Vláda mění pravidla měření rychlosti. Nové radary budou tam, kde je rozhodně nečekáte

Itálie je legendární pro své malebné silnice, horské průsmyky, nádherné scenérie. Také byla dlouhá léta proslulá tím, jak se v některých regionech a městech dokázaly rychlostní radary proměnit v nástroj, který měl s bezpečností provozu společného jen pramálo. Tady za redakci AutoŽivě připomeneme středočeské Říčany. Tam je tolik kamer, že téměř nelze projet město bez pokuty. Vybírání pokut je hlavní (a zcela záměrně stanovený) zdroj příjmů do obecní kasy. Za mě to je jen jiný styl vydírání, asi tak jako to známe z pohádky o pyšné princezně.

Kamery jako zdroj příjmu do obecní poklady, to je běžné

Teď myslím výběrčího daní bez morálky a soucitu. Zpět do Itálie. Mnozí řidiči se setkali s tím, že na nich číhaly radary na místech, kde by je čekal málokdo. Často v úsecích, kde nebylo po nebezpečí ani památky, zato pokladny místních samospráv se plnily pokutami za překročení rychlosti. Znovu říkám. My máme Říčany. A obce na Šumavě, kolem Vimperka, města včetně. Znovu do Itálie. Prázdniny jsou obdobím, kdy se z radarů skutečně stávaly prostředky k výběru peněz spíš než k ochraně životů. Teď to v Itálii končí.

Řešíme to i z důvodu, že se to týká řady českých řidičů. Jezdí jich tam tisíce. Nová pravidla, která vstoupila v platnost, mají za cíl udělat v této oblasti pořádek a vrátit radary tam, kam skutečně patří. Ne zcela do propadliště dějin. Ale na místa, kde mají smysl a kde mohou reálně přispět ke zvýšení bezpečnosti. Změny, které italská vláda schválila, jsou poměrně zásadní a dotýkají se samotného umisťování radarů i způsobu, jakým musí být řidiči na měření rychlosti upozorněni. Nově platí, že radary nesmí být instalovány v obcích a městech na úsecích, kde je povolená rychlost nižší než 50 km/h, pokud k tomu není opravdu vážný důvod.

Nově musí být radary předem oznámeny, bez záludnosti

Například v blízkosti škol, nemocnic nebo jiných míst se zvýšeným pohybem chodců. Tím se má zabránit tomu, aby se radary objevovaly na místech, kde jejich přítomnost nemá žádné opodstatnění. Kde sloužily spíš jako past na nepozorné řidiče. Další důležitou novinkou je povinnost jasného označení všech radarů. Každý radar musí být předem avizován dopravní značkou, která na měření rychlosti upozorní s dostatečným předstihem. Tím se má zamezit situacím, kdy řidič projede kolem radaru, aniž by o něm věděl, a následně mu přijde domů nemilá pokuta. Italské úřady si od této změny slibují větší transparentnost a férovost vůči řidičům.

Protože cílem není nachytat co nejvíc lidí na překročení rychlosti, ale skutečně přimět řidiče, aby v rizikových úsecích zpomalili. Zajímavé je, že nová pravidla se týkají i mobilních radarů, které byly v minulosti často zneužívány k rychlému výběru pokut. I tyto radary musí být nově jasně označeny a jejich umístění musí být předem schváleno příslušnými úřady. To znamená, že už nebude možné, aby se mobilní radar objevil kdekoliv a kdykoliv jen proto, aby vylepšil rozpočet obce.

Tohle znamená konec pro obce, které jen drze vydělávají

Všechny radary, ať už stacionární, nebo mobilní, budou muset být evidovány v centrálním registru, který bude veřejně přístupný. Každý si tak bude moci ověřit, kde se radary nacházejí a zda jsou jejich umístění v souladu s novými pravidly. Nová pravidla by měla přinést větší férovost, transparentnost, a hlavně vrátit radary tam, kde mají skutečně smysl. Pokud se systém osvědčí, mohl by být inspirací i pro další evropské země.

Zdroj fotografie: Aktron / Creative commons / CC BY

Je jasné, že radary mají své místo v systému dopravní bezpečnosti, ale musí být používány rozumně a s ohledem na skutečné potřeby. Pokud budou řidiči vědět, kde a proč jsou radary instalovány, budou je vnímat jako součást systému, který má chránit jejich bezpečnost, a ne jako past, která má jen vylepšit rozpočet obce. Nová pravidla v Itálii jsou důkazem toho, že i v oblasti, která byla dlouho považována za rigidní a neměnnou, je možné udělat změny, které mají smysl a které mohou přinést pozitivní výsledky pro všechny účastníky silničního provozu.

Zdroj: AutoŽivě.cz

Autor: Ondřej Komárek