Wrestleři vs. postojáři. Nejstarší válka moderního MMA

Od prvních turnajů UFC až po dnešní titulové zápasy se pořád vrací stejná otázka. Dokáže striker trefit dřív, než ho soupeř chytí? A dokáže wrestler dostat zápas na zem, aniž by cestou zaplatil tvrdým úderem?

Souboj o prostor

Postojář potřebuje vzdálenost. Chce mít čas na práci nohama, jab, kopy, kombinace a načasování. Čím déle se zápas odehrává ve středu klece, tím větší šanci má trestat každý špatný nástup.

Wrestler chce opačný svět. Tlačí soupeře k pletivu, bere mu prostor a nutí ho reagovat. Jakmile se dostane na tělo, zápas se mění. Údery už nejsou hlavní zbraní, důležitější je rovnováha, úchop, práce boků a schopnost znovu vstát.

Válka, která se změnila

V začátcích MMA často stačil jeden výrazný styl. Elitní wrestler dokázal soupeře porazit kontrolou na zemi, elitní postojář zase čekal na jednu přesnou ránu. Dnešní MMA už tak jednoduché není.

Moderní postojáři umí bránit strhy, pracovat u pletiva a trestat soupeře při nástupu. Moderní wrestleři se naučili boxovat, kopat a skrývat nástupy za údery. Z čistého střetu stylů se stala hra detailů, ve které rozhoduje načasování, kondice a schopnost rychle měnit plán.

Přesto ten základ nezmizel. Každý zápas mezi silným wrestlerem a nebezpečným strikerem v sobě pořád nese stejné napětí. Stačí jedna chyba. Špatně načasovaný low kick může skončit strhem. Zbrklý nástup po nohách může skončit kolenem nebo zvedákem.

Proto tahle rivalita funguje i dnes. Není to jen otázka techniky, ale i nervů. Postojář ví, že jeden pád může vzít celé kolo. Wrestler ví, že při cestě k takedownu může narazit na úder, který zápas okamžitě ukončí.

Zdroj: MMAMAG.cz

Autor: Kristýna Vondráčková