Vládě rychle narostl hřebínek. Experty prý nepotřebuje a ruší ekonomickou radu NERV

V jedné z rozpočtově nejhorších chvílí si kabinet vypíná pojistky, které ho měly držet u čísel. A zároveň ujistí veřejnost, že „vlastních expertů“ má prý dost. Co přesně tím vysílá voličům a daňovým poplatníkům za signál?

Vláda vypíná pojistky právě ve chvíli, kdy nejvíc utrácí

V únoru 2026 vláda během jediné schůze zruší Národní ekonomickou radu vlády a současně si naplánuje státní rozpočet se schodkem 310 miliard korun. Příjmy 1 977,6 miliardy, výdaje 2 287,6 miliardy, rozdíl přibližně 310 miliard, tak zní oficiální čísla ministerstva financí.

Národní rozpočtová rada ve svém únorovém stanovisku napíše, že vláda tímto deficitem překračuje zákonný limit o asi 64 miliard a že je v přímém rozporu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Kabinet tedy v okamžiku, kdy jede za čárou, vypne právě ty, kdo mu to mají možnost nahlas a nezávisle připomenout.

NERV přitom nepředstavuje žádný „parlament ve stínu“, ale čistě poradní tým ekonomů, který vlády různých barev využívají od roku 2009 jako krizový mozek pro reformy a nepříjemná čísla. Kabinet si takový orgán může založit i zrušit pouhým usnesením, bez parlamentu a složité debaty, proto současná vláda jednoduše sáhne po tlačítku „vypnout“.

Ještě nedávno přitom stejný kabinet s NERV jedná o energetické krizi a reformách, aby dnes tvrdil, že si bohatě vystačí s „vlastními experty“. V ten moment se z technické úpravy poradních orgánů stává politický příběh o tom, kdo chce kolem svých plánů slyšet nepohodlné závorky, a kdo raději žádné.

Tam, kde vláda nedokáže pojistku jednoduše vypnout, raději ji zesměšní. Národní rozpočtová rada vzniká jako nezávislý hlídač s mandátem od Sněmovny, nikoliv od vlády. Premiér Andrej Babiš proto v televizní debatě prohlásí, že rozpočtovou radu považuje za „zbytečnou instituci“ a že se jejími stanovisky vláda řídit nebude. Redakce v tom čte jasný vzorec, který se neomezuje jen na jednu instituci a jedno rozhodnutí.

Levná rada zdarma končí, drahé chyby zůstávají

NERV mezi roky 2022 a 2025 nepíše eseje do šuplíku, ale podle vládních materiálů připravuje řadu konkrétních balíků návrhů. Míří na témata, kterých se lidé bojí nejvíc, a která se zároveň politicky nejhůř vysvětlují:

• energetická chudoba a účty za energie,
• windfall tax a konsolidace veřejných financí,
• oddlužení domácností a důchodový systém,
• rozvoj chudších regionů a dostupné bydlení.

Jeden materiál obsahuje padesát opatření pro růst slabých regionů, jiný soubor třiceti kroků pro lepší dostupnost bydlení, z nichž dvanáct tvoří doporučené jádro. Stát tak dostává hotové reformní balíky k problémům, které plní titulky i domácí rozpočty, a místo aby jejich přínos kabinet zhodnotil, prostě vypne celý tým.

Členové NERV přitom podle odpovědi Úřadu vlády na žádost podle zákona 106 neberou za svou práci ani korunu, což potvrzuje i výroční zpráva rady formulací „bez nároku na finanční odměnu“. V okamžiku, kdy vláda plánuje rozpočet s výdaji 2 287,6 miliardy a deficitem 310 miliard korun, tak demonstruje mimořádný cit pro úspory: šetří tam, kde odměny členů činí nula, zatímco zbytek systému zatěžuje stovkami miliard nového dluhu.

Redakce v tomto kontrastu vidí něco víc než obyčejný škrt v seznamu poradních orgánů. Jde o jasný signál, že nezávislý pohled na čísla se pro vládu stal nepohodlným luxusem, a to přesně v době, kdy se účty za chyby násobí na všech úrovních, od státní kasy po obecní rozpočet.

Náklady tohoto „boje s experty“ proto nakonec neplatí úředníci na Strakově akademii, ale starostové, nájemníci a rodiče, kteří se snaží probojovat složitým stavebním a legislativním prostředím, v němž si vláda sama vypíná analytické brzdy.

