svetcestovatele.cz

Procházky po pláži patří k nejoblíbenějším dovolenkovým aktivitám. Na první pohled působí nenáročně, ale řada lidí má po několika kilometrech pocit, jako by absolvovala mnohem delší túru. Nohy jsou těžké, lýtka bolí a únava přichází výrazně dříve než při běžné chůzi po pevném povrchu. Důvod je jednoduchý, písek klade tělu zcela jiné nároky než asfalt, dlažba nebo lesní cesta. „Při chůzi po pevném povrchu se od země efektivně odrážíme. Každý krok využívá stabilní oporu a část energie se vrací zpět do pohybu. Písek se však pod nohama neustále pohybuje a deformuje. Energie vložená do kroku se z velké části ztrácí, což znamená, že svaly musí pracovat intenzivněji. Právě proto může být i krátká procházka po pláži překvapivě náročná,“ říká fyzioterapeutka Lenka Vojtovič z Kinisi. Proč nás písek unaví rychleji Podle biomechanických studií je energetická náročnost chůze po sypkém písku výrazně vyšší než na pevném povrchu. Tělo musí neustále vyrovnávat drobné změny stability, zapojují se svaly chodidel, kotníků, lýtek i středu těla. Každý krok představuje malou korekci rovnováhy. „Zároveň se mění způsob došlapu. Na tvrdém povrchu si mnoho lidí vystačí s relativně stereotypním pohybem. V písku však chodidlo reaguje na každou nerovnost, což zvyšuje aktivitu drobných svalů, které běžně pracují jen minimálně. Právě proto bývá první delší procházka po pláži často náročnější než několik kilometrů běžné chůze ve městě,“ říká Jan Chalupný z naBOSo.cz. Největší chybou je příliš dlouhý krok Pokud chcete po písku ujít delší vzdálenost bez zbytečné únavy, vyplatí se upravit techniku chůze. Nejčastější chybou bývá snaha chodit stejným způsobem jako na chodníku. Dlouhé kroky vedou k větším ztrátám energie a zvyšují zatížení lýtek i kolen. Efektivnější bývá kratší krok, vyšší frekvence a plynulejší pohyb. Těžiště zůstává více nad chodidlem a tělo nemusí při každém kroku překonávat tak velkou nestabilitu.

Temné dědictví Cyklonu B: Nápad testovat ho na lidech v Osvětimi přišel od českého dozorce. Koupit ho můžete dodnes. I když za zrodem Cyklonu B stála německá společnost Degesch a nositel Nobelovy ceny za chemii Fritz Haber, ta nejtemnější kapitola jeho zneužití se zrodila v hlavě muže z Karlovarského kraje. Tímto mužem nebyl nikdo jiný než Karl Fritzsch, zástupce táborového velitele v Osvětimi, který se narodil v obci Mokřiny u Aše. Právě tohoto esesáka českého původu v srpnu 1941 napadlo, že by se granule určené k hubení vší daly skvěle využít k rychlé likvidaci lidských bytostí.

Lidská závist bohužel nezná hranic. Někteří spoluobčané by dokázali závidět prakticky cokoli, s nadsázkou řečeno i mrtvému oko. Je to až nechutné. Stačí, když se někdo pochlubí fotografiemi, případně jde o známou osobnost, jíž zachytí novináři. Pak je prakticky ihned peklo na světě a člověk se dočte věci, které jsou doslova šílené. Naposledy jsem si pročítal diskuse na sociálních sítích, které se týkaly prezidenta Pavla, jenž fotografoval při slavném závodu v Le Mans a byl při tom sám zachycen.

Léto je pro milovníky kempování a karavanů hlavní sezónou. Spolu s teplým počasím však přicházejí i časté bouřky, přívalové deště a prudké změny počasí. Zatímco většina cestovatelů po dešti řeší hlavně návrat k plánovanému programu, právě vlhkost bývá jedním z největších nepřátel obytných vozů. Mokrá markýza, zatečená voda, vlhké textilie nebo nečistoty zanesené do interiéru mohou během několika dní způsobit nepříjemný zápach, vznik plísní nebo zbytečné opotřebení vybavení.

Maria zabila vraha svého dítěte přímo před soudcem. Nechtěla dopustit, aby o dceři šířil lži. Marianne Bachmeier neměla zrovna lehký život. Jako svobodná matka v 70. letech minulého století provozovala v Lübecku hospodu, aby uživila svou sedmiletou dcerku Annu. Své první dvě děti musela kvůli těžké finanční a životní situaci dát k adopci, o to víc se upnula na nejmladší Annu, pro kterou by dýchala.

Mobil jako magnet na klíšťata? Vědci zjistili, že parazity láká elektromagnetické vlnění. Tenhle fascinující a zároveň trochu děsivý objev mají na svědomí výzkumné týmy z polských univerzit v Poznani, Štětíně a Zelené Hoře, které spojily síly s experty ze slovenských Košic (Univerzita Pavla Jozefa Šafárika, Technická univerzita a Veterinární univerzita). Ti podrobili klíšťata detailnímu zkoumání v laboratořích a sledovali, jak reagují na rádiové a elektromagnetické vlnění.