Za socialismu stála 40 Kčs a stála na sporáku v každé domácnosti. Dnes je z téhle konvice sběratelská rarita

Vařila se v ní voda na kávu i na čaj a po celé generace působila jako naprostá samozřejmost. Z bazarů a půd ale tyhle pestré kousky mizí rychleji, než by kdo čekal, a končí ve sbírkách doma i za hranicemi. Za některé kusy přitom padnou částky, které dobovou cenu mnohonásobně převyšují.

Konvice, které vyjely z jedné budějovické fabriky

Sběratelskou špičku tvoří skoro výhradně zboží z jedné adresy. Budějovické smaltovny vznikaly už na sklonku 19. století a od ledna 1953 jejich výrobu zastřešoval národní podnik Sfinx, který vznikl sloučením tří z nich. V sedmdesátých letech tu pracovalo 2 700 lidí a hotové zboží mířilo do osmdesáti zemí světa. „Nejvýznamnějším výrobcem kuchyňského smaltovaného zboží se stala českobudějovická smaltovna Sfinx,“ řekla Deníku Jindra Šmídová, která vede Muzeum smaltu a smaltovaného nádobí.

Rozmach ale netrval věčně. Požár v roce 1976 zničil závod ve Vrátě a na jeho místě vyrostl nový, určený výhradně pro export. V polovině osmdesátých let patřil s roční kapacitou kolem osmi tisíc tun mezi největší evropské smaltovny. Po přelomu tisíciletí odbyt klesl a na konci března 2005 se v Budějovicích po 111 letech přestalo smaltovat. Na tradici dnes navazuje firma Belis, která značku Sfinx obnovila a v nabídce drží i puntíkované řady připomínající staré kuchyně.

Přečtěte si také: Tuhle 1 potravinu nikdy neskladujte vedle chleba. Většina lidí to dělá a do 5 dnů ji vyhodí

Sbírá se hlavně tam, kam se vyváželo

Nejsilnější komunity sběratelů fungují v německy mluvícím prostoru a v Nizozemsku, tedy v zemích, kde se víkendové vetešnické trhy nikdy nepřestaly pořádat. Dobový smalt se tam běžně kupuje jako doplněk do jinak úplně nové kuchyně.

Nový závod ve Vrátě vznikl rovnou pro vývoz, takže velká část budějovické produkce mířila za hranice už z výroby. Konvice v nizozemské kredenci se tam tedy většinou koupila jako nová a do oběhu se vrací až teď.

Nabídka se navíc nedoplňuje. Nové budějovické konvice už přes dvacet let nikdo nevyrábí, takže každý rozbitý nebo vyhozený kus mizí z trhu natrvalo. Poptávka po retru přitom podle aukčních portálů neklesá, takže ceny dochovaných konvic rostou.

Přečtěte si také: Podle 1 detailu na uchu hrnku poznáte, jestli je z pravého porcelánu, nebo z levné náhražky

Z čeho se skládá dnešní cena

Smaltované zboží patřilo k tomu nejlevnějšímu, co se v obchodě dalo koupit. Dobové ceny se držely v řádu desítek korun a u menších kusů se pohybovaly kolem 20 až 40 Kčs. Uvažovat o konvici jako o něčem, co jednou získá hodnotu, by tehdy nikoho nenapadlo.

Na dnešní částku mají vliv tři věci: jak je povrch poškozený, jestli je značka výrobce čitelná a jestli se konvice dochovala samostatně, nebo v sadě.

Přečtěte si také: Kdo má v kredenci starý skleněný odměrný džbán s ryskami, ať ho neprodává. Sběratelé dávají až 5 000 Kč

Papírový obal z doby prodeje je pak už jen bonus, který cenu posune ještě výš.

Značka na dně a stav smaltu rozhodují nejvíc

Kupce zajímají dvě informace a obě bývají na dně: kdo konvici vyrobil a z jaké je doby. Stačí ji tedy otočit vzhůru nohama. Označení Made in Czechoslovakia nebo ČSSR konvici zároveň datuje do doby před rozdělením republiky. Nádobí bez jakéhokoliv otisku se prodává těžko, protože kupujícímu nikdo nepotvrdí ani výrobce, ani stáří.

Stejně důležitá je celistvost povrchu. Smalt funguje jako sklo natavené na plech a tahle skořápka odděluje vodu od kovu jen do chvíle, než v ní vznikne první prasklina. Od praskliny se koroze šíří dál pod polevu, kde ji už nikdo nezastaví, a cena takového kusu padá o celý řád.

Přečtěte si také: Češky přestávají kupovat čistič na okna. Nahrazují ho 1 věcí z kuchyně, která stojí pár korun

Cenu stlačí i dva detaily, které laik snadno přehlédne. Tou první jsou dnešní repliky, prozradí je povrch bez jediné stopy užívání. Tou druhou je domácí přelakování, po kterém už původní stav smaltu nikdo neposoudí.

A pak je tu vzhled. Poptávku táhne hlavně puntíkovaný dekor, tedy světlý korpus s pravidelnými tečkami, pro který se v zahraničí vžil název polka dot. Až za ním se řadí květinové kolekce a jednobarevná provedení.

Co smaltu škodí a co mu prospívá

Všechno se točí kolem jediné věci: sklovitá vrstva nesmí prasknout. Proto se konvice myje vlažnou vodou a měkkou houbičkou, proto se ve smaltovaném nádobí nemíchá kovovou lžící a proto rozpálený smalt nepatří pod studenou vodu.

Přečtěte si také: Ani mouka, ani škrob. Ovocné knedlíky se nerozvaří díky 1 surovině, kterou Slováci používají po generace

Každá dochovaná konvice s dobovou značkou je tak poslední svého druhu. To je celé vysvětlení, proč se ze všedního kuchyňského nádobí stala sběratelská položka.

Zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sfinx_(podnik), https://www.denik.cz/pribehy-a-rozhovory/smaltovani-cesko-20220602.html, https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/smaltovane-hrnce-moda-2026/, https://casprobydleni.cz/domacnost/tohle-stare-kuchynske-nadobi-melo-skoncit-na-chalupe-dnes-po-nem-sberatele-jdou-jako-po-pokladu/jirinovak/, https://www.umimeporadit.cz/byla-skoro-v-kazde-ceskoslovenske-domacnosti-a-stala-par-korun-dnes-muze-mit-pro-sberatele-prekvapivou-hodnotu, https://www.centrum.cz/clanek/nizozemci-skupuji-tyhle-smaltovane-konvice-z-dob-cssr-a-plati-za-ne-az-15-000-kc-cesi-je-maji-zaprasene-na-chate-275135