Zeyerův krutý dopis ji málem zabil. Místo smrti se ale Zdenka rozhodla stát se nejslavnější ženou své éry

Když se řekne jméno Zdenka Braunerová, většina z nás si nejspíš nic konkrétního nevybaví. A vlastně není divu, ve škole se o ní neučí a památek na ni aby člověk lupou pohledal, jak jsme v redakci VědaŽivě zjistili. A přitom jde o ženu, která byla první profesionální malířkou v českých dějinách a navíc jednou z nejzajímavějších osobností konce 19. století.

Žena, která inspirovala muže

Zdenka měla nejen talent, ale i neuvěřitelný šarm a charisma – tak o ní alespoň mluví dobové spisy. Ovlivnila životy mnoha výjimečných mužů. Sama milovala lumírovského prozaika, dramatika a básníka Julia Zeyera. Ovšem ten její cit neopětoval a podle některých zdrojů ji dokonce poměrně nehezky odvrhl (a ona v té chvíli chtěla spáchat sebevraždu – naštěstí si to rozmyslela). Přesto nezatrpkla. Místo toho se rozhodla pomáhat dalším umělcům.

Paříž ji přijala s otevřenou náručí

České země jí ale byly málo. V roce 1888 proto odjela na delší dobu do Francie. Není se čemu divit – tehdy šlo o skutečné kulturní srdce Evropy. A nevedla si tam vůbec špatně. I když byla „pouze Češka“, stala se členkou Unie malířek. Vystavovala v pařížských galeriích a navázala mnohá přátelství, která pomáhala budovat mosty mezi českou a francouzskou kulturou.

Foto: Creative Commons, Volné dílo

Malířka, grafička a především průkopnice

Co vše Zdenka Braunerová uměla? Předem vás musím připravit na to, že šlo o seznam opravdu dlouhý. Kromě klasické malby se věnovala i malbě na sklo, dekorativní tvorbě a hlavně krajinomalbě. S tou je dodnes spojena asi nejvýrazněji. Její láska ke krajině se často odrážela v inspiraci lidovým uměním – a to především z Moravského Slovácka a také z blízkého Slovenska.
Zároveň byla průkopnicí české knižní grafiky.

Byla totiž v tomto ohledu naprosto jedinečná a dokázala spojit výtvarné cítění s knihami tak, že výsledek byl nejen hezký, ale i silně poetický. Zkrátka a dobře – knihy, které ona upravovala, jste zkrátka a dobře chtěli držet v ruce a začíst se do nich.

Zdroj: VědaŽivě.cz

Autor: Jana Šrámčíková