do obuvi jako jednoduchá první pomoc proti zápachu.

Dnes se k tomuhle zvyku vracejí i moderní články. Připomínají, že bobkový list obsahuje éterické oleje s prokázaným antibakteriálním a protiplísňovým účinkem, takže nejde jen o pověru. I proto mají podobné „obyčejné“ triky takový úspěch, člověka fascinuje, když něco, co leží roky v šuplíku s kořením, najednou slíbí řešení problému, se kterým zápasí půlka rodiny.

Jenže aby tenhle fígl opravdu dával smysl, je dobré vědět, co se v botách doopravdy děje.

Jak přesně dát bobkový list do bot a na co si dát pozor

Všechno začíná u chodidel. Je na nich velké množství potních žláz, které během dne vyprodukují slušnou dávku potu. V uzavřené, teplé a vlhké obuvi se pak rychle množí bakterie a houby.

Ty rozkládají pot a odumřelou kůži a právě jejich metabolity zapáchají. Zápach tedy není „špinavost“, ale biochemie v přímém přenosu.

Sušený bobkový list má výrazné aroma, dokáže část vlhkosti nasáknout a jeho silice v laboratorních testech brzdí růst bakterií i kvasinek. Když ho vložíte přímo do boty, využijete všechny tři tyto vlastnosti najednou.

Postup je jednoduchý: do suché, vyvětrané boty vložte dvě až tři sušené bobkové listy a nechte je působit několik hodin, ideálně přes noc. Můžete je zasunout pod stélku, aby zůstaly na místě i při chůzi, pokud chcete mít „ochranu“ v botě celý den.

Listy je potřeba pravidelně měnit. Některé návody doporučují zhruba jednou za týden, jindy ve chvíli, kdy se začíná zápach vracet.

Existují i další varianty:

• koupel nohou v odvaru z bobkového listu,
• vložený list do ponožky před spaním.

U většiny lidí jsou takové koupele vnímány jako bezpečné, ale při přetrvávajících potížích, kožních onemocněních nebo třeba u diabetu je na místě poradit se s lékařem. V odborné literatuře jsou popsány i vzácné případy alergické kontaktní dermatitidy po oleji z bobkového listu, pokud máte citlivou kůži, vyplatí se zkusit nejdřív kratší kontakt a sledovat reakci.

Ve srovnání s komerčními spreji, zásypy a antiperspiranty, které často kombinují soli hliníku, antimikrobiální látky a parfemaci a při nadužívání mohou pokožku dráždit, působí bobkový list jako levná a přirozená alternativa či doplněk. Každý si tak může vybrat mezi pohodlím „nastříkám a jdu“ a jednoduchým domácím fíglem z kuchyně.

Jenže pach z bot není jen otázka chemie a koření, ale i toho, jak se kvůli němu cítíme mezi lidmi.

Proč nás pach z bot tolik stresuje

Když se mluví o pocení a zápachu, nejde jen o estetiku. Souhrny studií k nadměrnému pocení popisují, že lidem výrazně zhoršuje kvalitu života.

U osob s hyperhidrózou se objevuje úzkost a deprese častěji než v běžné populaci a asi tři čtvrtiny z nich mluví o tom, že se jim kvůli problému zhoršil sociální život, sebevědomí i celková psychická pohoda.

Průzkumy zaměřené na tělesný pach ukazují, že obava „jak asi voním“ vede část lidí k vyhýbání se blízkému kontaktu. Někteří kvůli strachu ze zápachu raději zruší schůzku, jiní se začnou před okolím izolovat.

V extrémní podobě to popisuje tzv. olfaktorický referenční syndrom, kdy je člověk přesvědčený, že obtěžuje okolí vlastním zápachem. Podle přehledových článků až tři čtvrtiny těchto pacientů dlouhodobě omezují sociální situace a část z nich skončí kvůli tomu i v psychiatrické péči.

Není divu, že v takovém napětí jsme ochotní zkoušet téměř cokoliv, co slibuje rychlou záchranu, od intenzivních sprejů až po bobkový list v botách.

Právě tady vstupují na scénu babské rady, které v sobě mají víc, než se na první pohled zdá.

Kde mají babské rady své místo

Babské rady jsou směsicí naděje, zvědavosti a zdravé skepse. Jedna část lidí na ně nedá dopustit, jiná je bere s velkou rezervou.

Dnešní populárně zdravotnické texty se proto snaží tyto fígle zkrotit. Vysvětlit, proč by mohly fungovat, připomenout známé antibakteriální a protiplísňové účinky použitých rostlin, ale zároveň dodat jasné varování.

Výrazný či dlouhodobý zápach nohou totiž může signalizovat mykózu nebo jiné onemocnění, a v takovém případě patří člověk k lékaři. Babiččin bobkový list v botě tak nakonec není zázračný recept na všechno.

Je to drobný rituál, který může část lidí uklidnit, trochu pomoct se zápachem a dodat pocit, že nad situací mají větší kontrolu, právě v momentech, kdy se cítíme zranitelní.

A možná i proto se k takovým jednoduchým trikům tak rádi vracíme, nejsou totiž jen o botách, ale i o tom, jak se sami se sebou cítíme, když je zouváme.

Zdroj: Domov-in

Autor: Andrea Korytárová