Vláda odmírá inspiraci Ruskem jen na oko. Ve skutečnosti vesele mluví s proruským médiím

Ruský vzor se popírá snadno, hůř se ale vysvětluje vystoupení na neČT24. Nejde přitom o člena kabinetu, ale o poslance SPD Libora Vondráčka, který tam hájil chystaná pravidla pro neziskový sektor. Právě tím otevřel problém větší než samotné slovo Rusko.

Tady už nejde o slovíčko Rusko

Redakce ověřila, že 42TČen 27. března 2026 zveřejnil rozhovor pro neČT24 s Liborem Vondráčkem, v němž poslanec říká, že „programové prohlášení vlády platí a nová pravidla budou“. Právě neČT24 a 42tcen.com přitom podle výroční zprávy BIS za rok 2024 výslovně patří mezi nástupce Sputniku napojené na ruský státní aparát.

To už není detail. Vláda může donekonečna tvrdit, že se Ruskem neinspiruje, ale její poslanec obhajuje citlivý návrh právě na kanálu, který česká kontrarozvědka spojuje s ruskou státní dezinformační infrastrukturou. Tady se paradox mění v bezpečnostní a politický problém zároveň.

Zmatek navíc nepřišel zvenčí. Jeroným Tejc 23. března 2026 po jednání vlády řekl Deníku N, že žádný zákon proti neziskovým organizacím kabinet nechystá. O den později ale podle Seznam Zpráv, ČTK a Deníku.cz Andrej Babiš oznámil pravý opak, zákon chce a bude ho řešit osobně.

Nejprve tedy popření, pak obhajoba na kanálu se stopou ke Sputniku a nakonec vládní rozpor během 24 hodin. Jestli se v tom má veřejnost vyznat, musí oddělit dvě různé věci: co vláda slíbila a co ukázal pracovní draft.

Kabinet si protiřečí během jediného dne

Tady leží jádro sporu. Programové prohlášení vlády z ledna 2026 slibuje veřejný registr všech dotací pro neziskové organizace z veřejných rozpočtů, zveřejňování konkrétních výdajů a u organizací vykonávajících politickou činnost se zahraničním financováním povinnost tuto skutečnost označovat. To zní úzce a srozumitelně.

Jenže medializovaný pracovní draft, který popsaly Seznam Zprávy 10. března 2026, míří mnohem šíř. Pracuje se „subjekty“ se zahraničními vazbami ve veřejném, mediálním, vzdělávacím či akademickém prostoru a požaduje seznamy zaměstnanců, popisy činností, smlouvy se zahraničními partnery i údaje o finanční podpoře.

Podle dalších vládních materiálů a popsaných zjištění za nesplnění hrozí pokuta až 15 milionů korun nebo zákaz zahraničních vazeb až na pět let.

Do takové definice se vejde skoro cokoli. „Zahraniční vazba“ nebo „zahraniční vliv“ působí v české debatě přesně, ale problém začíná ve chvíli, kdy stát ten pojem natáhne příliš široce a vágně. Redakce při srovnání programu a draftu naráží právě na tohle: veřejnosti se prodává užší příběh o transparentnosti, než jaký ukazují seznamy osob, činností a toků. I pozdější Babišovo ujišťování, že norma nemá mířit na charity, školy či sport, ten rozpor jen zvýrazňuje.

FARA zní úzce, draft je široký

Právě sem vstupuje FARA, americký zákon o registraci agentů zahraničního principála, nikoli obecný seznam všech příjemců zahraničních peněz. Americké ministerstvo spravedlnosti vysvětluje, že agent jedná na příkaz, žádost, pod vedením nebo kontrolou zahraničního zadavatele.

To je úplně jiný rámec než český draft, který podle medializovaných popisů plošně pracuje se zahraničními vazbami. A právě ve chvíli, kdy se široký český návrh schová za slovo FARA, začíná být větším tématem důvěryhodnost než samotný marketing.

Tahle zkratka funguje až příliš dobře. Jakmile v debatě zazní FARA, ze zorného pole mizí český draft se seznamy zaměstnanců, finančními toky a sankcemi až 15 milionů korun. Redakce v tom nevidí spor o slovíčka, ale snahu překrýt široký a tvrdý návrh mnohem užším a političtěji prodejným popisem.

Důvěra se rozpadla dřív než paragrafy

Důvěra se navíc rozpadla ještě před paragrafy. Když Tejc 23. března popírá existenci zákona a Babiš 24. března oznamuje, že vznikne, veřejnost nedostává vysvětlení, ale mlhu. Právě v takové mlze už podobné regionální experimenty narazily: Soudní dvůr EU ve věci C 78/18 shodil maďarský zákon kvůli registračním a publikačním povinnostem, sankcím a zásahům do soukromí i svobody sdružování.

A podobně skončila i slovenská stopa. Ústavní soud Slovenské republiky v prosinci 2025 označil tamní zákon za protiústavní mimo jiné kvůli zveřejňování dárců, odrazujícímu účinku na přispěvatele a nepřiměřené administrativní zátěži. Po maďarské a slovenské zkušenosti už nejde jen o název ani o cizí inspiraci; zákon, který vlastní vláda neumí říct jedním hlasem a její poslanec ho vysvětluje na kanálu spojovaném BIS se Sputnikem, nevypadá jako obrana transparentnosti, ale jako test, co všechno ještě veřejnost snese.

Zdroj: Pohled-IN

Autor: Radek Procházka