cooky.cz

Když chci vařit něco sytého, co udělá radost celé rodině a přitom nebudu stát půl dne u sporáku, sáhnu po tomto jídle z jednoho pekáče. Formanské závitky z bůčku se pečou rovnou s kysaným zelím, do kterého dávám i jablko místo cukru, a právě to mu dodá příjemně vyváženou chuť.

Když chci udělat vydatnou večeři pro víc lidí a nechce se mi stát u sporáku, sahám po těchto překládaných česnekových bramborách se slaninou. Vypadají slavnostněji, než kolik dají práce, a celé kouzlo stojí na tenkých plátcích brambor, česnekovém oleji a pomalém pečení pod alobalem. Nahoře jsou pěkně vypečené, uvnitř měkké a na stole většinou zmizí bez řečí.

Vypadá slavnostně, ale ve skutečnosti je to jedna z těch buchet, které mívám hotové bez zbytečného přemýšlení. Zebří dvoubarevná bábovka u nás doma boduje hlavně u dětí, protože po rozkrojení ukáže hezké proužky, a přitom stačí obyčejné jogurtové těsto, trocha kakaa a jednoduché vrstvení po lžících do středu formy.

Když potřebuji něco ke kávě a nechci čekat na kynutí, sahám právě po těchto rychlých plněných koláčcích s taveným sýrem. Těsto je křehké, dobře se s ním pracuje a stačí na něj jen pár běžných surovin. Nejvíc mě na něm baví, že funguje s povidly, tvarohem i marmeládou a po upečení stačí koláčky ještě teplé obalit ve vanilkovém cukru.

Když dojde pečivo a do obchodu se mi opravdu nechce, přicházejí na řadu tyhle hrnkové housky. Jsou z obyčejných surovin, odměřené jen hrnkem, a právě v tom je jejich největší kouzlo. Těsto stačí nechat vykynout, potřít vejcem a za pár minut pečení je na stole měkké domácí pečivo, které se hodí ke snídani i k večeři.

Konec léta u nás doma znamená jediné: do kuchyně přijdou švestky, zadělá se kynuté těsto a pečou se velké švestkáče do pekáče. Dělala je moje babička, miloval je i táta a právě tahle verze s půlkami švestek, kostkou cukru uvnitř a poctivě máslem potřeným povrchem patří mezi recepty, které se u nás drží roky. Jsou šťavnaté, voňavé a nejlepší ještě trochu teplé.

Větrníky jsem měla dlouho spojené hlavně s cukrárnou a s pocitem, že doma je to zbytečně složité. Pak jsem zkusila verzi na plech z odpalovaného těsta, kde se nic netvaruje po kusech, a od té doby ji dělám, když chci slavnostnější moučník bez zbytečného běhání kolem. Uvnitř je karamelový krém, nahoře šlehačka a všechno zakončí teplá karamelová poleva, která tomu dá přesně tu známou chuť.

Česká kuchyně je plná jídel, na která jsme hrdí, jenže mnohá z nich v Česku vůbec nevznikla. Smažený sýr, řízek, langoš nebo rajská omáčka mají kořeny jinde. Víte kde?

Ořechová bábovka z lískových ořechů s vanilkou a skořicí je hrníčkový recept, který zvládne každý. Výsledek je vláčný, voňavý a zmizí ještě teplý.

Olejová litá buchta je přesně ten recept, který člověk vytáhne, když chce něco sladkého ke kávě a nechce u toho mýt půl kuchyně. Stačí hrnek, pár běžných surovin a za chvíli je na plechu jednoduchá buchta, která funguje i ve chvíli, kdy doma není máslo ani chuť na velké pečení.

Když chci uvařit něco slavnostního, ale nechci stát půl dne u sporáku, sáhnu po pomalu pečené kachně na medu, jablkách a pomerančích. Peče se přes noc při nízké teplotě, maso krásně změkne a druhý den už jen hlídám, aby se při 180 °C udělala zlatá kůrka. Právě spojení kmínu, ovoce a trochy medu dělá z téhle kachny jídlo, které u nás voní po neděli i svátcích.

Večer zadělám, ráno vytvaruji bochník a zbytek už za mě skoro udělá trouba. Tenhle chlebík podle Ládi Hrušky peču ve dnech, kdy chci domácí pečivo bez dlouhého hnětení, a přidávám do něj třetinu žitné mouky a semínka, díky kterým má plnější chuť i hezkou střídku.

Kdysi se podobné saláty nosily domů z lahůdek skoro automaticky a u nás to nebylo jinak. Svit salát dělám ve chvíli, kdy chci něco studeného, sytého a bez dlouhého vaření. Stačí sterilované zelí, měkký salám, cibule a majonéza. Právě dobře okapané zelí a krátké odležení v lednici dělají z téhle staré klasiky přesně tu chuť, kterou si člověk pamatuje z chlebíčků i večeří.

Kefírová buchta je přesně ten moučník, který se neplete do cesty a přitom odvede poctivou práci. Umí být rychlá, vláčná a bez složitého šlehání, takže se hodí na víkend, ke kávě i ve chvíli, kdy se ohlásí návštěva pozdě, ale hlad má včas.

Cuketa patří k surovinám, které se v létě doma točí pořád dokola, a právě v takových dnech dělám tohle zapečené krůtí maso nejraději. Je syté, přitom ne těžké, všechno se naskládá do jednoho pekáče a zelenina pustí při pečení šťávu, díky které zůstane maso pěkně šťavnaté. U nás vyhrává kombinace krůtího masa na dně, silnějších kusů cibule, koleček cukety a hub, nahoře jen koření a trouba se postará o zbytek.