Začínal v italském klášteře, jeptišky ho učily hrát na varhany. Michal David sdílel fotku z doby, kdy byl na začátku kariéry

Na archivním snímku, který Michal David vytáhl ze soukromého archivu a sdílel na sociálních sítích, je vidět člověk z jiné éry. Ještě ne popový idol s vyprodanou O2 arenou a třemi a půl miliony prodaných nosičů, ale mladík, jehož cesta k hudbě začala v prostředí, které si s diskotékovými hity spojí málokdo: mezi klášterními zdmi, pod vedením řádových sester a u varhan. Příběh toho, jak se z Vladimíra Štancla stal Michal David, je delší a klikatější, než napovídá kterýkoli z jeho hitů.

Dva roky v Itálii, které všechno odstartovaly

Rok 1968. Rodiče malého Vladimíra se rozvádějí. Soud přiřkne chlapce matce, sestru Michaelu otci. Otec se sestrou krátce nato emigrují do Švýcarska. Vladimír s matkou míří opačným směrem, do Itálie, kde matka získá angažmá u Kludského show.

Pro osmiletého kluka to znamená klášterní internátní školu. Od pondělí do pátku řádové sestry, latina, disciplína. O víkendech matka v hotelu poblíž cirkusového představení. A mezi tím vším varhany. Právě jeptišky ho poprvé posadily ke klávesám a učily ho hrát. Nebyl to žádný promyšlený plán budoucí kariéry. Bylo to řešení situace: dítě z rozdělené rodiny potřebovalo školu, škola měla varhany, varhany potřebovaly žáka.

Pobyt trval dva roky, do roku 1970. Když se Vladimír Štancl vrátil do Československa, měl v sobě něco, co většina jeho vrstevníků neměla: praktický hudební základ a zkušenost s nástrojem, který ho naučil cítit harmonii dřív, než se vůbec dostal ke zpěvu.

Od jazzu ke Krokům: cesta, kterou nečekáte

Kdo čeká, že od varhan vedla přímá linka k Nonstop nebo Pár přátel, bude překvapený. Vladimír Štancl se po návratu z Itálie ponořil do jazzu. Ve čtrnácti založil vlastní kapelu, později formaci Čtyři, s níž v roce 1976 získal titul Hudebník roku na Pražských jazzových dnech. Jazzman, ne diskotékový zpěvák.

Zlom přišel s Kroky Františka Janečka. Po odchodu Jany Kratochvílové hledala kapela nového zpěváka a Štancl se chopil příležitosti. S Kroky začal jezdit do zahraničí, a právě tam narazil na problém, který nakonec pohřbil jeho rodné jméno.

„Vladimír Štancl“ bylo pro zahraniční moderátory a publikum nevyslovitelné. Potřeboval jméno, které projde v jakémkoli jazyce. Křestní jméno Michal vybral podle sestry Michaely. Příjmení David podle biblického příběhu o Davidovi a Goliášovi, malý proti velkému, začínající zpěvák proti zavedeným hvězdám. Od roku 1979 existoval Michal David. Vladimír Štancl zůstal jen v dokladech a v oslovení nejbližší rodiny, která mu dodnes říká Vláďo.

Intertalent, Nenapovídej a zrod popové značky

Rok 1980 přinesl první sólový debut s písní Chtěl bych žít tak jak se má. Ale skutečný průlom přišel o rok později. V roce 1981 vyhrál Michal David soutěž Intertalent s písní Nenapovídej, a teprve odtud se datuje vznik popového fenoménu, kterého Česko zná.

Co následovalo, je dobře zdokumentované: přes 600 autorských písní, 3,5 milionu prodaných nosičů, generačně neuvěřitelně široké publikum od malých dětí po seniory a opakovaně vyprodaná O2 arena. Podle jeho vlastních slov z bilančního rozhovoru pro Český rozhlas je letos na scéně padesát let a „pořád si chce něco dokazovat“.

Nálepka normalizační popové hvězdy se k němu pravidelně vrací. Část lidí jeho tvorbu považuje za kýč. Jenže čísla mluví jinak: dlouhověkost repertoáru, comeback po devadesátých letech a stálá koncertní návštěvnost jsou argumenty, které žádná nálepka nepřebije.

Fotka jako zkratka k zapomenuté identitě

Archivní snímek ze soukromého archivu, který David sdílel, a neunikl tedy pozornosti naší Redakce VIPŽivot, není jen nostalgický obrázek. Je to vizuální připomínka, že veřejně známá persona „Michal David“ nevznikla přes noc. Předcházelo jí dětství v italském klášteře, rozvod rodičů, emigrace části rodiny, jazz, konzervatoř a praktická potřeba nového jména pro zahraniční pódia.

Mezi tím vším leží i nejtěžší kapitola jeho života: smrt dcery na leukémii v roce 2000, kterou sám označuje za bolest, jež v něm zůstane navždy. I tohle patří k příběhu člověka, jehož veřejný obraz se často zužuje na diskotékové hity a úsměv na pódiu.

Kdo chce Davida vidět živě, najde aktuální koncertní kalendář na jeho oficiálním webu, letos hraje mimo jiné v Praze, Brně, Ostravě, Litoměřicích nebo Rožnově pod Radhoštěm.

Osmiletý Vladimír Štancl u klášterních varhan v Itálii a sedmašedesátiletý Michal David na pódiu O2 areny. Mezi těmi dvěma obrazy leží půl století hudby, a cesta, která začala tam, kde by ji nikdo nehledal.

Zdroj: VIPživot.cz

Autor: Barbora Kalivodová