svetcestovatele.cz

Little Bighorn ožil v laboratoři: DNA po čtrnácti letech potvrdila pravnuka náčelníka Sedícího býka. Bitva u Little Bighornu, rok 1876 a zdrcující porážka generála Custera, kterému zbyl v rukou jen prach a prohra. Jméno legendárního lakotského náčelníka Siouxů, který se jmenoval Sedící býk (Tatanka-Ijotanka), zná z dobrodružných románů a westernů snad každý kluk i dospělý zahradník vzpomínající na dětství. Jenže tenhle slavný indiánský hrdina už dávno není jen postavou ze zažloutlých stránek učebnic dějepisu. Vědcům se totiž nedávno podařil naprostý husarský kousek. Pomocí převratné analýzy DNA dokázali, že slavná krev Sedícího býka koluje v žilách muže, který dnes v Americe normálně žije mezi námi. Třiasedmdesátiletý Ernie LaPointe tak získal nezpochybnitelné černé na bílém, že je skutečným přímým pravnukem ikonického náčelníka.

Z koňského hřbetu do nosítek. Jak těžká zranění a dna nevratně změnily tělo Karla IV. Když se dneska podíváme na gotické portréty nebo sochy Karla IV., vidíme majestátního, hluboce věřícího panovníka s moudrým pohledem a vznešeným držením těla. Jenže středověká propaganda uměla realitu parádně přikrášlit. Skutečný Karel byl z masa a kostí a jeho tělo spíš než panovnický trůn připomínalo chorobopis dobitého hokejisty.

Zvířata v Africe se opíjejí kvašeným ovocem. Lidé si ale těžkou kocovinu zhoršují oxidem uhličitým. Říká se, že po bitvě je každý generál. Jenže v případě bujarých večírků a následných rán bývají zahradníci a milovníci dobrého pití spíš zdecimovanými marody. Probuďte se s pocitem, že vám v hlavě sídlí parta dělníků s pneumatickými kladivy, zažil už aspoň jednou za život skoro každý.

Svítí vám v rohu telefonu zelená nebo oranžová tečka? Pozor, nějaká aplikace vás právě tajně odposlouchává. Schválně, kolikrát za den hodíte očkem na displej svého chytrého parťáka? Pravděpodobně to bude nespočetněkrát.

Máte pocit, že jediný způsob, jak si v Evropě užít levnou dovolenou, je omezovat se a slevit ze svých standardů? To vůbec nemusí být pravda. I v Evropě jsou destinace, které si lze užít a finančně přitom nevykrvácet. Patří mezi ně třeba ty následující.

Práce Ministerstva životního prostředí je skutečně obdivuhodná. S odborníky typu Igora Červeného a Filipa Turka se nic moc ničemu nelze divit. Naposledy se toto ministerstvo rozhodlo neposuzovat aktualizovanou Koncepci nakládání s radioaktivním odpadem v plném procesu SEA. V podstatě se jedná o posuzování vlivů jaderného odpadu na životní prostředí. Spolek OIŽP, tedy Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí, toto považuje za skandální alibismus a selhání státní správy. Jak mohou státníci mávnout rukou nad dokumentem, který řeší osud nejnebezpečnějšího odpadu na statisíce let dopředu?

Vězení ve tvaru lahve: V oubliettes vězni přežívali jen díky odpadkům, které jim šlechta házela z kuchyně. Když se řekne středověké mučení, většina z nás si okamžitě vybaví natahování na skřipec, pálení rozžhaveným železem nebo drcení palců u nohou. Jenže ty nejrafinovanější a nejkrutější tresty tehdejších hradních pánů nepotřebovaly katovské pomocníky ani složité mučící nástroje. Tou vůbec nejděsivější formou trestu, ze které vězňům tuhla krev v žilách, byly takzvané oubliettes. Tyto speciální kobky sice oficiálně nezpůsobovaly žádné krvavé rány, ale pro odsouzeného znamenaly ortel, který byl tisíckrát horší než blesková smrt na popravišti.