cooky.cz

Zapečené kotlety se smetanou a brambory jsou přesně ten typ jídla, které nevyžaduje žádné kuchařské kousky, ale výsledek na talíři vypadá, jako byste strávili u plotny celý den. Vrstvený pekáč s křehkým masem, měkkými bramborami a smetanovou omáčkou, která se při pečení sama zahustí - to je recept, který se u nás doma opakuje znovu a znovu.

Rajčatový salát se zakysanou smetanou a sýrem je ta nejlepší věc, co se dá udělat z letních rajčat za čtvrt hodiny. Krémová zálivka ze zakysané smetany a hořčice obalí každý kousek rajčete a sýra tak, že salát chutná jako poctivě připravené jídlo, ne jako rychlá záchrana před prázdnou lednicí.

Letní ovoce si o podobný moučník přímo říká. Tyto ovocné řezy dělám na větší plech ve chvíli, kdy chci něco svěžího, krémového a přitom ne přehnaně těžkého. Základ tvoří lehký piškot, na něm vrstva tvarohu se šlehačkou a zakysanou smetanou, navrch maliny, ostružiny, borůvky a jemné malinové želé z pudinku.

Domácí rohlíky mají jednu nepříjemnou vlastnost: jakmile je vytáhnete z trouby, začne kolem plechu podezřelý provoz. Tenhle recept je přitom úplně obyčejný - hladká mouka, kvasnice, voda, trochu sádla. Právě v tom je jeho síla. Když dodržíte kynutí a neodfláknete stočení, dostanete pečivo, které má křupavou kůrku a měkký střed i bez pekařského diplomu.

Na tyhle medové koláčky s karamelovým krémem si vzpomenu pokaždé, když chci upéct něco svátečního dopředu a bez zbytečného stresu. Nejsou hotové za půl hodiny, ale práce kolem nich je vlastně jednoduchá a největší kouzlo udělá čas, medové těsto a pár dní odležení v chladu.

Česká zabijačka je víc než jen porážka prasete. Je to rodinná událost, jejíž kořeny sahají hluboko do středověku a dodnes přežívá na českém i moravském venkově. Jenže co přesně k ní patří-od načasování přes jednotlivé produkty až po zvyky kolem paření a zpracování.

Tvarohový koláč patří k těm receptům, které se u nás doma pečou pořád dokola - a nikdy neomrzí. Tenhle hrníčkový je navíc tak snadný, že ho zvládnete i ve chvíli, kdy máte po ruce jen základní suroviny a chuť na něco domácího.

Brambory, vejce, paprika a trocha sýra-z těchto základních surovin vznikne zapečená omeleta, která nasytí celou rodinu. Není to žádná rafinovaná kuchyně, ale právě proto funguje. Těsto se připraví během pár minut, trouba udělá zbytek práce a k tomu přijde svěží jogurtová omáčka s petrželí. Toto jídlo se hodí na rychlý oběd i jako vydatná večeře, kdy nemáte chuť dlouho stát u sporáku.

Bramborový salát bez majonézy zní pro část národa skoro podezřele, ale vídeňská verze dává perfektní smysl. Je lehčí, šťavnatá a místo hutné zálivky ji drží pohromadě horký hovězí vývar s octem, hořčicí a olejem. K řízku je za mě někdy lepší než naše sváteční klasika.

Připravte si tradiční staročeské škubánky s mákem a vepřovým sádlem! Poctivou sladkou klasiku z brambor a polohrubé mouky zvládnete do 45 minut.

Klasický rajčatový salát si pamatuji z dětství z jídelny i od babičky, jen pokaždé chutnal trochu jinak. Jednou byl skoro utopený v nálevu, podruhé měl víc cibule než rajčat, ale když se trefí poměr, je to skvělá letní příloha i rychlá večeře.

Tenhle ovocný koláč na plech si pamatuji z dob, kdy se peklo hlavně tak, aby bylo z čeho krájet i druhý den. Je trochu retro, trochu slavnostní a trochu nebezpečný v tom, že jeden kousek většinou nestačí. Na rozdíl od obyčejné bublaniny má vrstvy, takže působí pracněji, než ve skutečnosti je.

Když jsem moravské zelňáky na plechu dělala poprvé, čekala jsem poctivé venkovské jídlo a přesně to jsem z trouby vytáhla. Jsou syté, voňavé, krásně drží pohromadě a velkou službu tu udělá předvařené zelí, osmažená cibule a sníh z bílků, díky kterému směs není těžká.

Domácí housky mám ráda hlavně ve chvíli, kdy je kuchyň ještě trochu vzhůru nohama a z trouby už voní pečivo, kvůli kterému se vyplatí počkat. Tohle těsto není složité, ale má jednu podmínku: dopřejte mu čas na kynutí a nepřepalte troubu. Odměnou budou housky s křupavou kůrkou a měkkým středem, přesně ty, které zmizí dřív, než stihnete namazat máslo na poslední kus.

Kremrole jsou přesně ten druh cukrářské klasiky, u které člověk chvíli nadává při válení a pak stejně sahá po druhém kousku. Nejsou složité na suroviny, ale chtějí čas, chlad a trochu trpělivosti. Za mě je to recept pro chvíle, kdy se nechcete tvářit moderně, ale prostě udělat poctivé trubičky, které křupnou a neudělají ostudu ani na svátečním stole.