cooky.cz

Když nevím, co udělat k večeři pro celou rodinu najednou, často vyhraje domácí pizza na plechu. Je sytá, přizpůsobí se tomu, co zrovna mám v lednici, a díky jednoduchému kynutému těstu z hladké mouky, droždí a olivového oleje bývá hotová bez zbytečného vymýšlení.

Z karlovarské dovolené jsem si letos nepřivezla jen oplatky, ale i jeden malý kuchyňský nápad, který u nás doma zabral na první pokus. Hermelín zapečený v listovém těstu s borůvkovou marmeládou je rychlý, sytý a tak akorát slavnostní na pozdní snídani nebo lehkou večeři. Kouzlo je v jednoduchosti: plát těsta, trochu marmelády, půlka hermelínu a pečení při 200 °C, kdy se sýr uvnitř krásně rozpustí.

Vůně kmínu a čerstvě upečeného chleba u nás doma spolehlivě přitáhne do kuchyně úplně každého. Tento domácí žitný kmínový chléb peču ve chvíli, kdy chci poctivý bochník bez zbytečných složitostí - stačí dvě mouky, droždí, voda a trochu octa, který pomáhá střídě zůstat pěkně vláčnou.

Když doma chybí vejce, ještě to neznamená, že musí být po pečení. Tyhle hrnkové jablkové koláče bez vajec dělám právě ve chvíli, kdy chci něco poctivého ke kávě i na svačinu, ale nechci složitě vážit suroviny. Kouzlo je v hrnkovém poměru, sušeném droždí a měkké jablečné náplni se skořicí a citronem.

Po dobrém obědě u nás často přijde chuť na něco sladkého ke kávě, ale ne pokaždé se mi chce pouštět do velkého pečení. Právě tehdy dělám tyto čtverečky z listového těsta se šlehačkovým krémem, které jsou rychlé, vypadají hezky na talířku a díky mandarinkám z kompotu mají svěží chuť. Odlišuje je jednoduchý postup: těsto jen nakrájím, potřu vodou, posypu vanilkovým cukrem a po upečení plním lehkým krémem ze smetany a mascarpone.

Před rokem 1989 se na českých talířích pravidelně objevovala jídla, která dnes mnozí ani neznají. Segedínský guláš v závodní jídelně, žemlovka ve školní jídelně nebo větrník z cukrárny-to byl každodenní svět milionů lidí. Vzpomínáte?

Buchty s tvarohem jsou pro mě ztělesněním nedělního rána, kdy celý dům voní kvasnicovým těstem a z trouby vykukují zlatavé kopečky. Recept mám odkoukaný z kuchyně, kde se nepočítalo na gramy, ale na hrsti a lžíce - a přesně tak ho peču dodnes.

Klasický rajčatový salát s cibulí si pamatuji z dětství v té nejprostší podobě - rajče, cibule, trochu octa a hotovo. Tahle verze je o něco výraznější, protože do zálivky jde i česnek, med, citron a špetka pálivé papriky. Po půlhodině v lednici se všechno pěkně spojí a je z toho příloha, která neurazí ani vedle řízku, ani vedle krajíce chleba.

Šunkafleky si pamatuji jako jídlo, které vypadá nenápadně, ale když se udělá poctivě, zmizí z mísy rychleji než kdejaká slavnostní pečeně. Tohle je verze z remosky s kolínky, moravským uzeným, kouskem anglické slaniny a goudou, takže žádná suchá školní vzpomínka. A sterilovaná okurka k tomu není ozdoba, ale skoro povinnost.

Přiznám se vám, že tenhle salát dělám celé léto skoro každý druhý den. Okurky a rajčata ze zahrady, trocha česneku, citronová zálivka - a je hotovo dřív, než se ohřeje trouba na cokoliv jiného.

Hraběnčiny řezy jsou jeden z těch tradičních českých moučníků, u kterých se divíte, proč je nepečete každý týden. Křehké struhané těsto, vrstva šťavnatých jablek se skořicí a lehounký sníh z bílků – a přitom celý postup zvládnete i v uspěchaný víkend.

Pečená kuřecí stehna s bramborami jsou u nás doma klasika, která nikdy nezklame. Vše jde do jednoho pekáčku a výsledek je pokaždé šťavnatý, voňavý a s kůrčičkou dozlatova.

Škvarky jsem dlouho považovala za záležitost výhradně pro babičky s přístupem k čerstvě poraženému praseti. Jenže pak jsem zkusila verzi z trouby a všechno se změnilo. Křupavé, zlatavé a hotové za hodinu - tohle je recept, který u nás doma zmizí ještě teplý.

Podkrkonošské kyselo je přesně ten typ polévky, který nevypadá jako frajer, ale na stole udělá velkou službu. Z kvásku, brambor, hub a vajec na cibulce vznikne syté jídlo, které se v horách nevařilo pro parádu, ale proto, že dávalo smysl.

Bramborové špalíčky s mákem patří k jídlům, která nevypadají jako velká sláva, ale na talíři udělají přesně to, co mají. Zasytí, nestojí majlant a když se nepřežene mouka, jsou krásně měkké. Za mě je to poctivá kuchyně bez okras a bez zbytečného vymýšlení.