Když vláda ignoruje vlastní čísla, účet přijde občanům

Hodnocení dopadů regulace, takzvaná RIA, představuje v normálním režimu něco jako povinný domácí rozpočet pro každý větší zákon. Legislativní pravidla vlády i metodika Hodnocení dopadů regulace vyžadují, aby autoři návrhu u klíčových norem spočítali, koho změna zasáhne, o kolik prodlouží řízení a kolik peněz i času spolkne, a teprve potom ji poslali dál.

Výjimku může povolit jen předseda Legislativní rady vlády, a i ta by měla zůstat raritou. Novela stavebního zákona, kterou poslanci projednávají jako tisk 67, však podle Sdružení místních samospráv míří do Sněmovny bez aktuální RIA, bez mezirezortního připomínkového řízení a bez posouzení Legislativní radou vlády. Kabinet tak u zákona, který rozhodne o rychlosti výstavby bytů a školek na roky dopředu, sám sobě vypíná základní analytickou brzdu.

Průzkum Inženýrské komory ukazuje, že povolovací řízení u většiny staveb trvá šest až dvanáct měsíců, složitější projekty ale čekají mnohem déle. Dřívější analýzy popisují, jak získání povolení pro obyčejný bytový dům v Praze spolkne celé roky, během nichž rostou ceny materiálu i nájmů. Ministerstvo pro místní rozvoj zároveň ve statistických materiálech ukazuje, že problémy s digitalizací a legislativní změny vedly k poklesu počtu stavebních povolení na nejnižší hodnoty od konce devadesátých let, což nejvíce dopadá právě na bytovou výstavbu a projekty obcí.

Když potom vláda na konci roku 2025 posune plnou digitalizaci stavebního řízení až na rok 2030, z vlastního rozhodnutí drží obce i developery v režimu papírové fronty. A zároveň si odebere i ty, kdo jí na slabiny systému s předstihem ukazovali čísly, což přímo otevírá otázku, jak kabinet zachází s analýzami u dalších nových zákonů a reforem.

Redakce při studiu materiálů k RIA vidí širší problém: podle bývalého ministra pro legislativu prochází plnohodnotným hodnocením jen zlomek návrhů a politická reprezentace často ignoruje i kritická stanoviska Komise RIA. Ekonom Daniel Münich navíc popisuje, že vláda zásadní změny, včetně stavebního práva nebo služebního zákona, prosazuje právě s obcházením těchto pravidel, takže nikdo věrohodně nespočítá, co konkrétní novely udělají s dostupností bytů, náklady obcí ani se stavebníky.

Stejný přístup k datům, který umožní kabinetu zrušit NERV a odmítnout varování rozpočtové rady, tak proniká i do každodenní legislativy, kde se důsledky projeví až ve chvíli, kdy bude na otočku zpět pozdě.

K čemu je vláda, která experty „nepotřebuje“

Část veřejnosti přesto dál shazuje NERV jako „kecací klub pro kavárnu“, jako kdyby rada jen chrlila abstraktní grafy bez vztahu k realitě. Vládní dokumenty i výroční zpráva přitom ukazují pravý opak: NERV se věnuje cenám energií, konsolidaci veřejných financí, dostupnému bydlení, předluženým domácnostem, prevenci ve zdravotnictví, kvalitě škol i nastavení důchodového systému v prvním a třetím pilíři.

V praxi tak jde o expertní zázemí právě pro ty oblasti, v nichž se běžní lidé nejčastěji ptají, jak mají zvládnout měsíc od výplaty k výplatě, jestli jejich děti dostanou místo ve školce a zda si někdy budou moci dovolit vlastní byt. Zrušením rady a obcházením vlastních analytických pravidel vláda neříká, že problémy zmizely, pouze že se rozhodla je řešit bez nepříjemného zrcadla.

• Daňový poplatník, který financuje narůstající deficit.
• Starosta, který roky čeká na povolení pro školku nebo domov pro seniory.
• Mladá rodina, která kvůli pomalé výstavbě a drahému dluhu na byt už prostě nedosáhne.

Redakce v tom vidí nepříjemné zrcadlo: vláda, která se chlubí, že experty nepotřebuje, a společnost, která na ně často nahlíží s podezřením, se navzájem utvrzují v pohodlném přesvědčení, že fakta jen překážejí. Když však politici vypnou levné nezávislé rady a obejdou i vlastní analytická pravidla, nevymažou tím náklady, jen je tiše přesunou na účty těch, kteří mají nejmenší možnost se bránit.

Zdroj: Pohled-IN

Autor: Radek Procházka