Za socialismu stálo 150 Kčs a visela na něm sada nožů v každé kuchyni. Dnes je z toho sběratelská rarita
5. 9. 2026 – 6:44 | Partnerské články | brunetavkuchyni.cz
Kdo vyrůstal v panelákové nebo chalupářské kuchyni před rokem 1989, tenhle obrázek zná. Na zdi u linky viselo pár nožů, kterými se doma krájelo úplně všechno, od chleba po maso....
Kdo vyrůstal v panelákové nebo chalupářské kuchyni před rokem 1989, tenhle obrázek zná. Na zdi u linky viselo pár nožů, kterými se doma krájelo úplně všechno, od chleba po maso. Většina lidí je dávno vyhodila nebo je nechala rezavět ve sklepě. A přesně po takových kouscích dnes pátrají sběratelé retro vybavení.
Sada, která visela v každé kuchyni
Řeč je o nerezové sadě kuchyňských nožů, jaká patřila do standardní výbavy socialistické domácnosti. Nože se nezasouvaly do dřevěného bloku, ale visely rovnou na stěně, nejčastěji na magnetické liště nebo jednoduchém nástěnném držáku. Vedle sebe tam byl velký řeznický nůž, dlouhá čepel na chleba, menší nůž na zeleninu i nožík s vlnitým ostřím.
Celá souprava i s nástěnným držákem se dala v Domácích potřebách pořídit zhruba za 150 Kčs. To dnes zní jako pár drobných, tehdy to ale byla vážná položka. Průměrná měsíční mzda se na konci osmdesátých let pohybovala kolem 3 170 Kčs, takže za celou sadu člověk nechal několik procent výplaty. V přepočtu na dnešní ceny jde řádově o tisíc korun, tedy o sumu, za kterou dnes koupíte jeden slušný samostatný nůž.
Přečtěte si také: Tohle ovoce je nejhůř nastříkané chemií ze všech. Češi ho kupují denně a ani to neví
Proč se po ní dnes shánějí sběratelé
Za trvanlivostí těch nožů stojí česká nožířská tradice. Centrem řemesla byly odjakživa Mikulášovice v Českém Švýcarsku, kde se nože vyrábějí už od konce 18. století. Kvůli kvalitě zdejších čepelí se kraji přezdívalo „český Solingen“ podle proslulého německého města nožířů. Odsud pochází i značka Mikov, jejíž kapesní Rybičku znají celé generace.
Kuchyňské nože z téhle školy vydržely desítky let a spousta z nich slouží dodnes. Právě ta poctivost láká nostalgiky, kteří zařizují zrekonstruované retro kuchyně a chtějí do nich původní vybavení. K takové sadě navíc patří i její příběh, výrobní razítko na čepeli a materiál, jaký levný dovoz nenapodobí.
Svou roli hraje i obyčejná vzpomínka. Kdo takové nože zná z kuchyně u babičky, koupí si stejný kus klidně jen kvůli tomu, že mu připomíná dětství. A jak se retro styl vrací do bytů, poptávka po autentickém socialistickém vybavení roste.
Přečtěte si také: Tuhle 1 věc nikdy nedávejte na rozpálený litinový pekáč. Většina lidí to udělá jednou a povrch je nadobro pryč
Kolik za starou sadu dnes dají
Ceny se hodně liší podle stavu a značky, ne každý starý nůž je poklad. Běžné ohrané kusy jdou na bazarech za stovky korun. Zachovalý značkový nůž se prodává spíš za 350 až 700 korun a nepoužité nebo vzácnější kousky ještě výš. Kompletní, čitelně značená sada v původním stavu se dostane na nižší tisíce korun.
U sběratelsky nejžádanějších modelů jdou ceny mnohem výš. Starší lovecké a limitované nože Mikov se dnes běžně prodávají za několik tisíc korun za jediný kus. Zatímco tedy za socialismu stála celá kuchyňská sada kolem 150 Kčs, za dobře zachovalý značkový kousek z podobné éry dnes člověk dostane násobek.
Orientační ceny podle stavu a typu shrnuje následující přehled:
Přečtěte si také: Kolik dostane pekař na noční směně, která začíná v 11 večer? Ta částka na pásce vás naštve
| Typ nebo stav kusu | Orientační cena |
|---|---|
| Běžný ohraný kus | stovky korun |
| Zachovalý značkový nůž | 350 až 700 korun |
| Nepoužitý nebo vzácnější kus | ještě výš |
| Kompletní čitelně značená sada v původním stavu | nižší tisíce korun |
| Starší lovecké a limitované nože Mikov | několik tisíc korun za kus |
Nejčastěji se s takovými noži obchoduje na internetových bazarech a sběratelských burzách, kde se sejde nabídka i poptávka. Cena přitom u jednoho typu kolísá i o stovky korun, protože každý prodejce sází na jiný stav a úplnost sady.
Jak poznat kousek, který má cenu
Rozhoduje hlavně jedna věc, čitelné razítko výrobce na čepeli. Nápisy jako Mikov, ANTICORRO Czechoslovakia nebo slovenský Sandrik hodnotu zvedají, protože kupec přesně ví, co drží v ruce. Bez značky nebo s odbroušeným logem cena rychle padá.
Přečtěte si také: Kdo si z Jugoslávie přivezl tuhle měděnou pánev, dnes sedí na pokladu. Sběratelé platí i 3 000 Kč
Druhým faktorem je stav. Sběratelé chtějí původní střenky, čepele bez hlubokých důlků po rzi a ideálně kompletní sadu i s původním držákem. Svou roli hraje i vzácnost konkrétního modelu. Než tedy starou sadu odnesete do sběru, otočte nože čepelí ke světlu a podívejte se, jestli na nich není jméno, které dnes něco znamená.
Zdroje: https://www.stoplusjednicka.cz/socialisticke-ceny-kolik-zbozi-jste-mohli-koupit-z-vyplaty-pred-35-lety-kolik-dnes, https://www.drevostavitel.cz/clanek/ceny-za-socialismu, https://www.kvalitninoze.cz/znacka/mikov/, https://dum.bazos.cz/inzeraty/mikov/, https://blog.helveti.cz/mikov-historie-ceskeho-nozirstvi-ktera-prezila-dve-stoleti/